Petr Lexa/Natálie Kotková

10

Pohled Petra

Sedím vedle ní a držím ji za ruku.  Pohled na ni mě zcela ničí. Moje chudinka. Leží na lůžku a spí, každou minutu doufám že uš se probudí.

Pohled Kačky

Nemůžu hejbat prstama, nemůžu otevřít oči,  nemůžu nic. Je to hrozný pocit. Cítím že mě někdo drží za ruku. Konečně otevřu oči a vidím tátu. Smutného a drží mě za ruku. Nechci aby se trápil.

K- Tati?
P- Broučku, počkej zavolám doktora.
Po chvilce se táta vratil i s doktorem.

Doltor- Jak vám je slečno Lexová.
K- Trošku mě bolí hlava.
Doktor- To bude dobré, to je běžný. Když to pude dobře pustíme vás zejtra domů. Ale musíte slíbit ze budete pravidelně jíst a pít.
P- Já si na ni dohlědnu, to se nebojte.

Doktor odešel a já byla nadšená že uš možná zejtra budu doma.

K- Tati, je mi to hrozně líto. Akorát si teď smutný.
P- Zlato, ty za nic nemůžeš.

Byla jsem hrozně ráda že táta se mnou tady vždycky je, když je mi nejhůř.

Další den 

Konečně dneska domů. Mám strach s Tomáše. Co když mi to udělá znova. Právě sedím  v autě a jedem domů. Přemýšlím nad Honzou, co když mi to neodpustí, ale vždyť uš to dítě nemám.

Kačka-  Tati?
Petr- Ano?
Kačka- Viděl jsi poslední dobou Honzu?
Petr- Ano, dává si všechno hrozně za vinu. Měla bys mu doma zavolat.
Kačka-  Nevím jestli mi to vezme.
Řeknu a po tváři mi steče slza.

Petr- Co se stalo?
Řekl a palcem mi setřel slzu.

Kačka- V ten den co mě vzal Tomáš vzal jsem se pohádali.   Rozbrečela jsem se.

Petr-  Zlatooo...
Zastavil na kraji silnice a pevně mě objal.

Po chvilce sme byli konečně doma. Vysprchovala jsem se a šla si lehnout, byla jsem hrozně unavená.  Ležela jsem v posteli a v ruce jsem držela mobil. Hlavou mi probíhala myšlenka. Mám mu zavolat, nebo ne.

Omlouvám se za kratší část. Co nejdřív vám to vynahradim🤗😉.