Tatia- The Northumbrian Princess (Vikings)

3.kapitola- Cesta

V komnatách jí už Mary balila nějaké šaty. "Nebojte se, slečno. Vrátíte se sem, všechno bude v pořádku." Přesvědčovala ji, ale sama vypadala, že o tom pochybuje. "Bůh vás ochrání."

"Jak mě může Bůh ochránit, když dopustil něco takového?" Zeptala se Tatia a otřela si z obličeje další slzy.

Z myšlenek jí vyrušilo otevření dveří. Královna s Judith vešly dovnitř. Královna se vydala k ní, "poslouchej mě, Tatio. Buď velmi opatrná, dávej si pozor na to, co před nimi uděláš. Nos nějaké decentní šaty, převlíkej se jen mimo jejich přítomnost."

"Ty si o mně myslíš, že bych je mohla svádět?" Podívala se Tatia nevěřícně na svou matku.

Zakroutila hlavou, "jde jen o to, že to jsou krutí zabijáci, nedělej nic jen trochu nebezpečného."

"Vidíš to? Řekla jsi to sama! Jsou to krutí zabijáci. Tak jak mě tam proboha s otcem jen tak můžete poslat?" 

Královna se na ni zlostně podívala. "Judith, nech nás prosím o samotě," řekla autoritativním hlasem.

Její sestra se nervozně zvedla a tiše opustila místnost. Jakmile se dveře zabouchly, tak se na ni královna přísně podívala.

"Jak se vůbec opovažuješ se mnou takhle mluvit? Nejsem jen tvá matka, jsem i tvá královna!" Vykřikla přísně a praštila svou dceru. Tatia se bolestně chytla za tvář a podívala se na svou matku.

"Moc mě to mrzí, má drahá, ale je to naše jediná možnost." S těmito slovy odešla pryč z jejích komnat. Tatia seděla zničeně na posteli.

"Převleču vás do teplejších šatů, slečno, venku není až takové teplo," řekla Mary a vydala se k ní.

 Tatia přikývla a víc k tomu neřekla. Jak jen mohli uvěřit, že ji Ragnar a jeho muži nechají nedotčenou? Jsou to zvířata, bylo to vidět už jen při té hostině.

Po chvíli se dveře znovu otevřely. Dovnitř vešel její otec. Mary se rychle uklonila a odešla pryč. 

"Doufám, že už jsi sbalená. Ragnar a jeho muži na tebe čekají venku."

"Jak tohle můžeš udělat? Jsem tvá vlastní dcera. Klidně mě prodáš těm mužům. Jak můžeš věřit, že se mě ani nedotknou? Co když mě unesou a svého milovaného syna už nikdy neuvidíš, protože může být dávno mrtvý!" Vykřikla Tatia.

Králova tvář byla plná hněvu. Natáhl ruku a surově ji praštil. Jeho rána byla tak silná, až přistála na studené podlaze. Tatia se na něj se slzami v očích podívala a bolestně si mnula další červený flek na tváři.

"Je čas," povzdechl si král, "jdi!" Řekl krutě. Rezignovaně se zvedla a odešla ze svých komnat.

* * *

Strážci ji odvedli k branám hradu, kde už všichni Vikingové seděli na koních. Došla až k bílému koni. Strážce jí pomohl na něj vylézt. Všimla si, jak se na ni Ragnar ušklíbl. Měla pocit, že se jeho pohled dokonce na chvíli zastavil na její červené tváři.

Pak odcválal a něco řekl svým mužům. Ti se rozjeli. Tatia se naposledy otočila na hrad. Viděla svou matku a sestry se slzami v očích. Pouze otec měl svůj stejný tvrdý výraz.

Museli už ujet několik mil od vesnice. Tatiu bolel zadek od celé té cesty. Ragnar zpomalil a objevil se vedle ní.

"Děje se něco?" Zeptal se a ušklíbl se na ni koutkem oka.

"Ty neumíš mluvit?" Zeptal se pořád ještě pobaveně.

"Nebavím se se zvířaty," odpověděla naštvaně.

Ragnar se rozesmál, "zvířaty? A jak vlastně my říkáme tobě?" Povytáhl obočí. "Otrávená a rozmazlená princeznička?"

Zamračila se, "nemusíte mi říkat tak formálně, jmenuju se Tatia."

Ragnar se ušklíbl, "to je divné jméno. Tatia." S jeho výslovností znělo opravdu vtipně, to musela uznat.

"To samé mohu říct já o tvém jméně... Ragnar," řekla opovržlivě Tatia.

"Alespoň je vidět, že máš nějaký hlas. Kolik ti vlastně je?" Zeptal se Ragnar a zkoumavě ji projel pohledem. Tatia se dívala pouze dopředu, protože nikdy na koni nebyla tak jistá.

"Je mi šestnáct," odpověděla po chvíli. Ragnar se usmál, "to jsi mladá. Hodně mladá. A to už z tebe chce otec tak brzy udělat královnu?"
Přikývla. "To je naprosto normální." Nadechla se. "Vím, že to bude znít neslušně, ale mohl bys teď na mě prosím přestat mluvit? Nezvládám mluvit a ještě do toho jet na koni."

Ragnar se ušklíbl, "v pořádku." Pak se rozhlédl okolo, "zvládla bys jet trochu svižněji? Chceme se dostat do tábořiště ještě před setměním."

Tatia se zamyslela, "zvládnu jet maximálně hodně rychlou chůzí. Nejsem zrovná dobrá v jízdě na koni."

"Dej mi ty otěže, povedu tvého koně a jediné, co budeš muset udělat, je pevně se držet sedla."

"Nejsem si jistá, zda je to bezpečné," odpověděla vyděšeně, když se k ní přibližoval.

"Bojíš se, že bych dovolil, aby sis ublížila?" S úsměvem se na ni podíval. Ucítila jeho ruce, jak se dotkly těch jejích. Rychle dala své ruce pryč a pevně se držela sedla.

"Řekl bych, že teď nemáš jinou možnost, než mi důvěřovat," ušklíbl se, než praštil uzdou a kůň se začal pohybovat mnohem rychleji.

Tatia se pevně držela sedla. Už jí bolelo úplně celé tělo, museli už být poblíž. Jeli několik hodin. Chvílema měla pocit, že se na ni Ragnar podíval, ale bála se o tom ujistit, protože tušila, že jakmile se otočí kamkoliv do strany, tak se na koni neudrží.

Doufám, že se vám další díl líbil. :) Moc děkuji za vaše komentáře. :) Budu ráda, když budete psát názory i nadále, hezky se to čte. Nezapomeňte hodnotit a komentovat. :) S pozdravem,

Anet