Wanna die.

Wanna die. - 3. část

Hi, everyone! Tak konečně 3. část. Omlouvám se za dlouhé čekání, ale teď jsem toho měla hrozně moc (+ jsem teda čekala, jestli to někdo vůbec bude číst :D ). Tak doufám, že si to ještě někdo přečte :). Pokud se vám část bude líbit (i když mi přijde trochu slabší- bohužel se musí stát i nepodstatné věci mezi těmi podstatnými), budu moc ráda za každý komentář nebo vote. Ale dost už obkecávání, užijte si part 3! :) Your Queen. xoxo

_____________________________________________________________________________

,,Jdu na trénink." řekla jsem do vzduchoprázdna a zabouchla za sebou dveře. Včera se zatím nic nedělo. Přišla jsem pozdě, otec už spal a vlastně spí i teď. Nečekám však, že na to zapomene, ale musím to brát jako pozitivum. Dnes mám v plánu extra dlouhý trénink a alespoň pár minut věnovat učivu o fyzikálních zákonech.

Konečně jsem došla do tanečního studia. Nese název ,,Generation" a je to mé nejvíce oblíbené místo. Přece jenom své pocity vyjádřit tancem je ta nejlepší věc, která může existovat.

Odemkla jsem dveře do sálu, hodila tašku do kouta, převlékla jsem se a šla se začít rozcvičovat. Po rozcvičení následoval samostatný a to zhruba dvouhodinový trénink. Netancuji ve skupině. Jsem spíše sólový typ. Klíčky mám půjčené a občas mívám kratší trénink s bývalým trnérem. Jsem tedy spíš na takovém tanečním ,,samostudiu".

Po dvou hodinách jsem se rozhodla dát si menší pauzu a skočit si pro kafe a vypůjčit nějaké ty super fyzikální knížky. Zašla jsem tedy do vedlejší kavárny pro capuccino a vydala se směr knihovna.

Došla jsem do oddělení věd a hledala přestně to, co potřebuji. Vytáhla jsem 5 knih z regálu a šla si sednout ke stolu. Židli jsem se sebou přitáhla ke stolu, upila trochu horkého capuccina a začala se prodírat pro mě naprosto nezajimavými knížkami. ,,Ty máš teda velice zajímavý koníček." slyšela jsem hlas a otočila se za ním. Za mnou seděla partička lidí u vedlejšího stolu. Ke mně zrovna mluvil neznámý a velice sympatický kluk, jedna třetina jejich party. ,,Eh, ne, ale učit se to musím." odvětila jsem. Bez zeptání všichni tři vstali a přisedli si k mému stolu. ,,Tak s tím něco musíme udělat, přece se v sobotu dopoledne nebudeš učit." usmál se na mě a zavřel mi učebnici fyziky. ,,Já jsem Aaron Shea, tohle je Emily Ayres a toto Chloe Ewing." ukazoval prstem na každého z nich. Emily měla dlouhé a lehce vlnité blonďaté vlasy a byla hubenější postavy. Chloe byla zase naopak tmavovláska. Aaron byl vyšší a stejně jako Chloe vynikal tmavými vlasy. ,,Nechci ti nic říkat, ale obvykle se lidé taky představí." uchcetl se Aaron a tím mě vytáhnul z mé přemýšlecí chvilky. ,,Promiň, já jsem Abby Flores." odpověděla jsem.

,,Moc ráda jsem tě poznala, Abby!" řekla Emily při odchodu a spolu s Chloe mi zamávaly. ,,Nechceš doprovodit domů?" zeptal se Aaron. ,,Já vlastně jdu do tanečního studia." ,,Super, to mám cestou!" vykřil Aaron a rozešel se směrem k přechodu, na kterém v momentě blikla zelená. Přešel přechod a čekal na mě na druhé straně silnice.

Upřímně si připadám si jako v jednom z těch stupidních romatických amerických filmů. Kluk doprovází holku, jaká romantika! Spíš jaký to kýč. Ne, přiznávám, že je milý, ale nemyslím si, že by chtěl holku jako jsem já. Každopádně jsme došli ke studiu, následovala rozloučení a já se odebrala zpět do studia.

Otevřela jsem dvěře a odhodila vypůjčené knihy na tašku. ,,Ahoj, tanečnice." ozvalo se napravo ode mě. Nemusím snad popisovat, že už jsem leknutím chtěla utíkat ze sálu. ,,Co tady děláš? Víš jak jsem se tě lekla?" ,,Promiň" ozvalo se tichým a rozesmátým hlasem. ,,Nebyl účel tě vystrašit, ale neříkám, že to nebylo vtipný." ,,Fakt vtipné." dobře, bylo to vitpné, i když jsem to myslela ironicky. ,,Odpustíš mi?" ,,Možná." ,,Mám pro tebe kuřecí křidélka!" jakmile to dořekl, rozběhla jsem se jeho směrem a přisedla si k němu. ,,Dobře, prominuto. Tak už mi je dej!" jo, nechtěl mi je dát, zlý, zlý, kdo? ,,Hele, promiň, asi je to blbý se ptát teď, ale... kdo vlastně jsi?" v tu chvíli se lehce zarazil a rozhodl se mi podat to vynikající kuře. ,,Ty mě neznáš." neříkej? Kdybych tě znala, tak se tě neptám. Z jeho tónu šlo těžko poznat, zda to znamuje nebo se mě ptá. Nepochopila jsem to. ,,Jsem Joshua Hutcherson." chvíli bylo ticho. A znovu jsem nechápala, ale tentokrát jeho pohled. Po pár vteřinách pauzy se rozhodl promluvit. ,,A ty jsi?" ,,Jmenuju se třeba Jessica, vždyť je to stejně jedno." dořekla jsem a vytáhla jsem z papírové krabičky druhé stehýnko. ,,Ne, vážně, jak se jmenuješ?" ,,Myslím, že jsem Abigail Flores." řekla jsem s troškou vtipného podtextu v hlase. ,,Co tu vlastně děláš? Už to vážně vypadá, že mě pronásleduješ." ,,Vlastně jo, pronásleduju. Respektive jsem se tě snažil najít a doručit ti oběd." ,,Proč se jsi mi chtěl donést oběd?" zarazila jsem se. ,,Jen jsem ti chtěl udělat radost." ,,Jak jsi mě našel?" ,,Pár studií jsem prošel, ale pouze tohle mělo v sobotu nějaký sál otevřený. Pak už mi nezbývalo nic jiného než čekat." ,,A...to tu jako plánuješ být celý den?" ,,Když mi to dovolíš." řekl a šibalsky se na mě usmál. ,,Hele, já nevím. Už jsem ti říkala, co si o tobě myslím. Možná bys to měl radši respektovat." ,,A co když nechci?" zadíval se do země. Neodpověděla jsem. Nevím, zda se mě snaží naštvat, vyprovokovat nebo cokoliv jiného, ale zaráží mě to. ,,Fajn, za ty křidýlka tu můžeš zůstat. Ale když jsem řekla, že tě už nechci vidět, tak jsem to myslela vážně. Mohl bys to konečně respektovat? Víckrát mě, prosím, už nevyhledávej." řekla jsem, když jsem vstávala a šla si pro pití do kouta, kam jsem dříve odhodila mojí tašku. Mezitím, co jsem pila se nic neozvalo. Otočila jsem se k němu a nevypadal zrovna nadšeně. Rozešla jsem se ke dveřím a chystala se je otevřít, ale náhle se ozvalo: ,,Naučíš mě něco?"