Wanna die.

Wanna die. - 11. část

Ráno jsem se probudila poněkud brzy. Ještě dříve, než mne přišla sestřička probudit a dát mi léky proti bolesti. Přemýšlela jsem o každém detailu všeho, co se právě teď děje, dělo a co by se třeba jednou mohlo dít. Ať už s budoucností, ve které je Aaron a žijeme si spolu šťastně až do smrti, nebo v takové budoucnosti, kde jsem skončila poněkud špatně a do doby, než umře můj otčím, jsem musela být u něj a nechat si líbit vše, co mi dělá i teď. Zapadal tam někam Josh? Chvílemi jsem si představovala, že ano. Jsem totiž vůbec schopna ještě dál žít bez něj? Dokázala bych se pokaždé znovu a znovu postavit na nohy? Pravděpodobně ne, nebo snad ano? To vážně nemám ponětí. Co ale vím stoprocentně je, že se na něj vždy spoléhat nemůžu. Vlastně ani teď ne. Už jsem mu ublížila až moc a nevím, zda se ještě vůbec někdy uvidíme. V hlavě sama sebe přemlouvám, že je to tak dobře, ale v hloubi duše vím, že je to blbost. Za ten čas jsem si ho oblíbila. Naposledy ale řval i on. Je na mě vážně tak naštvaný? Třeba se mi to jenom zdálo a tolik neřval. Nebo řval vždy, ale předtím se mi zdálo, že neřve. A vůbec, co to řeším za kraviny? Měla bych se soustředit na to, jak se s ním usmířím a ne na to, jestli vlastně teda řval. Jsem pitomá.

,,Slečno Floresová?" uslyšela jsem hlas sestřičky, která právě vcházela do dveří. Nesla mi tác se snídaní. Člověk má takový hlad a on dostane přesnídávku. Aspoň to bude jedlé. Sestřička položila tác na stoleček vedle mě. ,,Policie již čeká dole v hale. Mám je poslat nahoru nebo se oblečete a půjdete za nimi vy?" slušně a s úsměvem se otázala. ,,Už?" zděsila jsem se. ,,Dobře, tak já za minutku dorazím do haly." Sestřička kývla na souhlas a odešla.

,,Abigail Flores?" pohlédnul na mě vyšší pán v černém obleku, na kterém visel zlatý odznak na levé straně zhruba ve výšce prsou. Slušně jsem pozdravila a přikývla. ,,Potřebujeme se vás zeptat na pár otázek. Je to právě teď možné?" ,,Ano..." zadrhávala jsem se. Ruce i nohy, vlastně celé tělo se mi klepalo. Hlas se mi třásl a já litovala toho, že jsem si předem nepřipravila nějakou historku. Jak můžu být tak blbá?

,,Jak se vám to stalo?" ,,Spadla jsem." ,,Proč?" Proč, proč, proč, nejblbější otázka. Proč asi tak lidi padají? Asi si to plánují předem, ne? Někdy si vážně připadám nadměrně chytrá i ihned poté, co si řeknu, jaký jsem blbec. ,,Smekla se mi podlaha. Máme v chodbě hodně kluzkou podlahu. A navíc tam je to zábradlí, o které se dá snadnou bouchnout. Místo na průchod je malé a blízko zeď. Uklouzla jsem, praštila se do zdi. Pak jsem už pouze ležela na podlaze," výmluvy a výmluvy.

Výslech takto pokračoval dalších pár minut. Nemyslím si, že mi úplně uvěřili, ale ani si nemyslím, že by mohli dělat i něco jiného, když nemají dalšího svědka. Zamířila jsem tedy, ještě v županu, do kiosku. Vyprosila jsem si horkou čokoládu a šla zpět na pokoj.

Sotva, co jsem otevřela, rozlila jsem svojí čokoládu na podlahu svého nemocničního pokoje. Pokojem se rozezněl zvuk praskajícího skleněného hrnku při dopadu na zem. ,,Joshi?" nevěděla jsem, jestli být šťastná nebo ne. Cítila jsem jenom obrovský příval emocí, které se mezi sebou hádali o post, která je přednější. Podíval se na rozlitou čokoládu a poté na mě. V očích měl neskutečně skličující výraz. Nic neřekl. ,,Prosím, řekni něco," sklopila jsem pohled na zem. ,,A co bych měl říct? Už tak jsem se překonal a došel sem. Teď už nevím, jak mám dál pokračovat," utrápeně odpověděl na moji otázku. Skousl si ret a stejně jako já vždy ucukl pohledem. Chvíli se díval na zem a chvíli na mě. Nějakou dobu jsme tam jen tak stáli. Nakonec jsem se rozhodla si přisednout k němu na postel. Čímž se ovšem nic nezměnilo. V pokoji byl slyšet tak možná jenom pouhý zpět ptáků, který procházel otevřenými okny pokoje. Nic víc.

__________________________________________________________________

Tak po 3 týdnech další díl :). Plánovala jsem ho delší, ale nakonec jsem se rozhodla ho useknout trochu zde trochu otevřeně. Hlavně doufám, že se vám četl dobře a líbil se :). Zase opakuji, že každý vote a komentář vůbec nic nezkazí :)! Zatím se mějte krásně! Your Queen, xoxo.