Bloody tear (ff Avengers)

14. Zemřít je snadné

- o týden později -
,,Max, zavři oči a představ si svojí mysl jako chodbu." Dneska mám tréning zase s Wandou. ,,Max. Soustřeď se. Tak jo, teď si představ spoustu dveří se svými  vzpomínkami." Představila jsem si kovové dveře. ,,Jedny jsou zamčené, představ si klíč a někam ho polož, nejlepší by bylo přede mně." Jak to mám asi udělat? Tak jo, zkusím to. Nádech. Výdech. ,, Dobrý Max, máš to." Najednou se mi před očima objevili všechny ty vzpomínky, na které jsem chtěla zapomenout. Všechnu tu bolest jsem prožívala znova. ,,Max! Max!" Křičela na mě Wanda, já jsem jí ale nevnímala. Najednou mi bylo strašné horko, zdálo se mi, jako kdybych hořela a uvnitř hlavy mi vybuchla atomová bomba. Slyšela jsem jen tlumený křik a rozmazané obrysy postav. Pak už nic.

Z pohledu Wandy

Max se najednou začala svíjet v bolestech. ,,Max! Max!" Zakřičela jsem na ni zoufale, ona ale nevnímala. Stiskla jsem jí ruku, ale hned jsem jí zase odtáhla. Ona mě spálila. Byla horká, celá hořela. ,,JARVISi! Okamžitě zavolej Tonyho a hlídej tep a teplotu Max!"

,, Srdeční tep slečny Max je 120/min a její tělesná teplota je 62°C a rychle stoupá." Pane bože! Co se jí stalo? ,,JARVe, informuj mě po každých deseti stupních!" Tony najednou přiběhl do místnosti. ,,Co se jí stalo?!"

,, Nevím, ale má teplotu 62°! To už by mohlo být smrtelné! Vezmi ji do laboratoře, ale radši si vem oblek."

,, Už 70°C ." Ozval se JARVIS. Tony si nechal přivolat oblek a vzal Max do náruče. V laboratoři Tony položil Max na stůl a řekl JARVISovi, aby zavolal Bruce. ,, Tělesná teplota slečny Max je na 80°C a pořád vstoupá." Do místnosti vběhl udýchaný Bruce a hned začal zadávat úkoly mě i Tonymu. Nic nefungovalo a teplota jí šla pořád nahoru. ,,Pane Starku, teplota Max je na 90°C. Už 100°C. 110°C. 120°C a pořád vstoupá." Všichni měli ten zničený výraz v očích, nevěděli jsme co s ní je, natož jak jí pomoct. Z rukou Max najednou vyšlehly plamínky, které se postupně rozšířili po celém jejím těle. Nebyl to normální oheň, byl modrý. Bylo to divný, hodně divný. ,, Srdeční tep i tělesná teplota slečny Max velice rychle klesá."

,,Bruci! Co s ní sakra budem dělat?!" Zakřičel Tony hystericky. ,, Srdeční tep slečny Max je na 20/min a teplota je 18°C. Nemohli jsme nic dělat, byly jsme úplně bezmocní. Max umírala a my jsme jen seděli. ,, Tělesná teplota i srdeční tep slečny Max je na 0." Celkem pravidelné pípání teď vyměnilo jedno dlouhé. Tony zničeně klesl na kolena a hned po něm i Bruce.

Z pohledu Max

Byl to strašný pocit. Věděla jsem o všem, co se se mnou děje, ale nemohla jsem otevřít oči, nebo promluvit. Všechno jsem slyšela jako pod vodou. Cítila jsem, jak mi vytéká pramínek krve z pusy. Ne, ne ne ne! Nesmím umřít. Nebo můžu? Bylo by to lehčí než žít? Už žádná další bolest, žádné noční můry? Nebylo by to lepší? Ne! Nebylo, nechci umřít. Budu bojovat ze všech sil o svůj život. Přežila jsem to v HYDŘE, tak proč bych se teď vzdávala? Když mám rodinu a domov.

Max, slyšíš mě?

Wanda. Chtěla jsem jí odpovědět, ale ani to nešlo.

Max, vím že mě slyšíš a vím že pořád žiješ. Tak se soustřeď na každý nádech a výdech a zkuš otevřít oči. Prostě vyčisti svou mysl.

Dobře, zkusím to. Po chvíli soustředění se na dýchání, jsem zase slyšela to otravný pípání fyziologického monitoru.

Tohle jsi zvládla, teď otevři oči.

Tohle už bude těší. Najednou jsem neslyšela pípání. Vlastně jsem neslyšela vůbec nic. Co se to děje?! Už jsem to skoro měla! Nechci umřít. Chci ještě jednou vidět Tonyho a ostatní. I ten blbej Rogers by mi chyběl. Říká se, že před smrtí vidíte světlo. Ne, vidíte jen tmu a nic jiného.

Vážně jste si mysleli, že umřu? Postupně jsem zase začala vnímat. Bylo to, jako kdybych jen spala a teď jsem se probudila. ,,Tony." Zachraptěla jsem na něj. ,, Pořád slyším její hlas, asi jsem se už zbláznil." Jedna slza mu stekla po tváři. ,,Tony, já jsem pořád tady." Špitla jsem a zvedla mu bradu, aby na mě viděl. ,,A teď mám i vidiny. Ale moc podivný vidiny, i tak nechci aby skončili." Řekl a obejmul mě. Co to mele? ,,Tony. Nemáš žádný vidiny."

,,Tak jakto, že žiješ? A proč máš modrý vlasy." Usmál se na mě a namotal si pramen mých modrých vlasů na prst. Počkat! Proč jsou modrý?! Rychle jsem se vymrštila do stoje, ale to jsem neměla dělat, protože jsem hned spadla. Tony ke mně přišel a vzal mě do náruče. ,, Vidíš, jsi blud. Jsi stejně lehká." Položil mě zpátky na stůl a chytl mi ruku. Pokusila jsem se vstát a teď pomaleji. Naštěstí už jsem nespadla. ,,Co to děláš blude? Zase spadneš." Proč mi furt říká blude? To mu nepřipadám dost živá? Došla jsem až k zrcadlu a prohlídla jsem se od hlavy až k patě. Moje vlasy vážně byly modré, ale celkem se mi to i líbilo.

Byla jsem bílá jak stěna. Ani se mu nedivím, že si myslel, že jsem blud. Opravdu jsem vypadala​ ja mrtvola. Dřív jsem byla hezky opálená, teď jsem bílá jak zeď a mám modrý vlasy. ,, Ty modrý vlasy ti sluší. Seš moc hezkej blud." Zmáčkl mi rameno Tony. ,,Tony. Nejsem blud, jsem živá." Obejmula jsem ho a pořádně jsem ho zmáčka, aby si konečně uvědomil, že já nejsem blud. ,, Seš blud, co má velkou sílu."

,,Tony, já nejsem blud."

,, Slibuješ?"

,,Slibuju." Zasmála jsem se. Chytl mě kolem pasu a zatočil se se mnou ve vzduchu. ,,Ale jak to že....ty jsi byla....a proč máš modrý vlasy?" Vykoktal ze sebe a konečně mě pustil. ,,Sama nevím."

,,JARVISi, zavolej ostatní!" Zakřičel Tony a zasmál se. ,,Max, vím že máš za čtyři dny narozeniny. Nikdy bych nezapomněl a tak zítra pojedeš nakupovat s Natashou a Wandou šaty." Právě jsem vstala z mrtvých a on myslí jen na moje narozeniny? Vážně?Nechci je slavit. Ale zároveň ho nechci zklamat. Takže se zítra jede nakupovat. Ach jo. ,,Max!" Zakřičela Nat a se slzami v očích se rozběhla ke mně. ,, Vítám tě zpět mezi živými." Usmál se na mě Rogers. On se usmál? A na mě? Teď mám vidiny asi já. Nechtěla jsem být hned protivná, tak jsem se taky usmála. Všichni kromě Rogerse mě objali a vymýšleli všemožný teorie na to, jaktože​ jsem živá. Zejtra bude těžkej den