Úděl

XLIII.

,,Lumos, " zašeptala a okolní tmu prořízlo jasné světlo z její hůlky. Otočila se zpět ke dveřím, které ale zmizely a nahradil je nápis: Vstoupils- li člověče a strach tě nezná, dál jdi, však pamatuj! Pravda je někdy jiná, než se zdá. Zdání může být i klam. Nevíš- li, jak dál, neptej se. Víš- li, stačí se zeptat.
Hermiona si ten nápis přečetla ještě jednou, aby si ho celý pečlivě zapamatovala. Byla si téměř jistá, že jeho význam pochopí později.
Otočila se od nápisu zpět do chodby a zhluboka se nadechla. Bude muset jít v před.
Nervózně udělala pár kroků,a když se nic nestalo, své tempo zrychlila.
,,Ta tma mě už štve, to tady copak nemůže být světlo!? "
A v tu chvíli jí to došlo.
,,Eh, mohly by se rozsvítit světla? "
Louče na stěnách začaly postupně plát zlatavým plamenem, až dospěly ke dveřím na konci chodby. Neváhala a došla až k nim. Nejistě zmáčkla kliku a dveře otevřela. Naštěstí se nic zlého nestalo.
Ocitla se ve velké, kulaté místnosti z mramoru, ozářené loučemi. Ve stěnách bylo zasazeno 10 černých dveří. Na každých bylo napsáno číslo.
,,Které dveře si mám vybrat? " zeptala se Mia. Ve vzduchu před ní se začal ohnivým písmem tvořit text.

Dveře v levo vedou domů, dvoje v pravo smrt ti přinesou, druhé jsou zlatou střední cestou, pět dalších skrývá hrůzu nesmísrnou, jen jedny dál tě správně odvedou.

Hermiona si hádanku přečetla keště jednou. Bylo to tak primitivní. Ať přemýšlela, jak chtěla, vycházelo jí, že to budou dveře číslo 8.
Přešla k nim a opatrně je otevřela. Přesně jak čekala, nebylo za nimi nic zkého, ale další místnost s velkým kulatým stolem uprostřed. Na stole ležela snad stovka klíčů různých velikostí. Hermiona si vzpomněla na její první ročník, a proto si prohlédla kliku na protějších dveří. Byla měděná a klíčová dírka byla malá. Hermiona popadla malý měděný klíč a šla ho vyzkoušet. K její velké úlevě se trefila hned napoprvé.
Ocitla se v místnosti, v jejž středu se vznášel ten medailon. Natáhla se pro něj, ale najednou kolem vyšlehly bílé plameny, takže Mia musela uskočit, aby ji nepopálily.
,,Aquamenti, " vyřkla a z její hůlky vytryskl pramen čiré vody, ale plameny neuhasil.
Hermiona si zastrčila hůlku zpět do kapsy. Chystala se použít bezhůlkovou magii.
Natáhla ruku před sebe a začala se soustředit. Plameny se začaly rozestupovet na stranu, takže Mia mohla jít a vzít si medailon.
Konečně se mohla vrátit, protože čas jim rychle ubíhal a oni byly v nejvyšším patře.
***
,,Hermiono, " vykřikl Draco, když se objevila v knihovně a objal ji. Harry ho ihned následoval.
,,Měli jsme takový strach. Nemohli jsme se za tebou dostat. Byla jsi tam hrozně dlouho. Jsi v pořádku? "
,,Ano, jsem. Ale měli bychom si pospíšit, za chvíli tu bude- " nestihla už doříct, protože dveře se otevřely a všem třem jim hůlky vyletěly z ruky.
,,hlídka, " dořekka a zadívala se na osobu před nimi.
,,Remusi? " vyhrkli Harty a Mia současně.
,,Harry? Hermiono? Malfoyi? Co tu děláte? "
,,My, noo, něco jsme odsud potřebovali a Kyngsley by nám to nepůjčil, tak jsme si to chtěli půjčit sami. "
,,Co to bylo za věc? "
,,Medailon. "
,,Správně bych vás měl zatknout, ale když to vrátíte, tak na to zapomenu a budu dělat, že se tu nic nestalo. "
Hermiona zklamaně vytáhla medailon z kapsy a podala ho Remusovi.
,,Kde se tu vůbec bereš Mio? Už hodně dlouho jsem tě neviděl. "
,,Cestovala jsem, " zalhala.
,,No, asi by jste měli jít, než někdo jiný přijde na to, že tu jste, " řekl a podal jim jejich hůlky.
,,Ahoj a děkujeme, " rozloučili se a pomocí přenášedla se přenesli k Mia domů.

,,Takže celá akce je v háji, " posadil se naštvaně Draco.
,,Ne tak docela, " řekla Mia s potutelným úsměvem a z kapsy vytáhka medailon.