Charlotte: Zrádce temnoty

Kapitola 2.

   V popředí se vznášel králík. Byl celý bílý a díky jeho oslnivé záři rázem všichni věděli, že jde do tuhého. Vyslanec ze Světlé strany se dostavil a levitoval nad zemí jako nějaký jejich vládce, tvářil se tak. Jediný, kdo tu záři neviděl, byl pouze Springtrap, jinak všichni zůstali strnule stát a hledět na tu podívanou. Teprve až vyřčení jeho jména mu vyrazilo dech tak, že ho ještě dlouho nemohl popadnout.
   ,,Shining Bonnie!" zvolala Marionette a Toy animatronici za ní se skrčili ještě víc. ,,Co zde pohledáváš?"
   ,,Jsem tady kvůli jistým věcem, které porušují pravidla naší malé společnosti," pravil pohrdavým hlasem a svůj pohled obrátil nejdříve na malého liščího Stína v náruči Stínového Freddyho. Ten si ho okamžitě k sobě přitisknul ještě víc a svýma tlapama ho skoro celého zakryl, takže nešel téměř vůbec vidět. Jak marně si myslel, že ho takhle ochrání.
   Bílý králík přistál na zemi a k oběma Stínům došel po svých. Následně se na Shadow Freddyho rádoby mile usmál (vypadalo to spíše jako posměvačný úšklebek) a natáhl k němu ruku se slovy: ,,No tak, měj rozum, příteli, tenhle darebák patří za mříže."
   Medvěd jenom zavrčel a udělal krok vzad.
   ,,Říkám ti, buď rozumný, Shadow Freddy, udělal hrozné věci, horší, než jsi kdy udělal ty. Vydej mi ho a všechno bude zase v pořádku."
   Ta samá reakce.
   Bílému králíkovi už začala docházet trpělivost. ,,Shadow Freddy, naposledy tě slušně žádám - vydej mi Shadow Foxyho, nebo tě stihne stejný trest jako jeho."
   ,,Tak ať!" zvolal fialový Stín, přehodil si malého lišáka přes levou ruku a pravou vyslal proti tomu bílému hajzlovi magickou kouli, která ho okamžitě odmrštila pěkných pár metrů daleko. Shining Bonnie dopadl tvrdě na záda a než se začal zvedat, chvíli to trvalo. Málem se při svém pádu napíchnul na kus dřeva, bohužel ho minul a na jeho zádech zůstaly akorát ostré kamínky, prach a hlína. Hned jak se však konečně postavil na nohy, zaujal odvážný postoj a nasadil zamračený obličej, načež se beze slov začal znovu přibližovat ke Stínům. Před dosažením cíle ho však zastavil Shadow Bonnie a zablokoval mu cestu.
   ,,Nikam, Světluško," pousmál se vítězoslavně, ale hned nato se zatvářil vytočeně a zuřivě. ,,Ani se jich nedotkneš."
   ,,Že ne? Uvidíme, Uhlíku."
   Ale než stačil cokoli udělat, popadl ho králičí Stín za ramena a mrštil s ním o zem. Světlý Bonnie jen bolestivě zaskuhral.
   ,,Kam nejde rozum, tam musí jít hrubá síla," prohlásil Shadow Bonnie a odfrkl si, načež na králíka, kterého měl nyní pod nohama, jakoby plivnul a kopnul ho do hrudníku. ,,Radil bych ti odejít, dokud ještě můžeš alespoň chodit. Ale jestli chceš ještě něco říct, prosím."
   Shining Bonnie zvednul nejdřív hlavu, a až pak se začal sápat na nohy. Nejdřív se musel vysápat na čtyři, poté do kleku a nakonec až se mohl postavit na obě své roztřesené nohy, ukázat na liščího Stína a zvolat: ,,Ty... vy všichni... budete ještě prosit o milost! Tohle já jen tak nenechám...! Ne! Zaplatíte za to!" Zněl zadýchaně. ,,Jestli ho vážně chcete nechat tady, přijďte dolů, naivky! Zkuste toho zločince obhájit! Chci jednoho z vás, kdo mu pomáhal, a pak taky svědka! A to samé platí o něm!" Otočil se a ukázal na Golden Freddyho, načež ten se zatvářil překvapeně a vyděšeně současně a jaksi už přišel na to, že na tom taky nese vinu. ,,U tohohle chci oběť! Ha! Jen se podívejte na medvěda! Ten trestu určitě neunikne! Nikdo z vás! Nikdo!" zvolal ještě a vypařil se.
   Nějakou dobu se nic nedělo. Všichni buď jen zůstali před sebe, nebo stříleli zmatené, zděšené pohledy po ostatních. Naplnil je strach. Tohle v plánu jednoduše neměli. Nikdo nečekal, že by se ten výtržník mohl jen tak znenadání objevit a takhle jim začít hrozit odplatou, možná někdo tušil, že se objeví, ale určitě ne teď v tuto dobu.
   Marionette vyšla vpřed a přitáhla si k sobě vyděšeného Zlatého Freddyho. Ten se na ni bojácně zadíval a zůstal na ni takhle civět pěkně dlouho a chvíli to vypadalo, že ztuhnul, dokud si ho loutka nepřitáhla do obětí a nepřiměla ho sklopit hlavu. Medvěd se hned rozvzlykal.
   ,,Nic se neděje, Goldie..." namlouvala mu tiše. ,,Marion už je u tebe... ššš, ticho, zlatíčko, nic se neděje, nikdo se na tebe nezlobí..."
   ,,Přestaň mi vykládat ty hloupé lži, Mariano," procedil Zlaťák mezi zuby a jako kdyby se náhle k černobílému stvoření přitiskl víc. ,,Sama víš, že mi není pomoci... udělají ze mě něco strašného, já to vím!"
   ,,Já tě jim nedám, nedostanou tě tak snadno," pravila Marionette rázně a naprosto vážně. ,,Poslouchej, drahoušku, co kdybys teď zkusil přijít na jiné myšlenky? Pojď," vtiskla mu do ruky světelnou kouli s jeho mocí, ,,pomůžeš mi to tady dát do pořádku, ano? Pak to všechno vyřešíme."
   Jak medvěd přikývl, začali s obnovováním. Za pomoci magie sestavovali pizzerii kámen po kameni úplně od znova, všechen prach i sebemenší kousek cihly dali na své místo, nic nesmělo chybět. Jak již měli základní konstrukci a tvarem budova skutečně něco jako pizzerii připomínala, pokračovali tentokrát s nábytkem a věcmi na něm. Takhle to měli hotové za pár minut a animatronici se na to jen zaujatě - a někteří byli dokonce i naprosto fascinováni a ohromeni - civěli. Vstoupili do nové pizzerie a žasli nad tím, jak stejně to tam vypadalo. Brzy si však uvědomili, že jejich domov sice stejně vypadat může, ale stejné věci se v něm dít již nebudou po tom, co se zde stalo - už nikdy nebudou moct bavit děti, už nikdy tady nebude panovat ta uklidňující atmosféra i přes jejich ubohé osudy, už nikdy tohle nebude místo, kde by chtěl každý žít, ne - a poté, co se do tohohle zamíchá i Světlá strana, to nebude o nic lepší, ba právě naopak, bude to minimálně stokrát horší a všem se rázem při pomyšlení na všechny tyto věci vytratil z veselých výrazů úsměv a zničehonic tady stálo sedmnáct naprosto ztrápených animatronických robotů, kterým ihned došlo, že život tady již nemůže být nijak jednoduchý, a myšlenky na lepší budoucnost rázem opustily jejich robotické hlavy s umělými myšlenkami a smyšlenými vzpomínkami.
   Foxy pomohl svému otci se posadit a sám zůstal raději stát. Byl pevně odhodlaný svou chybu napravit, musí Shadow Foxyho ušetřit té obrovité viny, kterou musel těžce nést na svých zádech. Ale co to bude znamenat pro něj? Nedostane snad trest nakonec on, když ne jeho Stínový sluha? To ho donutilo přemýšlet. Kdyby všechno svedl na něho, bylo by to všechno v pořádku, žádné komplikace by nenastaly, a navíc si tímhle určitě získá přívržence Světlé strany na svou stranu, to by je pak už nemuseli ti parchanti svítiví nadále obtěžovat. Kdyby vzal všechnu vinu na sebe, přemlouval by je dlouho a nakonec by se to ani nemuselo povést bez toho, aniž by to odnesl i Shadow Foxy nebo kdokoli jiný. Musel se ale pozastavit nad tím, kolik toho pro něj ten Stín udělal. Nebylo by vůči němu fér, kdyby ho v tom nechal, to by od něho bylo více než hrozné! Rozhodl se o tom popřemýšlet později.
   Marionette všechny rozehnala a nechala si u sebe jenom oba Zlaté bratry, Shadow Freddyho s Shadow Foxym, Foxyho a z nějakého důvodu i Charlotte. Možná chtěla, aby konečně poznala, co je Světlá strana opravdu zač. Taky že toho o ní zatím moc nevěděla. Neměla důvod.
   ,,Dobrá tedy," začala loutka, ,,máme za úkol obhájit Shadow Foxyho a Golden Freddyho. Kdo se hlásí dobrovolně jako obhájce?"
   ,,Já půjdu," pravil Shadow Freddy, ale tmavě červený lišák ho okamžitě přerušil.
   ,,To teda nepůjdeš," odsekl, ,,musím jít já. Jsem jeho spolupachatel."
   ,,Ale to já jsem taky!" ohradil se fialový medvěd. ,,Já ti ho nedám! Úplně jsi mu zničil život, ty červený parchante!"
   ,,Uklidněte se, oba!" zvolala Marionette, aby nastolila ticho. Po chvíli ticha dodala: ,,Bude lepší, když tam půjde Foxy, Shadde, ještě by si tě tam nechali. Jsem si jistá, že se Shadowovi nic nestane." Shadow Freddyho se jí ale moc uklidnit nepodařilo.
   ,,Tak tam půjdu jen jako doprovod! Já mu prostě nevěřím!" vykřikl a kývnul hlavou na pirátského lišáka. ,,To on za všechno může! Ne Shadow!"
   Foxy mlčel. Zbabělec.
   ,,Nebudeme se tady přece hádat." Loutka přistoupila k Shadow Freddymu a natáhla k němu ruce. ,,Bude to tak lepší, Shadde. Věř mi, prosím."
   Stínový medvěd automaticky začal pohledem sjíždět všechny okolo jako kdyby klouzal po ledu, přičemž přemýšlel nad tím, co že se to vlastně chystá udělat. Nechtěl toho malého roztomilého Stínka svěřit někomu jako je ten zpropadený prolhaný tmavě červený vychytralý hloupý lišák. Měl o Shadow Foxyho strach, tak tomu bylo vždycky. Ono se to možná nezdálo, ale ten stínový lišák byl křehká osoba a zacházení s ním by se dalo nazvat téměř nesplnitelnou výzvou vhodnou jen pro opravdového profesionála. Tak jako tak, ač s nechutí, přesto se nakonec podvolil a zmenšeného nepřítele opatrně položil do rukou před ním stojící loutky, přičemž neslyšně zašeptal: ,,Je mi to líto, Sethe..."
   ,,Tak se mi to líbí," pokývala souhlasně hlavou Marionette a odnesla Shadow Foxyho jeho majiteli, který si ho rázem vzal k sobě, načež dodala: ,,Určitě se ti zase vrátí."
   Ale medvědí Stín se místo odpovědi jen zamračil, majestátně vypnul hruď, zhluboka se nadechnul a rychlým krokem odkráčel pryč. Nechtěl být mezi nimi, alespoň ne teď. Potřeboval se vzpamatovat. Už tak toho na něj bylo moc. Kéž by jen věděl, co přijde potom.
   Nikdo se k tomu pro jistotu nevyjadřoval, a tak mohla černobílá směle pokračovat: ,,A teď Golden Freddy. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že bych tam měla jít já."
   ,,No tak to počkej, já jsem oběť, ne ty," ozval se Springtrap naštvaně, ,,půjdu já."
   ,,Nenuť mě se s tebou hádat, ty vrahu v králičím kostýmu!" zvýšila loutka hlas.
   ,,A ty po mně laskavě neřvi, černobílá vyžle!"
   ,,Jsem jeho manželka, mám na to právo!"
   ,,A já jsem jeho bratr, jestli sis nevšimla!"
   ,,Ty... ty..." zavrčela a chtěla na něho vyjet, ale to už ji zastavila Charlotte - chytla ji za paži a nepustila ji k němu. I když v hloubi duše tušila, že je jí manžel čím dál cizejší, nemohla přece dovolit, aby mu nějaká hysterka ublížila, zvlášť když se nemůže moc bránit díky své dočasné slepotě.
   Stejnou věc jako Charlotte udělal i Golden Freddy, protože chtěl na loutku jeho králičicí bratr asi taky vystartovat jako neřízená střela, akorát ho zezadu popadl za ramena a polohlasem pravil: ,,Není třeba se dohadovat, drahý bratře, nebuď naštvaný. Uklidni se."
   ,,Obhájím tě mnohem lépe než ona," konstatoval Springtrap vážným hlasem, pohled zabořený v zemi. ,,Znám je lépe, tebe znám lépe, jsem prostě nejlepší řešení, a ty to víš."
   ,,Já jí to vysvětlím," slíbil medvědí Zlaťák, poplácal svého bratra po rameni a vyšel dopředu před něho. Stanul tváří v tvář své manželce v těle Marionette s vážnou tváří a odhodláním v duši. Začal stručně: ,,Půjde se mnou Springtrap. Musí jít on. Jinak to nejde."
   ,,Cože?!" vyjeklo černobílé stvoření. Zřejmě si myslelo, že má tuhle menší válku už předem vyhranou, ale ouha, chyba lávky, stal se pravý opak, projela to na plné čáře. ,,A-ale vždyť... jsem tvoje manželka! Ty snad věříš více jemu?!"
   Medvěd se na chvíli zarazil, ale pak pokračoval: ,,Věřím vám oběma stejně, nikomu nevěřím víc. Ale musíš pochopit, že... on to prostě zvládne lépe a ty budeš navíc potřeba tady. Přece bys mého bratříčka nenechala s tvými svěřenci samotného."
   Marionette se okamžitě nad tou představou zkřivil obličej. Už jen ta samotná představa, že by měl ten nespolehlivý králík hlídat její nejdražší, se zdála jako naprostý nesmysl a pakliže by se i tak uskutečnila, dopadlo by to více než katastrofálně jak pro ni, tak pro všechny ostatní včetně jeho, jelikož by asi dlouho nezůstal bez pořádně kruté pomsty.
   ,,Tak... tak dobře..." vydala ze sebe nejistě. ,,Zůstanu tady. Ale ty mi slíbíš, že se mi vrátíš."
   ,,Slíbit ti to nemůžu, zaručit taky ne, ale můžu se o to pokusit, dobře? David to zvládne. A jestli ne, tak ti zanechám nějak hezký vzkaz."
   ,,Opovaž se, Golden Freddy," zavrčela loutka na medvěda a rázem už ho znovu uzamkla v objetí. ,,Jestli to udeláš, zabiju tě..." zasyčela potichu a stiskla ho víc.
   Zlaťák nevěděl, co si o tom má myslet. Cítil její strach až v samém nitru své duše, vnímal každý její sebemenší pohyb více než kdo jiný, znal její obavy. Měl tušení, že jí její přání asi nesplní, i když to sám moc chtěl. Jemně se od ní odtáhl a zadíval se jí do zmatených očí plných otázek a nevědění. Věnoval jí posmutnělý úsměv a pravil: ,,Není třeba mít strach, Mariano. Všichni budeme v pořádku, postarám se o to."
   Černobílá nevěděla, co přesně jeho slova znamenají. Byla čím dál zmatenější a nešťastnější. Hned jak jí z jednoho oka spadla neposedná slza, rozplakala se úplně a začala ustupovat. Měla strach, byla plná zoufalství, nebyla si ničím jistá. Po pár krocích se otočila a rozběhla se nejbližší chodbou pryč od všech.

(2113 slov, vydáno 28. 5. 2017)