Try to start a new life [Marcus&Martinus CZ] ✓

14🐾

Marcus

Bože. Čekal jsem cokoliv, ale tohle? Vždyť to nemůžou být lidé. Tohohle jsou schopni jen zvířata, netvoři... Prostě všechno, jen ne člověk. Hladil jsem ji po vláscích a ignoroval slané kapičky jejích slz, které mi stékaly po krku. Ano, život je krutý, ale k ní až přehnaně moc.

Opatrně jsem ji chytl pod stehny a postavil se s ní v náručí. Pomalu jsem se rozešel k jejímu pokoji. Pokoji? Bože, vždyť je to sklep! Mám tolik volných pokojů, kde jsem ji mohl ubytovat, ale já ji strčil do sklepa. Ale to ti tehdy ještě tak moc nepřirostla k srdci... Jo, já vím. Ale hned, jak to bude možné ji přestěhuju do prvního patra, pokud možno, někde blízko mého pokoje.

Položil jsem ji do postele a lehl si vedle ní. Stále plakala, ale už ne tak moc. I tak mi to rvalo srdce jí takhle vidět. Za pas jsem si ji přitáhl blíž a vnímal její horký dech, který mě šimral na hrudi.

A teď mi řekni: Co to s tebou sakra je? Jo, to kdybych sám věděl. Vzpamatuj se! Už to nejsi ty. Já vím, změnila mě. Zamilovaný blbče, nechal ses tak lehce zmanipulovat. Cože?! Že ses nechal zmanipu-... Ne, jak jsi mě to oslovilo? Blbče? Zamilovaný blbče... Myslelo jsi to vážně? A či já vím?! Něco jsem pláclo... Tak dík za pomoc no.

Zatřásl jsem hlavou. Jak já tyhle rozhovory s mým svědomím 'miluji'. Ale jakýmsi způsobem mi otevřelo oči. Teda, spíš srdce. Je možné, že bych se do ní opravdu zamiloval? No, jo, hezká je a nejen to. Svým zvláštním osobním kouzlem mě přitahuje.

,,Zkus usnout," zašeptal jsem jí do ouška, když jí z očí přestaly vytékat kapičky slz, jen sem tam se pokojem roznesl její tichý vzlyk.

Tiše přikývla. Opět jsem s rukou na jejích vlasech začal pohybovat. ,,You said: Why I'm holding on, babe.

Během chvilky usla. Ještě jsem ji chvilku pobroukával do ouška pár melodií. Byla tak roztomilá. Chtěl jsem tam s ní zůstat a usnout po jejím boku, to by se ale domem nemohl rozeznít zvonek. Povzdechl jsem si, lehce ji políbil na líčko a co nejrychleji se vydal ke dveřím, aby ji náhodou další zazvonění nezbudilo.

,,No, to je toho!" zkřížil si George ruce na prsou a aniž bych mu dal svolení, vklouzl dovnitř.

,,Neřvi tak laskavě," napomenul jsem ho a zavřel za ním. Jen jediný pohled do jeho rudé tváře mluvil za vše. V očích se mu odrážela jen zlost smíchaná se vztekem.

,,Můžeš mi laskavě říct, proč jsi to kurva odmítl?! Kingsley je jedním z nejznámějších! Mohl nás rychle vynést na vrchol! Ale ne! Ty jsi na něj ještě drzej, jak nějakej debžo. Tos mu do hajzlu nemohl tu čupku dát?!"

,,Neříkej jí tak!" i ve mně se už vařil vztek. To jsou snad i mí přátelé toho názoru, že si s člověkem můžou zahrávat jako s kusem obyčejného hadru?!

,,Do prdele, Macu! Je to jen obyčejná služka! Nestojí ti za to, abys kvůli ní zahodil svůj životní sen!"

,,Máš pravdu. Ona mi stojí za mnohem víc!"

,,Nemel hlouposti a poslouchej mě. Teď té holce sbalíš všech pět švestek, co tu u tebe má a zajedeš za Kingsleym. Tomu se omluvíš a řekneš, že nakonec to bereš! A budeme v balíku. Šťastný konec pro všechny, no ne?"

Zatnul jsem zuby, abych se ovládl a neskončil mu po krku. Prstem jsem ukázal na dveře: ,,Vypadni!" Když se však ani nehnul, už jsem se neovládl. Přistoupil jsem blíž a jednu mu vrazil. ,,Jasně jsem řekl, že vypadneš z mého domu!"

Konečně odešel. I když mi ve dveřích věnoval nenávistný pohled. Prásknul jsem za ním dveřmi tak silně, až se zatřásl celý dům. Byl jsem tak vytočený, že jsem potřeboval studenou sprchu, abych se vůbec dokázal zklidnit. Bohužel, nestihl jsem dojít ani do koupelny, když jsem uslyšel, jak se v předsíni opět otevírají dveře.

Nad ničím jsem nepřemýšlel a rovnou se tam rozběhl.

Lindy

,,Co si myslíš, že děláš?!" ozval se za mnou. Stačil jeden jediný pohled do jeho do černa vytočených očí, abych se začala klepat strachy.

,,J-já... Ch-chtěla j-jsem... J-jen jsem s-se ch-chtěla j-jít p-p-p-projít," zakoktala jsem spíše šeptem.

,,A to jsi mi to nemohla říct předem?!" vyjel na mě a hrubě mě odstrčil na boční stěnu. Pak prošel kolem mě , zabouchl dveře a zamkl je. ,,Zřejmě ne! Co si myslíš, že jsi?! Jednou se k tobě někdo chová vstřícněji a ty si z toho hned vyložíš, že si najednou můžeš dělat, co se ti zachce?"

,,N-ne," natiskla jsem se víc na stěnu a odvrátila pohled od jeho očí.

Pevně mě chytil za zápěstí, až jsem bolestí sykla. ,,Bože, vždyť nejsi nikdo, nemáš žádné papíry, podle zákona vůbec neexistuješ! Vlastně se na tebe nevztahují ani žádná práva. Tak si to už sakra uvědom a chovej se podle toho!"

AU. Prosím, dost už.

,,J-já," pokusila jsem se omluvit, i když jsem moc nevěděla, za co.

,,Tak ty budeš ještě odmlouvat?!" zařval a pak už jsem jen cítila příšernou bolest ve tváři...

~🍍 Love pineapples 🍍~
OK, tak sedím na terase před chatou, obalená v dece, je 21:11 a píšu pro vás kapitolu ❤ lepší podmínky pro psaní si ani neumím představit 😏 jen to kapučíno mi tu chybí no 😕 ale tak co už 😇
OK, chtěla bych se omluvit za vulgarismy v této části, ale prostě se mi sem hodili 😜
Jinak, kdo by jste měl zájem, na mém profilu je již zveřejněná nová storka
~ Just girl, just perfection ~
Když bude mít zájem, budu moc ráda za nakouknutí 😘💞
Tak užívejte prázdnin 🙌, protože stejně zase rychle utečou a bude tu nový školní rok 😒🙈
Ale i tak...
💘Love you💘