Try to start a new life [Marcus&Martinus CZ] ✓

32🐾

Lindy

Seděla jsem připoutaná na sedadle v malém soukromém letadle. Dívala jsem se z okna na Kingsleyho, jak dole pod letadlem něco domlouvá s pilotem. Za nedlouho budeme ve vzduchu mířit přímo do Austrálie. A pak už Marcuse nikdy neuvidím. Můžu rovnou říct sbohem těm krásným dvoum měsícům, které jsem s ním strávila.

Chtěla jsem plakat. Nechat slzám volný průběh a dát tak najevo, jak moc mi to bude chybět. Ale všechny slzy jsem už vyčerpala. Za celý můj život bylo té slané vody vyčerpáno i přes míru.

,,Ale notak, číčo, vypadáš, jakoby ti někdo zmrazil úsměv," zasmál se Kingsley, když se dostal do letadla. Nevěnovala jsem mu ani jediný pohled. Stále jsem sledovala krajinu a doufala, že se ve dveřích objeví Marcus jako tajemný zachránce.

,,Nebuď kakabus," nakrabatil Kingsley čelo a klekl si přede mě. Zadržela jsem dech, abych nemusela vnímat smrad alkoholu a doutníku, který z něj vycházel. Klekl si přede mě, vyhrnul mi tričko a svými nechutně nepříjemnými rty mi začal přejíždět po pokožce kolem pupíku. Dokonce vyplázl i jazyk. Zavřela jsem oči a potlačila vzlyk. Takhle nechutné to teď bude pořád a mě nezbyde nic jiného, než si na to zvyknout. Můj život se opět mění. Všechno bude zase nové. Ale bohužel, tentokrát ne nějak příliš hezké.

,,Necháš ji?!" Roznesl se letadlem rázný hlas. Pocítila jsem, jak sebou Kingsley škubl, ale to už ho někdo prudce chytil za ramena a odhodil do koutu. Oči jsem měla stále zavřené a bála se je otevřít. Netuším, co všechno se přede mnou odehrávalo a jsem za to ráda. Už jen podle zvuků to nebyla příjemná chvilka.

Marcus

Nesnesl jsem pohled na to, jak jí tam olizoval. Vztek se ve mně doslova vařil. Zaťal jsem pěst, která se hned na to setkala s jeho nosem. Koutkem oka jsem zachytil, jak k Lind přibíhá zdravotník a něco na ní mluví, ale to už se Kingsley zvedl a byl připraven mi ránu vrátit.

,,Svině," procedil jsem skrz zuby a podkopové mu nohy. Spadl na zem. Hned jsem si na něj sedl a znovu ho začal mlátit. Měl jsem jediné štěstí, že byl tak při těle a stěží se bránil.

,,Dobrá, Gunnarsene, to už by stačilo," chytl mě po chvíli policejní důstojníkza ramena. ,,Už to nechte na nás."

Přikývl jsem a sledoval, jak policajti Kingsleyho zvedají ze země. Z nosu mu tekla krev a všude po obličeji měl červené upomínky po mých dlaních. Ale zasloužil si to. A kdybych dostal příležitost, zmrzačil bych ho mnohem víc.

Teď tu ale bylo něco důležitějšího. Drobná zelenooká blondýnka, která se krčila na sedadle v letadle. Víčka měla těsně semknutá k sobě, jako by se bála je otevřít. Pomalu jsem se vydal až k ní. Zdravotník, co u ní seděl zřejmě pochopil, že bych a ní byl teď radši sám a odešel z letadla ven. Přistoupil jsem k té mojí malé princezně. Vypadala tak nevinně. Opatrně jsem ji bříšky prstů pohladil po tváři...

,,Nešahejte na mě!" Vykřikla a začala sebou házet. Chytil jsem její ruce do svých a klekl si před ní.

,,Lind, to jsem já," povzbudivě jsem jí stiskl dlaně. Přestala se klepat. Místo toho otevřela oči a zadívala se do těch mých. Srdce mi v hrudi poskočilo. Byla tak nádherná. V momentě, kdy mě spatřila se jí v očích rozsvítilo milion jiskřiček. Usmál jsem se. Mám ji zpátky.

,,Marcusi," zašeptala a z očí ji vyteklo pár kapiček slz. Vzal jsem si její tváře do dlaní a bříšky palců ji slané kapičky setřel. ,,Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" Sledoval jsem odstín jejích očí. Byla nerozhodná. Chvíli uvažovala, než zavrtěla hlavou. Ani v nejmenším jsem jí to nevěřil. ,,Lindy, ublížil ti?" Lehce jsem s ní zatřásl, ale pouze odvrátila pohled.