Bloody tear (ff Avengers)

29. Nagelovaný vlasy hoří nejlíp!

Pomalu jsem otevřela oči a zamrkala. To už jsem v pekle? Bohužel ne. Jsem ještě v něčem horším. Jsem v HYDŘE. Chtěla jsem vstát, ale podlomila se mi noha a já zkončila na zemi. Vyškrábala jsem se zpět na "postel" a podívala se na svou nohu. Měla jsem ji obvázanou stejně jako rameno a bok. Odmotala jsem si obvaz z nohy. To nevypadá vůbec dobře. Nějakou tu dobu se na tu nohu ještě nepostavím. Takže možnost, že bych od tud utekla je nulová. ,,To co jsi udělala bylo hrdinské." Uchechl se Jack. Probodla jsem ho pohledem. Mávla jsem rukou a hodila mu pár jisker do vlasů. Jiskry se za chvíli rozhořely a Jack začal řvát a vyběhl pryč. ,, Pá pá." Zamávala jsem mu a zasmála se. Skusila jsem se podepřít pomocí telekineze a projít se. Nefungovalo to. Moje schopnost tady nefungovala. To je divný. Za chvíli za mnou přišel i Loki. ,,A hele, ty tvoje nagelovaný vlasy budou hořet ještě líp." Loki se na mně vražedně podíval a já se výtězně usmála. Naštvala jsem už druhého boha. Jsem to ale šikula. ,,Tak kdo další?" Zeptala jsem se, když Loki odešel. Nikdo dlouho nešel, tak jsem si sedla na zem do kouta a hrála si s malým plamínkem ohně. Slyšela jsem skřípání dveří a tak jsem se otočila. ,,Ten parchant." Vydechla jsem. Stálá tam Connie se stejně modrýma očima, jako mají ostatní Lokiho poskoci. ,, Connie?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Nic neřekla a dál se na mně upřeně dívala. Bylo to strašidelné. Najednou se otočila zády a když se na mně zase otočila, tak měla zase svoje oči. ,,Co sis myslela. Přece nejsem úplně blbá, abych sloužila nějakýmu božskýmu blbovi." Uchechtla se. Vonnie mi řekla, že mně má odvést do nějaké místnosti, kde si se mnou chtějí promluvit. To jejich "mluvení" znám. Connie si zase nasadila kontaktní čočky a šli jsme.
_________________________________

,,Ahoj rašple. Chyběla jsem ti?" Ušklíbla jsem se na Katherin, která tam stála taky. ,, Ne. Ty rozhodně ne."

,,A tvůj mozek ti asi taky nechybí." Zasmála jsem a Katherin mně propalovala pohledem. ,, Asi nevíš, že nejsi na pozici, aby by jsi nás mohla urážet."

,,Asi nevíš, že já urážim všechy a pořád a je mi jedno kdo to je." Mlčeli, tak jsem pokračovala. ,,Chtěli jste si "popovídat". Takže čím začněte?" Otráveně jsem se zeptala. Loki, který zatím nic neříkal ke mně přišel i s tím svým želízkem. Couvla jsem před ním. Loki se zasmál a vypadal, že ho baví to jak jsem vylekaná. Opravdu jsem se bála. Bála jsem se jen čtyřikrát v mém životě. Poprvé když jsem se probudila na jedné ze základen. Podruhé když na mně poprvé zkoušeli to sérum. Po třetí když jsem stála proti člověku, na kterého mně poslali. A po čtvrté teď. Nechci být jak ostatní co mu slouží . Už nikdy nenechám nikoho aby mi poroučel a ovládal mně. Nikdy. Loki se začal nebezpečně přibližovat a já úplně zapomněla na svou nohu. Stálá jsem vzpřímeně a zhluboka mu hleděla do očí. Tu jeho hůlku mi přiložil na hruď. Nenechám se ovládnout. Rychle jsem kopla Lokiho do kolene a žezlo mu sebrala. Rozběhla jsem se i s žezlem pryč. Neběžela jsem ale dlouho, protože se mi do krku zapichla uspávací střela. Trochu se mi ppdlomili nohy, ale šla jsem dál. Zasáhla mně další trefa. Vytáhla jsem si jí a kulhala dál. Začali se mi zase zavírat oči. Občas ani ten nejtvrdší člověk nemůže zvládnout vše. A já jsem přece jen pořád člověk.
______________________________________

,, Seš až moc tvrdá." Řekla Sarah. Jsem tu už týden a už jsem se pokusila asi čtyřikrát utéct. Noha už je o hodně lepší. Nepřestám věřit, že se odsud dostanu, protože já to prostě zvládnu. Přesně ve dvanáct hodin chodí stráž na oběd, takže se prohodí s někým jiným. Dnes je to Sarah, Connie a Mike. U hlavních dveří jsou dva obří chlapi a když říkám obří, tak myslím vážně obří. V druhém patře jsou dva snipeři. A když bych se dostala přes ně všechny, tak jsem venku z téhle budovy, ale nevím, kde ta základna je. Takže klidně můžu být někde na Antarktidě. Za zkoušku to ale stojí. Připlížila jsem se ze zadu k Jackovi, chytla ho kolem krku a bouchla mu dvakrát hlavou o mříže. To stačilo k tomu, aby se sesypal k zemi. Se Sarah už to bylo těžší, protože už čekala, že jí něco udělám. Vytáhla zbraň a namířila ji na mně. ,,Sedni si zpátky!" Zařvala. Connie k ní přišla a dala jí loktem do nosu a zebrala jí zbraň. Když jsem naposledy Connie viděla, tak by neublížila ani mouše. A teď tady spacifikovala Sarah za pár sekund. Taky se změnila. Asi jí došlo, že svět není procházka růžovým sadem a člověk se musí umět bránit. Odemčela mi celu a rozběhla se pryč. Já jsem běžela za ní. Druhé patro, čtyři kamery. Všechny jsem trefila. Connie rychle přiskočila k prvnímu sniperovi a...zlomila mu vaz? Čuměla jsem na ni s otevřenou pusou. Zatímco ja jsem zírala, tak ona zpacifikovala i toho druhého. ,,Co tak zíráš? Pohni sebou." Chytla mně za předloktí a táhla mně pryč. Byla jsem pořád trochu mimo. Rychle jsem se vzpamatovala a střelila jsem po jednom z hlídačů a Connie se zbavila toho druhýho. Moc dobře zabezpečený zo tu nemaj, když jim zdrhnou dvě holky. Bez jakéhokoliv hluku jsme se dostali až sem. Vyběhli jsme ze dveří a já uviděla kde jsme.
,,No do prdele."

Ahoj všichni. Tahle kapitola je taková divná, protože jsem nevěděla jak to napsat.😟 Ale sesmolila jsem alespoň tohle. Tak snad se vám kapitola trochu líbila.😓😙😊