Bloody tear (ff Avengers)

23. Krysí ksicht

Furry se tu neukázal už měsíc. Což je dobře. Už mi dokonce opravili pokoj. A to je ještě lepší. Ale né. Asi jsem to zakřikla. Naši klidnou atmosféru v obýváku narušil Furry. Ten nás zase seřve. ,, Slečno Starková, chtěl bych s vámi mluvit."

,, Chcete mě seřvat? A jestli jo, tak to jsem nabyla já." Fury se na mně nachápavě zahleděl. ,, Co jste nebyla vy?" Upřel na mně svoje hnědé oko. ,,Ehm... Vlastně nic." Buďto mu můj dáreček nepřišel, nebo na to už zapomněl. Nedávno jsem totiž prohrála v sázce a tak jsem Furrymu musela poslat růžovou paruku. A aby toho nebylo málo, tak jsem se musela podepsat jako Heldigarda Stark. ,, Teď nebudu řešit, co jste zase provedla. Jack konečně promluvil a řekl, že chce mluvit s vámi."

,, Takže předpokládám, že mám jet s vámi." Furry mi jen kývnul. Šla jsem tedy za ním.
_____________________________________________

,, Líbí se ti jizva?" Zeptala jsem se místo pozdravu. ,, Ne." Odpověděl naštvaně. ,,A já si s tím dala takovou práci." Řekla jsem smutně. ,,Jacku, proč jsi to udělal?" Bylo vidět, že ho tahle otázka nepřekvapila. ,, Nesnášel jsem tebe a ještě víc tvého otce. Víš ona Melinda neumřela jen tak náhodou. Dal jsem jim rozkaz, aby to udělali. Potřeboval jsem tebe. Už jako malé dítě jsi byla dost odolná. Věděl jsem, že přežiješ moje pokusy."

,,Jsi vrah tolika lidí."

,,A co jsi ty? Nejsi o nic lepší. Jsi jen zbraň. Nemůžeš utéct před svou minulost​í! Už navždy budeš mít na rukách krev, která se nedá smýt!" Sledovala jsem ho pořád s ledovým pohledem. Podívala jsem se na svoje ruce. Viděla jsem na nich krev mrtvých. V noci mívám noční můry. Ti lidi mi nadávají, že jsem bezcitný vrah. A co je nejhorší? Mají pravdu. ,,Co teď uděláš? Rozbrečíš se?" Uchechtl se. ,, Sám jsi to řekl. Jsem zbraň. A zbraně nemůžou brečet."

,, Říkal jsi, že jste součástí něčeho většího. Čeho?"

,, Myslíš si, že ti to řeknu?" Uchechtl se. Když mi to neřekne, tak si to zjistím sama. Dostala jsem se mu do hlavy a hledala jsem informaci, kterou jsem potřebovala. Notak, kdo dává rozkazy tobě? ,,боже мой." (Bože můj). Vydechla jsem a běžela jsem pryč. Zabouchla jsem za sebou těžké dveře a hned jsem běžela za Furrym. ,,Furry musím vám něco říct." Vtrhla jsem do jeho kanceláře jako​ neřízená střela. ,, Já vám taky slečno Starková."

,,Tak začněte." Snad to bude dobrá zpráva. ,,To co se stalo na Manhattanu není dobré. Napadlo mně, že byste přeskočila výcvik a stsla se rovnou agentem. Pak jsem ale změnil názor. Nabízím vám místo u Avengers. Přijímáme moji nabídku?"

,,Ano." Řekla jsem s úsměvem na tváři. ,,Co jste mi to chtěla vy?" Trochu jsem znejistěla a úsměv mi zmizel z tváře. ,, Rozhodl jste se správně. Avengers totiž budou potřebovat pomoc. A velkou. Stojíme tu před možnou globální katastrofou. Loki je zpět i se svojí armádou chitauriů. (snad to píšu správně :D) Teď je to ale mnohem horší. Krysí ksicht se spojil s Hydrantama." Furry se na mně podíval s otevřenou pusou. ,,Víme o dalších dvou základnách HYDRY. Musíme najít Lokiho."

,,Nebude na nějaké ze základen. Loki chce být středem pozornosti. Potřebuje publikum. On chce lidem vládnout a chce se na všechny dívat se shora. One world trade center, nebo Empire State Building je pro něj ideální místo." Vrátila jsem se do místnosti, kde byl Jack. Vzala jsem mu jeho židli a sedla jsem si na ni sama. ,,Vzala jsi mi židli."

,,Ty mně zase lidskost." Odpověděla jsem s klidem. ,, Promluvíme si. Předpokládám, že mi neřekneš, kde je Loki, takže si promluvíme o něčem jiném. Proč jsi zabil moji mámu?" Řekla jsem a propalovala ho pohledem. Do očí se mi hrnuly slzy a já je jen s těží držela. Jak tohle mohl udělat. Věřila jsem mu. ,,Stála mi v cestě. Nějaké další otázky?"

Z pohledu Rogerse

Se zbytkem týmu jsme byly v zasedací místnosti a sledovali jsme přenos z kamery. ,, Já mu půjdu rozbít hubu." Řekl vztekle Tony. Nelíbil se mi jeho výběr slov, ale v podstatě jsem myslel na to samé. Takhle by se ženou neměl mluvit žádný muž. Co ale nikdo z nás nečekal bylo, že mu Max vrazí pěstí. Ani se jí nedivím. ,, Takže pokračujeme. Pokud se mi odpověď nebude líbit, tak to pro tebe nebude moc dobré. Takže, víš něco o Lokim? Víš vůbec, jak terorizoval tohle město?"

,,Tohle byly dvě otázky." Vítězně se usmíval. ,, Špatná odpověď." Řekla Max a zapíchla mu nůž do ruky. Ten chlap strašně zařval. ,,Tak jdem dál. Co Loki chystá?"

,,Chystá se váz zničit." Odpověděl s  nenávistným pohledem. ,,No vidíš, že to jde. Kde je Loki?"

,,Tak tohle ti neřeknu." Uchechtl se. ,,Zase špatně." Nesouhlasně mlaskla a zapíchla mu další nůž do druhé ruku. ,,Kde sakra ty nože pořád bereš?!"

,,To tě nemusí zajímat. Kde. Je. Loki." Řekla znovu slovo po slovu. ,, Pryč." Protočila oči a vzala další nůž. Do ruky mu vyryla nápis: "Kde je Loki". Chlap skousl zuby pevně k sobě. Přes zaťaté zuby mluvil dál. ,, Neřeknu. Jsi pořád stejná zrůda. Bez milosti a slitování." Max si složila hlavo do dlaní a lokty se podepřela o stůl. ,, Pamatuješ si je všechny, že ano? Pořád seš ta malá holčička která věřila, že se pro ni rodiče vrátí." Max se začali třást ramena pod jejími vzlyky. ,, Už se nedivím, že je Loki někde zalezlej. Stydí se za vás. Kdo by se za takovou nulu taky nestyděl. Je schovanej na nějakým skoro neviditelným místě.

,,Socha svobody je dost viditelný místo! Nestidí se za nás!" Max zvedla hlavu. Žádné známky po slzách jako napuchlé oči, nebo červené tváře. Takže to její břečení bylo jen povedený divadýlko. ,, Děkuju za tvoji spolupráci." Řekla a se smutným výrazem ve tváři odešla. Asi jí fakt nebylo jedno, co říkal. Šli jsme za ní. ,,Jak jsi věděla, že ti to řekne?" Zeptal se se zájmem Clint. ,, Rychleji mluví, než přemýšlí a taky to je to strašnej ješita. Nenechal by si líbit, to že ho někdo uráží tím, že se za něj někdo stydí. Znám ho už dost dlouho." Byla smutná a Tony to na ní viděl. Obejmul ji. ,,Nic si z něho nedělej."

,,To se ti snadno řekne. Zažil jsi někdy, že osoba, které jsi nejvíc důvěřoval tě zradila? Mě ano. Už několikrát." Šli jsme všichni zpět do Toweru. Max už má svůj pokoj opravenej. Teď jsem v tom pokoji tak.....sám. Možná se to zdá jako trochu dětinské, ale vážně si tu najednou připadám sám.