Kouč pro mě tehdy hodně znamenal. Byl to muž s velkým M. Svaly se mu na těle perfektně rýsovaly a lehce byly vidět i pod bílým tričkem, které tak často nosil. Blonďaté vlasy mu i v jeho věku bujely na hlavě a vousy na tváři mu dodávaly tvrďácký vzhled. Kouč Marleen byl opravdová autorita. Něco jako můj druhý táta. Nikdy jsem se ho ale nebál. Já nemusel. Ať už jsem vyvedl jakoukoliv klukovinu, za ta léta jsem se naučil, co na něj platí. Byl to taky můj nejlepší kamarád, tedy alespoň nějaký čas. Mohl jsem mu říct všechno. Nějakou dobu jsem to i dělal. Já pro něj byl ale pouhopouhý kluk v týmu a příležitostný milenec.
