Sektor smrti ➵ Kniha 1. ✓

[ ZAJÍMAVOSTI ]

Bum, velký snový převrat – objevil se tam i můj bratr. Najednou jsme stáli mezi těma kameny. Malé holky zrovna asi spaly v té skrýši, my s bratrem jsme šli zřejmě hlídkovat či tak nějak. Rozešli jsme se pomalou chůzí do lesa a zničehonic cosi zapraskalo, schovali jsme se za keře a pozorovali příchozí.

Lovce.

Tehdy jsem se s nimi setkala vůbec poprvé, ve snu. Má mysl musela být z těch všech post-apokalyptických příběhů, filmů a seriálů tak zblblá, že mi je ukázala v zelených oděvech a plynových maskách. Vše potemnělo ještě víc. Pozorovali jsme je dlouho, věděli jsme, že nás hledají, aby nás dostali zpět do tábora. Měla jsem strach o ty malé holky. Byly opravdu tak moc vyděšené...

Bratr zmizel. (To dělá doma často – něco se stane, je v čudu dřív, než na něj stihne padnout vina.) Najednou jsem nestála za keři, ale před nimi. Lovci mě spatřili. V okamžiku jsem běžela, jak nejrychleji to šlo. (Naštěstí to šlo. Většinou ve snech totiž nemůžu běžet vůbec.) Nevěděla jsem kam, všude les. A pak... sráz.

Zůstala jsem vystrašeně hledět dolů. Stáli zde i ti z naší školy. Tvářili se stejně. Bezmocně. Byly jsme v háji. Otočila jsem se a uviděla lovce, jak se ke mně blíží v půlkruhu. Strnule jsem na ně stále hleděla, za mnou sráz, oni přede mnou. Já v pasti.

Vzpomínáte na Bena a první část příběhu?

Můj sen jsem následně poupravila a změnila pohled. Nějaký kluk běží lesem, pronásledován tajemnými zahalenými lovci, dostane se do pasti ke srázu a je obklíčen. Tradá. První část příběhu byla na světě.

Tehdy jsem ale ani netušila, co to odstartuje. Jen jsem to schovala do šuplíku a nevěnovala tomu tolik pozornosti. Pak jsem psala další příběhy, ale každý skončil po pár kapitolách. Rozhodla jsem se vzít z každého kousek. Postavu, místo, scénu. Vzniklo něco většího, jiného. A já už věděla, že to bude začínat velkým útěkem.

6) První byl tedy Ben. Ostatní jsem vymyslela až o pár měsíců později.

7) Už od začátku jsem měla jasno, že mezi Kate a Benem něco bude. Taktéž mě ale děsila představa psaní poslední kapitoly. Však vy víte.

8) Moje první představy o Faith byly takové, že se bude jednat o velmi stydlivou a tichou dívku. Jo. Trochu se mi to vymklo z ruky, jelikož hned v její první kapitole vlepila Tommymu facku. No, a pak už to šlo z kopce.

9) Ráda hraju na klavír a pro příběh jsem již leccos složila. Jedná se sice o pár kraších melodií, ale myslím, že docela ujdou.:D Názvy mých nejmilejších jsou: Kate's Dream, Figth for You a The Last Time. První dvě jsem prakticky nahrála a spojila do jedné, další jste ještě slyšet nemohli. (Druhá kniha už taky soundtrack má, takže musím začít rychle psát, ať vám ho můžu co nejdříve ukázat. XD)

10) Když jsem byla na dovolené, seznámila jsem se tam s jednou takovou moc milou babičkou, která mi neustále nabízela sušenky a čokoládu. Možná už víte, že právě ona byla inspirací pro babču z chatky. V první verzi to měl být totiž děda, ale babička byla víc nenápadná. Ne? Ne...? Ok...

11) Tommy je výjimečný tím, že je částečně založený na skutečné osobě. Ano, opravdu někdo takový existuje a chodí po světě. Ehm, mám tě ráda, brácho! :D

12) Je to nejdelší příběh, jaký jsem kdy vůbec napsala.

13) Občas jsem si zkrátka vzala batoh se sváčou a věcmi na psaní a v maskáčích a černém tričku jsem si šla prostě do lesa. Fakt to pomáhá, nekoukejte tak! :D Na chvíli jsem se tak dokázala do příběhu vžít úplně jiným způsobem.