Fuck, I Love Harry Potter!❌

24. kapitola- Zachránce Severus

Najednou se začalo dít víc věcí najednou. Harryho odhodlání nemělo dlouhého trvání, když si uvědomil, co způsobil a tak vypískl a udělal několik kroků dozadu. Jednal zbrkle, poháněný láskou k jeho profesorovi, kterému se teď začala otáčet kolečka v hlavě.

Musel to nějak skrýt. Šlo víc než jen o zachování důstojnosti. Jeho stálá pracovní pozice mohla být do minuty ta tam a Harrymu by způsobil obrovské potíže. Tohle ale nebylo jediné, co ho tížilo. Brumbál znal jeho největší tajemství. A pokud po něm opravdu tolik toužil mohlo by to způsobit škodu. Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice nebo jak to je, pomyslel si a otočil se na svého poněkud zbrklého studenta.

Tohle všechno se odehrávalo tak deset sekund, kdy Albus Brumbál poprvé neměl co říct. Viděl, jak je jeho oblíbený student a profesor v jedné místnosti a jak jsou oba pocuchaní.

Tak rád by uvěřil nějaké historce, ale ani jeden z nich nevypadal, že by chtěl něco vysvětlovat. Ředitel pocítil nával překvapení, rozhořčení a nakonec vzteku, který se mu rozlézal po celém těle jako miliony malých mravenců. Pokud se ještě před chvílí třásl vzrušením, tak teď už to tak nebylo. Stál jako solný sloup a přecházel pohledem sem a tam ze Severuse na Harryho.

Nebelvírský student chtěl tak moc všechno napravit, že už otevíral pusu a chystal se říct historku o tom, jak si odpykává školní trest krájením okurek. Samozřejmě by to ale dopadlo ještě větší katastrofou a toho si byl Severus vědom.

„Pane Pottere, můžete mi laskavě říct, co tady děláte, když jsem vám jasně zdůraznil ať sedíte? To, že nemáte špetku zodpovědnosti sám za sebe ještě neznamená, že budete porušovat kázeň!"

„Pro-profesore já..." „Co vy? Zkazil jste mi celý den! Nejdřív se napijete lektvaru v nepřiměřeném množství a až pak vám dojde, že ten lektvar jste dělal vy s vaším geniálním přítelem Weasleym. Samozřejmě, že to nebyl ten lektvar, který měli všichni za úkol udělat!" Teď už profesor nepříčetně ječel a oháněl se rukama.

„Potom vypadáte, že každou chvíli zkolabujete a chodíte v kruzích v mém kabinetě a aby toho nebylo málo, vrazíte mi do stolu s výbušnými lektvary. Podívejte se, jak nemožně teď kvůli vám vypadám! A jako třešnička na dortu je, že jste nás mohl zabít!" Zatímco Severus nadával, Harry propaloval pohledem zem a snažil se tvářit provonile.

„Pane řediteli, já žádám o vyloučení tohoto studenta," pronesl pevně Snape a otočil se na Brumbála, kterému se postupně začala vracet barva. Šlo jen o malé nedorozumění! Severus bude můj, problesklo mu hlavou a usmál se.

Když si uvědomil, že se na něj profesor dívá, tak si odkašlal. „Mohl bys mi to, Harry, prosím vysvětlit?" založil si ruce na hrudi a pozdvihl obočí. „Byl jsem pod vlivem toho lektvaru, když jsem vrazil do toho stolu pane," řekl Harry, snažíc se obhájit si své místo v Bradavicích. „A napil ses toho lektvaru i před zákaz pana profesora?" „A-ano, pane." Brumbál nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Harry, to je velmi závažná věc, víš vůbec, co se ti mohlo stát?" pronesl ředitel zklamaným tónem, ale hřálo ho u srdce, že je to takhle. Byl prostě jenom paranoidní...

Harry zavrtěl smutně hlavou a neodvažoval se Brumbálovi podívat do očí. „Vtom případě máš zákaz prasinek a trest u pana Filche po dobu dvou týdnů."

Severus se zatvářil nesouhlasně. Potřeboval dohrát tohle divadílko až do konce. „Ale pane, já nesouh..." „Severusi, ten chlapec se neprovinil ničím jiným, než že špatně namíchal lektvar a pak ho ochutnal. Pak už byl pod vlivem toho lektvaru. Ostatně žádné větší škody nezpůsobil," zastal se Brumbál Harryho a podíval se na něj. „Běž si odpočinout Harry, já a profesor máme něco na práci," řekl a Harrymu nezbývalo nic jiného, než opustit místnost a nechat Severuse napospas řediteli.