List of silly resolutions » h.s. au

XI.|Chceš mě vidět zpocenou, že?

Simoně za trpělivost a morální podporu. A vyhrožování smrtí.

♥fire ♥

***********************

Dívka seděla na židli uprostřed kuchyně a dívala se na seznam, který držela v ruce. Naštvaně se zvedla, vzala do ruky fixu a začala škrtat jedno z předesevzetí.

,,Nebudu se hádat s rodinou. To určitě." Když už byl papír propsaný naskrz a na lince se objevila zelená čára, tužku odhodila. Zpoza jejích zad se ozvalo zakašlání. Vylekaně se otočila. Stál za ní Harry.

,,Je mi to líto. Vážně. Ale pokud je taková vždycky, tak si to zasloužila, narozdíl od tebe." Abb se pousmála a přišla si najednou trochu klidnější. Udělala krok, který ji dělil od toho, aby byla opřená o hruď kudrnáče a objala ho. Harry okamžit obmotal ruce kolem jejího těla a přitáhl si ji blíž. Začal znovu rozmýšlet důvod, proč vlastně přišel. To, o čem chtěl mluvit. Nakonec se ale přece jen nadechl ke slovu.

,,Tak když jsi neuspěla s tímhle, je na čase pustit se do něčeho nového." Zašeptal. Dívka k němu zvedla oči.

,,Do fitka mě kurva nedostaneš." Harry se smíchem pokroutil hlavou. Věděl, že bude brunetka proti. Ta holka odmítala dobíhat i autobus, jen aby se náhodou nezadýchala. Občas se divil, že vůbec projde dveřma se svým apetitem a nenávistí ke sportu.

,,Pokud se mnou nepůjdeš alespoň běhat, tak ti domluvim rande naslepo." Abbie se vyděšeně nadechla.

,, Ne. S tvym výběrem přátel a známostma radši uběhnu maraton. Ježiš, představa, že potkám další arogantní hovado, no to sotva. Nějakej model, kterej nemiluje nic než sám sebe. Fuj , od toho mám Louiho." Harry se zatvářil trochu ublíženě, když se takhle ostře vyjádřila o modelingu. Ab to v tu chvíli došlo. Nemohla ale pochopit, jak to ten zpropadený kudrnáč vůbec může brát osobně, když je ztělesněním opaku veškeré marnivosti. Vlastně by ho na modeling netypovala, nebýt toho, jak dobře vypadal. A značkového oblečení.

,,Jen jedno kolečko v parku." Řekla, hlavně, aby jí odpustil to urážení všech jeho známých. Zatím vlastně znala jen Louise, ale pochybovala, že existuje ještě někdo tak nesobecký jako Harry. A rozhodně něchtěla potkat někoho, kdo jeho nesobeckosti využívá. Za ten masakr by ji asi zavřeli, ačkoliv ona vlastně jeho povahy využívala věčně. 

Harry zatleskal jako malé dítě a odebral se do jejího pokoje. Prohrábl jeden z šuplíků, který mu tak nějak nechala volný a vybral sportovní oblečení. Ještě jednou se na Ab zazubil a zamířil ke koupelně.

,,Bude tě to bavit, uvidíš."

***

Abbie běh rozhodně nebavil. Ačkoliv měla vlasy v culíku, několik pramínků jí stále otravovalo, plíce jí hořely a měla pocit, že vyzvrací vlastní žaludek. Harry jakoby se ani nezadýchal. Už po několikáté se zastavil a počkal, až ho dívka doběhne.

,,Nesnášim to. Nesnášim tebe. Nesnášim život." Mezi větami se vždy rozkašlala. Předklonila se, snažila se zhluboka dýchat a doufala, že její snídaně neskončí na zemi.

,,Ale notak. Jde ti to. Už jen kilometr a bude to."

,,Kilometr? Ne. Ani nápad. Už se nehnu. Fuj." Svalila se na trávník u cesty a rozhořčeně kroutila hlavou. Ani za nic už nebude běhat. Kilometr se zdál nepředstavitelný. Harry si povzdechl a posadil se vedle ní. Podal jí lahev s vodou. Byla sice jeho, ona svou nechala na schodech, protože ji odmítala tahat, ale stejně ji vzal spíš kvůli ní.

,,Můžeme chvilku počkat, ale aspoň trochu hýbej nohama, jinak ti zdřevění." Dívka ho s rozhořčeným výrazem poslechla a zakmitala nohama. Následně mu vytrhla lahev z ruky a skoro celou ji dopila. Nakonec se zarazila a okem se podívala na Harryho, ten se však jen usmíval a tvářil se, že neumře žízní.

,,Chceš ještě běžet?" Zeptal se. Dívka pokroutila hlavou.

,, Ani omylem. neudělám už ani krok." Harry pokrčil rameny a zvedl se. Abbie si chvilku myslela, že ji v tom parku nechá. Chtěla mu říct, ať si klidně ještě oběhne pár koleček a pak můžou jít. On měl ale jiný plán. Bez sebemenší námahy ji zvedl ze země a hodil si ji přes rameno.

,, Tak to teda ne Stylesi. Ty mě okamžitě položíš na zem, nebo ti bodnu pinetku do krku a zabiju tě." Praštila ho při těch slovech pěstí mezi lopatky a on trochu zaskučel. Postavil ji na nohy, ale jen na zlomek vteřiny. Pak ji znovu zvedl, tentokrát do náručí. To se obešlo bez protestů.

Abbie by si stěžovala, ale nemohla by už udělat ani krok a nehodlala riskovat, že ji tady nakonec vážně nechá. Asi by to neudělal, ale testovat tuto teorii nehodlala.

,,Jestli si myslíš, že s tebou ještě někdy někam půjdu sportovat, tak si se spletl." Zamumlala a obmotala jednu ruku kolem jeho ramen. Druhou se přidržovala jeho hrudi.

Harry se zasmál.

,, Myslim, že je mi to jasný. Ale nevíš o co přicházíš."

,, Myslíš o pocení se, lapání po dechu a infarkt?" 

,,Ten tě čeká s tvym životnim stylem."

,,Tak hele, Harolde, já mám svůj životní styl ráda a ty nejsi moje chůva, abys mi do něj kecal." Harry se usmál a pokroutil hlavou.

,,Občas si tak ale připadám." Abbie ho praštila pěstí do hrudi. S ním to samozřejmě ani nehnulo.

,, Pokud mi chceš skutečně začít ubližovat, asi by jsi měla posilovat."

,, Harolde žádný sporty. prostě ne."

,,Vážně?"

,, Smrtelně vážně."

,,Myslim, že tě stejně donutím k pohybu."Usmál se. Na chvilku ho ani nepoznávala. Jindy by si tohle říci nedovolil. Dávala to za vinu únavě z běhu a pocitu moci, když ji nesl.

,, Už jsem na tvoje úmysly přišla. Chceš mě vidět zpocenou, že?" Otázka trefila cíl a i přes Harryho nahnanou sebedůvěru s ním její věta otřásla. Jeho tváře nabraly červenější odstín než před tím. Asi by si toho ani nevšimla, kdyby nebyla tak blízko. A zčervenaly mu i uši. Zasmála se a víc se k němu přitiskla, jen tak pro efekt.

,, Hlavně mi tu z těch rozpaků neomdli." Kudrnáč otočil stále rudou tvář tak, aby na Abby neviděl a povzdechl si.

,,S tebou to je peklo ženská." S tím přešel poslední ulici, která je dělila od jeho, jejího, možná dokonce jejich bytu. Ta myšlenka společného bydlení patřila Abbie a zaskočila ji nepřipravenou. Svedla ji sice na únavu z toho utrpení, ale když si ten večer lehala do postele, oblečená do trička, které rozhodně nepatřilo jí (což poznala podle vůně, podle toho jak jí bylo velké a podle toho, že tričko ukradla z Harryho šuplíku), myšlence se znovu oddala. Snídaně do postele, skvělé večeře, konec věčné samoty. Líbilo se jí to.

To, že se pohybuje na tenkém ledě jí ale došlo ve chvíli, kdy si představila poteotvané paže, co jí objímají.