List of silly resolutions » h.s. au

XIII.|Taky jsou moje nejoblíbenější

Simče...zase. Za to, že je nejlepší. A omlouvám se, že se valstně nic neděje :D

Fire

***

,,Nechtěj, abych to opakovala Harry. Proč ti krvácí ruka?" Harry se podíval na svou levou ruku. Matně si vybavil to, jak ho zabolela, když se zvedal, aby otevřel dveře. Slyšel kroky. Její kroky. Nechápal, jak to, že je pozná. Ale asi si při zvedání se ze země jeden ze střepů zabodl do ruky.

Abbie ho za levačku chytila a prohlédla si jí. Povzdechla si a nekopromisně ho odvedla do koupelny. Ruku omyla a přelepila. Nakonec to bylo jen malé říznutí. Bez jediného slova po tom všem vyšla z koupelny. Harry chtěl jít za ní, ale na chvilku se zastavil. Zadíval se na sebe do zrcadla a přemýšlel, jak vše vysvětlí. Pochyboval, že se mu něco takového vůbec povede. Neuměl lhát a Abb už vůbec ne.

Když konečně vyšel z koupelny, našel brunetku, jak zírá na rozbitou vázu a v ruce drží pár fialek.

,,Dostanu už vysvětlení, nebo budeme dál mlčet?" Otočila se na něj. Vypadala smutně. Ublíženě. A on to chápal. Nic netajil, ne před ní. Nic, o čem by věděla.

,, Nevím, jestli o tom chci mluvit." Zašeptal.

,, Vzpomněl sis zase na ní?" Zeptala se. Dívala se na fialky. Prosba o vyslyšení lásky. Takhle to ona pochopila? Byl si stoprocentně jistý, že ví, co ty kytky znamenají. Myslela si snad, že proto za ní před tím přišel? Že ho zase dostihly vzpomínky?

,,Ty si myslíš, že jsem ji miloval takhle?" Zeptal se. Pokrčila rameny. Nebyla si jistá ničím

,, Možná. I když si říkal, že ne."

,, Ne, nemiloval, myslím.Ne takhle. Ty fialky, já..." Zastavil se. Ne. Neřekne to. Ne teď. Možná nakonec nepromrhal šanci, ale kdyby jí to řekl teď, s rukou od krve, slzama v očích a z rozhořčení, tak by ji promrhal. Odešla by těma dveřma. Musel by sledovat jak kroutí hlavou, smutně se usměje. Položí fialky na stůl a pak si stejně jednu vezme, protože jsou její nejoblíbenější. Potom se omluví, že to necítí stejně. A pak odejde. A i když ne úplně, tak dost na to, aby se nikdy úplně nevrátila. ,, ...já...byly její oblíbené. Milovala je. Nosil jsem je každej den od toho zmizení. A když jsem je včera viděl..Vzpomněl jsem si na ní." Ne, lhal. Vzpomněl si na Ab, ne na Lauren. Na Lauren už nemyslel. Ne od doby, co jeho mysl okupovala tahle brunetka. Věděl, že modré fialky miluje. A věděl, co znamenají.

,,Taky jsou moje nejoblíbenější." Usmála se.

,, Jo. Vezmi si je. Lauren by byla ráda, že už nejsou pro ni." Abbie se chtělo plakat. Vlastně ani netušila, co tohle znamená. A ani nechtěla. Prostě udělala tři kroky k Harrymu a objala ho. Ten ji k sobě přivinul a odmítal pustit.

,,Příště mi zavolej." Kývl. A věděl, že to myslí vážně. Zavolá. Protože i když tohle nebylo to, co si tak moc přál, vlastně si nemohl přát víc. Byl tu s ní a to bylo hlavní.

,,Takže, co to tvoje rande?" A jestli ji před tím její smůla rozbrečela, teď jí rozesmála. Zamířila k pohovce. Sedla si, nechala se obejmout Harrym a vyprávěla o tom pitomci. A ačkoliv mu chtěl Harry ublížit, byl rád, že je ze hry. A hodlal si dávat pozor, ať se do hry už nikdo nedostane.

***

,, Řekla jsem ti, že prostě sporty nevedu, nejdu do toho." Harry se usmíval od ucha k uchu. Seděl na její posteli a už minimálně patnáct minut ji přemlouval k tomu, aby s ním šla ven. Stále se nevzdal myšlenky, že dívku donutí sportovat. Našel totiž něco, co sport téměř nepřipomínalo.

,,Co kdybys místo scén jednou udělala, co ti někdo říká a věřila mi." Dívka se zamračila. Nechtěla mu věřit, protože jí bylo jasné, že vymyslel něco děsně krutého a podlého, něco, po čem nebude schopna alespoň čtyři dny pohnout jedinou končetinou bez toho, aby div neomdlela bolestí.

,,Dobře, ale jestli pak budu zas nepoužitelná, tak tě doopravdy zabiju." Kudrnáč se zazubil. Její výhružky se téměř nezměnily od doby, co ji poznal.

,,Je mi to naprosto jasný."

Když o dvě hodiny později zaparkovali u stájí, Abbie se na něj podívala neurčitým pohedem a on si nebyl jist, jestli ho dnes čeká poděkovaní a nebo smrt.

*********

,, Abbie, předstvauju ti svou tetu April." Řekl Harry, když si všiml, že k nim míří žena ve středních letech. Měla na sobě rajtky a flanelovou košili, hnědé vlasy jí pročesávaly stříbrné pramínky a zubila se na svého synovce od ucha k uchu.

,,Harolde, drahoušku, tebe jsem neviděla ani nepamatuju - " Nejspíš chtěla říct víc, ale pak zaregistrovala brunetku vedle něj. I jí věnovala úsměv.

,,Takže se rok neozveš a najendou přijdeš se svoují dívkou? Že ses při tom telefonátu nepochlubil?" Harry si ruou pročísl vlasy a očima zalétl k Ab.

,,April, tohle není moje - my nejsme, já....Tohle je Abbie, bydlí v pronájmu v mém bytě a je to moje kamarádka." Ab se nad jeho krkolomnou větou zasmála. I když ji mrzelo, že reagoval takhle, nepřekvapilo ji to. Ostatně, po oné rodinné oslavě už čekala téměř všechno. Natáhla ruku k April a usmála se na ni, jak nejupříjemněji dokázala. April její ruku ale nepřijala. Místo toho k sobě dívku přitiskla.

,, Těší mě drahá. Jsem tak ráda, že se tu Harry zase dokázal ukázat. Myslela jsem, že do stájí už nikdy nepřijde, aby se mu nevracely vzpomínky na- dětství." Abbie nebyla hloupá. Bylo jí jasné, že nemluví o dětství.

,,Já konečně ráda poznávám alespoň někoho z Harryho rodiny."  April se usmála na Harryho a tleskla.

,,No, ale nejsme tady přece kvůli povídání si, jdeme hezky do stájí." Ab po Harrym střelila nedůvěřivým pohledem. Bylo jí jasné o co jde a nebyla si jistá, zda se má dát hned na útěk, nebo ne. Nakonec se rozhodla April následovat, byla si dost jistá, že by ji Harry stejně chytil.

Vešli do stáje a April ukázala na hnědou klisnu úplně vpravo. 

,,Tohle je Lopa, seznamte se, dneska je totiž tvoje."