Tatia- The Northumbrian Princess (Vikings)

2.kapitola- Vyjednávání

V hodovací síni seděl v čele král a ti barbaři byli všude okolo stolu. Se zájmem se na ně podívali, jakmile vešli. Byly to pohledy buď nenávistné nebo plné chtíče. Tatia se na ně raději dál nedívala a posadila se po královo levici. Judith hned vedle ní a matka si sedla na obvyklé místo po královo pravici.

"Toto je má žena Ealswith a mé dcery, starší Judith a mladší Tatia." Raději jsem se nekoukala do obličejů Vikingů. Jakmile se na stůl položilo jídlo, tak se na něj všichni okamžitě vrhli. Začali si ho utrhovat rukama. Neskutečně u toho řvali. Chovali se přesně jako zvířata.

Takové způsoby u lidí ještě v životě neviděla. Podívala se na svou matku s otcem. Vypadali, že každou chvíli omdlí. Musela se nad jejich výrazy zasmát. Jeden z mužů, měl tmavě hnědé vlasy a oči, se na ni pobaveně podíval a šťouchl do toho, co seděl vedle. To byl ten, s těma výrazně modrýma očima. Podíval se na ni a zasmál se.

Nervozně se podívala do země. Nechtěla, aby si mysleli, že si z nich dělá srandu. Příběhy byly pravdivé, byli to barbaři. Přes jejich řev nebylo nic slyšet.

"Kontrolujte se, jste slušně vychovaná dáma, dokažte to," upozornila ji Mary, když jí nalévala víno. Tatia se raději přestala smát.

Pak jeden z Vikingů zvedl talíř a pustil ho na zem. Další se k němu začali přidávat a bavili se nad rozbíjením talířů. Ten s modrýma očima se je pokoušel utišit, ale bylo vidět, že musí sám hodně přemáhat smích.

Tatia se podívala na své rodiče a sestru a musela se znovu usmát. Všimla si, že ten muž se na ní opět ušklíbl. A tentokrát se rozhodla s ním navázat oční kontakt. Všimla si i jeho extrémně dlouhých vousů.

Pak se podíval na jejího otce, "můžu požádat o slovo, králi?" Dodal ironicky. Podle jeho tvrdého přízvuku bylo poznat, že není angličan.

Král mávl a hudba přestala hrát. "Jak vysokou cenu si nárokujete za bezpečné vrácení mého syna a opuštění naší země, Ragnare Lothbroku?" Zeptal se naprosto vážným tonem. Ragnar bylo jeho jméno. Ragnar Lothbrok. Nejspíš musel být známý, když to věděl i její otec.

Ragnar se pobaveně podíval na své muže okolo a něco si řekli ve svém jazyce, "tunu zlata," řekl nakonec. Na tváři měl šibalský úsměv.

Král si položil ruku na srdce. Nemohl uvěřit svým uším. Tuna zlata? "To nemůžeme sehnat okamžitě," vykoktal po chvíli. "Tuna zlata?"

Ragnar mávl rukou a jeho muži vytasili zbraně. Tatia a všichni okolo ztuhli. "To zlato seženu," řekl rychle král, "ale nebude to hned. Zabere to přinejmenším tři dny."

Ragnar se postavil, pořád vypadal pobaveně. Tatia byla vyděšená, věděla, že otec ty peníze zaplatí, na synovi mu záleželo snad nejvíc.

"Tuna zlata, taková je cena." Šibalsky mrkl na krále, ostatní Vikingové se rozesmáli.

"Ale nejprve pustíte mého syna a pak dostanete ty peníze." Ragnar přikývl. "Ale jak už jsem řekl, sehnat to zlato bude trvat minimálně tři dny."

"To je docela dlouhá doba. Čím mi to vykompenzujete?" Ušklíbl se Ragnar.

"O jakou kompenzaci stojíte, Ragnare Lothbroku?"

"Potřebuji někoho, koho budu mít u sebe v případě, že byste nedodržel svou dohodu." Podíval se na lidi okolo krále. Tatia znejistěla.

"Třeba někoho z vaší rodiny, jako je vaše královna, nebo snad vaše dcery?" Zamyšleně si položil ruku na bradu a přejel si po vousech. Jeho pohled se zastavil u Tatii.

Tatia se pokoušela ignorovat jeho pohled. Byla vyděšená. Věděla, co se děje. Všichni u stolu zírali na ni. Chce si ji odvést s nimi?

"Vaše dcera Tatia je ta, kterou si přeji mít jako svůj doprovod," řekl Ragnar a na tváři měl triumfální úsměv.

Tatia upustila vidličku. Byla vyděšená z toho, co ten Seveřan právě řekl. Cítila na sobě jeho pronikavý pohled.

"Prosím?" Opakoval král nevěřícně. "Mé dcery nejsou součástí dohody."

Ragnar si povzdechl, "v tom případě se budete muset vzdát svého syna."

"Má se brzy provdat. Jak ji můžu poslat s vámi? Její pověst bude poškozená," řekl král zamyšleně. Tatia nevěřícně a vyděšeně kroutila hlavou.

Ragnar se ušklíbl, "dávám vám své slovo, že se vrátí nepoškozená. Nikdo se jí ani nedotkne, bude o ni výborně postaráno." Pak se znovu podíval na Tatiu. Znovu sklopila pohled do země."Nic se jí nestane?" Zeptal se znovu vyděšeně král.

"Jak už jsem předtím řekl, nikdo jí nijak neublíží," řekl Ragnar spíše už znuděně z veškerého toho vyjednávání. Král ho zamyšleně sledoval. "Vrátí se naprosto stejná jako předtím, možná i šťastnější," ušklíbl se na ni.

"V momentě, kdy přivezete zlato do našeho tábořiště, se vám vaše dcera navrátí."

"I se synem?" Zeptal se král. Ragnar přikývl, "i se synem."

Tatia se zoufale otočila na krále, "otče prosím, to nemůžeš udělat!"

"V tom případě souhlasím s touto dohodou," řekl nakonec král a naprosto ignoroval jakékoliv její poznámky. Podíval se na ni, "jdi s Mary si sbalit věci, za chvíli odjíždíš."

"Prosím, otče, prosím, ne!" Tatie stékaly po obličeji slzy. Klekla si na zem před něj, "jsou to Barbaři! Nemůžeš věřit jejich slovu!"
Král se na ni chvíli díval a pak se otočil na své strážce, "odveďte ji do jejích komnat." Strážci ji vzali každý z jedné strany a odváděli ji pryč. "A řekněte její služce, ať jí sbalí věci."

Tatia se otočila na svého otce, měl na tváři svůj krutý neoblomný výraz. Věděla, že není cesty zpět.