Charlotte: Zrádce temnoty

Kapitola 9.

   Vší tou temnotou se pohybovali dva světelní přívrženci, bok po boku mířící za svými světlými kolegy. Chvíli mlčeli, chvíli mluvili, a takto to střídali po celou dobu jejich chůze, dokud však jeden z nich nespatřil tři maličká světýlka v dáli ve tmě. Oba se zastavili a ten úkaz z dálky si prohlíželi.
   ,,Vidíš to, co vidím já, starý brachu?" otázal se Shining Foxy, a když jeho druh jen přikývnul a nic nenamítal, pokračoval: ,,Vsadím se, že je to on. Jen sedí a čeká na nás. Když k němu přijdeme pomalu, ani se nemusí pokoušet utéct. Tohle bude více nežli jednoduché, Shifre. Půjdu za ním a ty se drž trochu zpátky."
   ,,Provedu," souhlasil Shining Freddy a společně se svým druhem se vypravil vpřed.
   Po několika metrech už oba dokázali jasně rozpoznat, co ta malá světýlka byla - oči a čumák. To bylo totiž to jediné, co Zrádci temnoty zářilo bíle, jinak byl celý dočista tmavý, vlastně téměř černý, ale opravdu jenom téměř. Seděl schoulený v klubíčku a opíral se o jakýsi kus stěny, který zde byl. Třásl se jako osika. Musela mu být zima.
   Lišák kývl na medvěda, ať zastaví, a když to udělal, pokračoval velitel Světlé strany vpřed. Šel pomalu a našlapoval co nejopatrněji a nejtišeji dokázal. Když byl už jen pár kroků od vetřelce, za chůze stále dopředu k němu promluvil: ,,Ale, ale, copak to tady máme za klubko?"
   Temný přívrženec k němu vzhlédnul. Zastavil se mu dech. Teď je v pořádném průšvihu. A nedopadne to s ním moc dobře. Ale možná se ještě zachrání.
   ,,Já se moc omlouvám, pane, opravdu moc!" vyjekl a pokusil se vstát, podlomily se mu však nohy a on dopadl znovu na zem. Svůj strach nedokázal ovládnout a jeho slabé nohy nebyly výjimkou - taky je momentálně ovládat nedokázal, tak nějak nedělaly to, co po nich chtěl. ,,Prosím vás, já-já se klidně vrátím, jen mi nic nedělejte, prosím! Nemůžu za to!"
   Shining Foxy se na něho však pouze vlídně pousmál a zaujal své místo vsedě před ním se slovy: ,,Nic se neděje, příteli, buď v klidu. Jsem rád, že jsi tady na nás počkal, až tě nalezneme. Bylo by jistě nepříjemné, kdybychom na tebe museli vyslat celou hlídku, no ne?"
   ,,A-asi ano..."
   ,,Rád slyším, že si toho jsi vědom, zajatče." Lišák svůj úsměv ještě trochu rozšířil. Když si povšimnul, že se před ním ten temný animatronik krčí, dodal: ,,Nemusíš mít žádné obavy, dovedeme tě zpátky a zase ti dopřejeme klidu. Požaduji od tebe jen, abys mi pověděl, jakpak ses dostal až tady. Od tvého místa odpočinku je to docela dálka."
   ,,No... m-m-měl jsem noční můru..." začal mluvit přívrženec Temné strany docela rychle. ,,A... a ono už se to nedalo vydržet, m-m-myslel jsem si, že se z toho zblázním, tak jsem se jenom tak na zkoušku zkusil násilně probudit... a probral jsem se na zemi!" vyjekl a pokračoval: ,,Bylo tam všude moc světla - skoro nic jsem neviděl -, tak jsem zpanikařil a odteleportoval se někam pryč do temnoty, a pak jsem omdlel. A když jsem se opět probudil, tak jsem zase zpanikařil a začal pobíhat kolem, abych zjistil, kde jsem, protože jsem to nevěděl a měl jsem strach někoho z vás najít, a pak jsem znovu omdlel a probral se tady. Usoudil jsem, že kdybych zkusil někam jít, tak bych zase omdlel, takže jsem zůstal raději tady." Úlevou vydechl a zeptal se: ,,Zlobíte se na mě?"
   ,,Ale vůbec ne, drahý kolego, vůbec ne," uklidnil ho lišák. ,,Ve strachu se zbrklosti dělají, to je normální, a já ti to nemám za zlé. Jistě jsi neměl žádný zlý záměr, mýlím se?"
   ,,Nemýlíte se."
   ,,Teď mi pověz, co jsi měl za noční můru, že tě to přimělo vykonat takovýto čin."
   Temný se zamyslel, ale hned nato pokrčil rameny. ,,Já nevím, nevzpomínám si. Jen vím, že to bylo příšerné a nesnesitelné."
   ,,Ach tak..." Liščí přívrženec Světlé strany se obrátil na svého medvědího druha a oslovil ho: ,,Shining Freddy?"
   ,,Co ode mne potřebuješ?" potvrdil poslouchání medvěd.
   ,,Starý brachu, dokázal bys tady našemu zajatci vyčistit hlavu, aby se o nic takového již nepokoušel?"
   Medvěd jen zakýval hlavou a pravil: ,,Samozřejmě, co jen si budeš přát."
   Shining Foxy se znovu obrátil na svého temného vězně. ,,Můj starý brach ti pomůže, a poté již budeš moci klidně odpočívat," ujistil ho. ,,Jsi zatím ještě moc slabý a navíc tě prozatím nepotřebujeme, takže budeš nucen ještě nějakou dobu spát."
   ,,A kdy mě budete potřebovat? Bude to brzy?"
   ,,Brzy to nebude, to ti povídám rovnou. Ale neměj strach, jednou ten čas nastane, a ještě předtím ti dáme dost času na to, abys nabral své síly zpět a pořádně a zcela se vzpamatoval. Ale nyní..." vstal a natáhl ruku, ,,přijmi, prosím, moji ruku, pomohu ti na nohy."
   Temný přívrženec váhal, zda má pomocnou ruku přijmout či nikoli. Přijmutí by znamenalo pomoc i jistou bolest, nepřijmutí by mohlo velitele Světlé strany urazit, co jen bylo horší?
   Nakonec zatnul zuby a ruku mu i přes bolest stisknul. Pálelo to jako čert, ale rozhodl se nekřičet. Lišák ho vytáhnul na nohy, ale ruku mu pustit nehodlal. To už začal temný animatronik znovu panikařit. Co se děje?!
   ,,Slib mi, že už to nikdy neuděláš," zavelel velitel, ,,poté tě pustím."
   ,,Slibuju, že už to nikdy neudělám, slibuju!" křičel se zaťatými zuby Zrádce temnoty. ,,Slíbím vám cokoli, jen už přestaňte, prosím! Dost!"
   Lišák ho lhostejně pustil a zaujal vážné povýšenecké postavení. Dle jeho nezaujatého pohledu mu bylo dočista jedno, že si jeho vězeň drží ruku těsně u sebe a zkouší zahnat bolest tichým naříkáním. ,,Ber tohle jako varování, zrádče," vyštěkl. ,,Příště už tak mírný nebudu." Bolestně pohlédl na svoji bolavou dlaň. Objevila se na ní další prasklina. Přehnal to. ,,Omlouvám se, dneska skutečně nemám svůj den. Jsi v pořádku?"
   Temný zaskučel, ale přikývnul. Nebyl na světlo tak citlivý jako Shining Foxy na temnotu.
   ,,V takovémto případě můžeme jít."
   Vydali se tedy zpět tam, odkud přišli. Zrádce temnoty nechali oba přívrženci Světlé strany jít vepředu, přičemž se sami drželi spíše vzadu, aby mohli zasáhnout, kdyby se vězeň pokoušel utéct. Netrvalo dlouho a začali novou debatu.
   ,,Co to s tebou dneska je, Shine?" vyslovil otázku bílý medvěd tiše, opravdu nepotřeboval, aby je ten zrádce poslouchal. ,,Takového tě neznám, příteli. Ty přece nikomu neubližuješ."
   Lišák mu přibližně stejnou hlasitostí odpověděl: ,,Já nevím, Shifre, já nevím... Dneska mi celý den není nijak dobře. Nejdřív zmlátím vlastního kolegu, pak se ztratím ve svém bydlišti a teď tohle..."
   ,,Cože jsi udělal?!" vyjekl medvědí přívrženec možná trochu moc nahlas, a proto se ihned ztišil. ,,Koho jsi zmlátil? Mluv!"
   ,,Shining Raccooa..."
   Shining Freddy se uchechtl a prohlásil: ,,Aspoň že tak, idiot. Ten si to zasloužil. A zmlátil jsi ho aspoň pořádně?"
   ,,Nejsem si jist, co myslíš tím ,pořádně'."
   ,,Třeba do fialova."
   ,,To zřejmě nikoli..."
   ,,No, pořád je to lepší než nic, ne? Asi se ti po mně opravdu muselo stýskat. Hele, na začátečníka je to dobrý, Shine." Vrazil mu pěstí přátelsky do ramene tak moc, že ho téměř vykolejil z dráhy. Pak mu ruku obmotal kolem ramen. ,,Příště se na to podívám. Nemůžu se dočkat."
   ,,Ale to přece není správné, starý brachu," oponoval lišák smutně, pohled namířený k zemi. ,,Neměl bych to dělat vůbec. Není to věc, která by se dala tak lehce napravit. Nemůžu v tom pokračovat."
   Shining Freddy zkontroloval, zda se Zrádce temnoty drží své trasy, a pak pokračoval: ,,Chápu. Ale poslouchej mě, kamaráde, jsem si skoro jistý, že příště už to bude lepší."
   ,,Jak to myslíš?" Nechápavě ho sjel pohledem.
   ,,Jsou tady dvě možnosti," zdvihl ukazovák, ,,ta první je, že se naši kolegové dostatečně poučí, a ty je tudíž nebudeš muset mlátit, anebo se prostě nepoučí, a tobě už to bití nebude dělat tak velký problém, protože už jsi to přece jednou udělal."
   ,,Nechci je mlátit, Shifre," zavrtěl hlavou, ,,nechci, aby mne měli za nějakého násilníka. To já přece nejsem, ne? Chci řešit naše spory v klidu."
   ,,Ale takhle si jejich respekt nezískáš, Shining Foxy!" vyjekl potichu. ,,Vážně si myslíš, že když na ně budeš milý a hodný, že tě budou oddaně následovat a poslouchat? Kde to žiješ, světlokožče? U jiných by to možná fungovalo, ale uvědom si, že my jsme Světlá strana, strana těch zlých, v hloubi duše mnohem temnějších bytostí, víc temných než celá Temná strana i se Stíny, a víš ty proč, bratře?" Počkal, až se na něho lišák znovu nechápavě - a trochu zděšeně - podívá, a poté si sám odpověděl: ,,Protože se jim začínáš hnusit, příteli. Nenávidí tě všichni do jednoho. Nenávidí tě tak moc, že by tě nejradši svrhli do Temnoty zatracení, abys tam v agónii shnil až do konce svého života. Tvoje chování se jim zdá trapné a nerozumné, i když oni sami moc rozumu nepobrali, co si budeme nalhávat. Ty po nich prostě nechceš, aby dělali špatně věci, a oni se tedy nemají jak vyřádit, chápeš? Nedáváš jim k tomu prostor! A proto v tvé nepřítomnosti dělají špatné věci."
   ,,To jsem na tom skutečně tak špatně?" položil Shining Foxy otázku frustrovaně.
   ,,Jo, to teda jo."
   ,,Myslel jsem si, že dělám dobrou věc..."
   ,,Tak to sis myslel špatně, příteli."
   Světlý lišák odvrátil pohled. Cítil se hrozně. Celá ta léta žil v jedné velké lži. A nikdo se mu to neobtěžoval říct.
   ,,Ale neměj obavy!" zasáhl medvěd. ,,Teď tady máš mě, svého nejvěrnějšího kolegu, nejinteligentnějšího rádce a nejlepšího kamaráda!"
   ,,A ty mi pomůžeš?" Lišák mu nadějně pohlédl do očí.
   ,,Ovšemže, příteli, ovšemže! Od toho tady přece jsem, no ne?"
   Došli společně až ke Zrádci temnoty, který se zničehonic zastavil uprostřed prázdnoty. Stál tam a nervózně klepal prsty na rukou o sebe. Nebyl si jistý, co to dělá, opravdu ne. Byl moc slabý a zmatený, skutečně chce tohle uskutečnit? Je to vůbec moudré a správné? Nechytí ho? Co když se mu to náhodou nepovede?
   ,,Co se děje, příteli?" zeptal se světlý lišák a přistoupil blíž, přesněji vedle temného zrádce. Neměl z této zastávky dobrý pocit. Očekával něco nekalého.
   ,,Prosím..." vydal temný smutně ze sebe, ,,odpusťte mi to..." S tím vzlétnul do vzduchu, otočil se dokola a při tom všem zasáhl oba přívržence Světlé strany lehkým tmavým kouzlem, které je pouze shodilo na zem a na chvíli zmátlo, načež lusknul prsty a zmizel pryč.
   Chvíli trvalo, než se oba světlí dali zase do kupy, ale když se tak stalo, bylo rozhodnuto - ty hlídky budou přece jenom muset nasadit.
   Zrádce temnoty byl opět na svobodě.

   Freddy prakticky neměl co dělat. Jenom seděl sám a sám v rohu svého provizorního pokoje a přemýšlel. Potřeboval být chvíli sám. Ostatní ho už pomalu začínali štvát svou otravnou přítomností, a proto se rozhodl se jich na nějakou dobu stranit.
   Místnost, v níž seděl, najednou potemněla a on se začal cítit nějak zvláštně. Připadalo mu, že nějak ztrácí kontrolu nad svými myšlenkami, protože ho zničehonic napadaly absolutně nepřijatelná řešení určitých situací, které by ho za normálních okolností nenapadly ani v nejmenším. Tento podivný pocit mu začal připadat pořádně podivný až tehdy, když se pokoušel vstát, aby se přesunul na světlejší místo, poněvadž byl mylně v domnění, že vypadl proud, a že proto je zde taková tma. Zdálo se, že ho končetiny odmítají poslouchat. Chtěl se pohnout, ale nemohl, něco ho silně drželo při zemi a nic s tím nešlo dělat.
   Vzpomněl si, že se cítil podobně, když ho tenkrát zajali Foxy se svým Stínem. Ale i tak bylo tohle jiné. Cítil se hrozně. Jako kdyby v něm již nepřetrvávalo žádné štěstí. Zkusil se na zkoušku pousmát, ale svůj úsměv shledal ďábelským a hned se ho zase zbavil. Nechápal, co se děje, ale rozhodl se počkat. Možná ho to za chvíli přejde. Bůhví, co s ním to zničení pizzerie udělalo, když - jak se zde rozneslo - se tak moc narušila rovnováha. Nikdy tahle kouzla moc nechápal. Nerozuměl magii. Možná že něco uměl, ale to neznamenalo, že to stoprocentně chápe.
   Zavřel oči. Viděl před sebou jen temnotu, což by se dalo očekávat. V ní se však ukázalo ještě cosi jiného. Ten objekt medvěd nedokázal rozpoznat, avšak zvědavost ho přesvědčila, ať se na to zkouší dívat déle, což taky udělal. Zaslechl hlas, jenže mu nerozuměl. Zdálo se, že je to v jiném jazyce, než kterým mluvil. Hlas však opakoval neustále to samé tak dlouho, dokud to hnědý animatronik konečně nepochopil. Najednou mu rozuměl perfektně. Říkal mu věci, které by ho nikdy nenapadly, naváděl ho k činům temným jak noc.
   Freddy se pokusil otevřít oči, ale zničehonic se mu to přestávalo dařit. Po nějaké chvíli zkoušení se bránit tomuto mocnému pocitu, který mu znemožňoval vidět, přestal. Smířil se s tím docela rychle. Nechtěl s tím čímsi bojovat, chtěl vlastně jenom klid a mír. Jenže nyní nedosáhl ani jednoho.
   Medvědí zpěvák si povzdechl a zaklonil hlavu. Usoudil, že se to takhle bude snášet lépe. Pomalu začínal mít pocit, že mu cosi plní všechny končetiny, čímž mu definitivně znemožňuje pohyb. Nemohl si ani zavolat o pomoc. Byl dočista bezmocný a to ho nejvíc mrzelo. Začal si říkat, že je slaboch. Co to bylo za nápad, aby se nebránil? Dost možná ho posedl nějaký druh ďábla nebo jiného zla a on jen sedí a čeká, až mu to něco pohltí celé tělo. Ale možná se mýlil. Možná to nebylo žádné zlo, možná se mu jen něco pokazilo v jeho robotickém těle, a jen stačí počkat, až se ho někdo bude obtěžovat opravit. Ale kdo by to udělal? Marionette je na prášky, Golden Freddy již není tak úplně reálný, Springtrapa by se mu přesvědčit nepodařilo a nikdo jiný ho nenapadal. Bude tady muset čekat ještě dlouho.

(2228 slov, vydáno 20. 8. 2017)

Bože, to je sračka...