Tatia- The Northumbrian Princess (Vikings)

7.kapitola- Růže mezi trny

"Kam jdeš?" Zeptala se Tatia pohotově, jakmile se od ní Ragnar začal vzdalovat.

"Sehnat nějaké obvazy na ten kotník," odpověděl s mírným úšklebkem a vydal se pryč.

Sledovala oheň před sebou. Nějací muži si právě opékali králíky. Jejich pohledy, s jakými ji pozorovali, ji děsily. Byly plné hladu. Bohužel ne kvůli tomu králíkovi.

Ulevilo se jí, když se Ragnar vrátil i s obvazy. Chtěl se posadit vedle ní, ale rychle ho zastavila, "prosím ne. Chtěla bych na nějaký klidnější místo, kde na mě nebudou koukat jako na lovnou kořist."

Ragnar se samolibě usmál. Tatia nad tím otráveně zakroutila hlavou a pokusila se postavit, ale její kotník ji opět zradil a k pobavení všudypřítomných okolo přistála na zadku. Ragnar jí podal ruce.

Povzdechla si a nechala se jím postavit zpátky do stoje. Přitáhl si ji na několik centimetrů od svého těla. Pobaveně se jí díval do očí. Chtěla si dokázat, že se ho nebojí a jeho pohled mu opětovala. Přiblížil se k ní ještě víc s úsměvem na tváři. Její obličej se začínal plnil nejistotou. Co se to s ní sakra děje?

Věděla, že ji Ragnar využívá a je k ní milý jen, aby se od ní dozvěděl co nejvíce o Anglii, aby to měl jednodušší s dalším ziskem zlata. A i přesto, že tohle všechno dávno odhalila, tak se byla schopná nechat unést jeho šarmem, který předstíral, aby z ní vytáhl co nejvíce informací.

"Můžeš mě, prosím, odnést?" Zeptala se, když stál přímo před ní. Ragnar se usmál a zvedl ji. Její tělo bylo nalepené na jeho hrudi.

Možná mohla jít i sama, ale nechtěla zatěžovat svou nohu. Chtěla, aby se uzdravila co nejdříve. Nevěděla, kdy ji bude potřebovat funkční. Proto se rozhodla nechat Ragnara, aby ji tu nohu obvázal.

Po chvíli ji položil na zem, když došli na krásnou louku před samotnou řekou. Sám se podíval nejprve na oblohu a pak si lehl zády do trávy. Tatia seděla vedle něj a koukala se před sebe.

"Ty se nechceš vdávat?" Zeptal se zvědavě a prohlížel si přitom oblohu.

"Jasně že nechci. Pravděpodobně si vezmu nějakého namyšleného šlechtice, kterého mi můj otec ze zoufalství sežene."

"Nemůžeš si vzít někoho koho chceš?"

"Ne. Už od dětství jsem byla vychovávána pouze, abych se stala manželkou a matkou. Nejprve patřím svému otci a pak jakmile se vdám, přejdu do vlastnictví svého manžela. Já sama si nemůžu vybrat nikoho, koho chci."

Ragnar pobaveně zakroutil hlavou, "to je pěkně hloupé. Jsi jenom dívka. Měla by sis užít, než se staneš manželkou a matkou," odpověděl jednoduše.

Tatiu překvapila jeho slova. Vypadalo to, jako by mu na ní záleželo. Věděla, že to je nesmysl, šlo mu o informace.

"Děkuji za tvá milá slova. Oceňuji to. Téměř to zní, jako by ti na tom záleželo."