Flower High School [BTS Fanfiction]

Kapitola 11

Byla jsem doma a balila si věci na výlet do Nizozemí. Jen tak jsem si balila věci do kufru a přemýšlela nad . . . kluky. Proč na ně myslím? Zatřásla jsem hlavou a radši si pustila písničku.

"Sohyun! Večeře!" Zavolal na mě ze zdola Taec Yeon.

"Už jdu!" Zavolala jsem mu nazpátek. Rychle jsem si dala oblečení do kufru a vyšla ven z pokoje. Seběhla jsem schody dolů do kuchyně, kde tam na mě čekali oppa a máma. Sedla jsem si ke stolu a popřáli si dobrou chuť.

"Mami, chci vám říct, že za týden jedu do Francie kvůli práci." Řekl oppa. Zvedla jsem oči a podívala se na něj.

"Do Francie? Na jak dlouho." Zeptala se máma.

"To se ještě neví. Záleží, jak tam všichni budeme spolupracovat."

"Co s tebou Sohyun." Nechápavě jsem se podívala na mámu.

"Co to se mnou souvisí?"

"Je to taková škoda, že vás musím zase opustit, ale taky někam jedu."

"Kam?" Zeptala jsem se.

"Do Ameriky, potřebuju tam rozjet firmu."

"A na jak dlouho?"

"Zase na rok. Teprve dneska mi napsali, že v jedné firmě vůbec nespolupracují."

"Děláte si ze mne srandu? Mami, proč tam nepošlou někoho jiného. Oppa, já to tady bez tebe nepřežiju. Co tu budu dělat sama v tomhle velkém domě?" Začala jsem pomalu šílet. Se snad zbláznili mne tu nechat samotnou v tomhle velkém domě. Všichni by chtěli být doma sami, ale já jsem takový velký strašpytel.

"Neboj se Sohyun, už jsem ti zařídila náhradu." Řekla máma.

"Náhradu? Jako že mne tu někdo bude hlídat?"

"No, spíše k někomu půjdeš."

"Mami!"

"Neztěžuj si. Tu paní znám už od malička a věřím ji, že tě dokáže uhlídat."

"Oppa, že se brzy vrátíš, prosím. Co kdyby se mi něco stalo." Udělala jsem psí očička.

"Budu se snažit dodělat tu práci co nejrychleji, OK?"

"Kéž by tu byl náš táta. Proč musel odejít tak brzo." Řekla jsem smutným hlasem. Zvedla jsem se ze židle a šla nahoru do pokoje.

***

Plácla jsem sebou o postel. Byl tu klid, mohla jsem přemýšlet nad svými věcmi. Najednou někdo zaťukal na dveře.

"Dále." Za dveřmi se objevila máma.

"Vím, že je to pro tebe těžké, ale zkus mi věřit, že se ti nic nestane."

"Kde?"

"Na té škole. Taec Yeon mi vše o tom řekl. Taky jsem taková bývala, ale věř mi, že když tu školu opustíš, budeš toho litovat."

"A co se tam má stát?"

"Sama na to musíš přijít. A ještě jedna věc. Ještě si dneska sbal věci. Kufr nech tady vedle tvé postele. Hned jak se vracíš z výletu, před školou bude na tebe čekat moje kamarádka. Nemusíš se ji bát, věřím ji." Pomalu odcházela a zavřela za sebou dveře. Proč nemůžu jít s oppa, aspoň bych se na chvilku zbavila školy.

***************

"Měj se Sohyun, buď opatrná." Oppa mi vyndal z auta kufr a objal mě.

"Oppa, že se brzy vrátíš."

"Budu se snažit. Užij si výlet, a neboj se budu ti každý den volat, OK?" Kývla jsem a odtrhla se od něj.

"Měj se." Řekla a nastoupil do auta.

"Ty taky." Zamávala jsem mu tak dlouho, dokud jsem ho už neviděla. Bude mi chybět. Přes záda jsem se přehodila tašku, čapla jsem zavazadlo a šla dovnitř Incheont Airportu.

"Studentka z Flower High School, jděte podél červené koberci." Řekla jedna paní v rozhlasu. Nevěděla jsem kam.

"Tudy madam." Ozval se za mnou ochranka. Ten mi naznačil cestu. Kývla jsem a šla přes červený koberec, tak dlouho, dokud jsem na někoho nenarazila.

"Oh, seonsaengnim, kde jsou ostatní?" Zeptala jsem se, protože jsem tu viděla jenom učitele.

"Všichni jsou už v letadle, tady máte letenku. Běžte si už sednout, poletíme docela dlouho."

"To jsem poslední? Moc se omlouvám, že jste na mne čekal dlouho."

"Nejste, ještě na někoho čekáme. Nemějte starosti." Kývla jsem a pořád šla přes červený koberec. Ten mě dotáhl ke kontrolnímu pásu a přes bránu.

"Tudy prosím a přeji vám příjemný let." Letuška ukázala směrem nahoru. Poděkovala jsem ji. Když jsem se otočila na pravou stranu, tak holky na mne dávaly vražedné pohledy a kluci zase flirtující. Radši jsem rychle šla nahoru. Business třída? Skoro nikdo tu nebyl až na tři lidi. Oppa mě docela rozmazluje. Sedla jsem si na své místo. Tašku jsem si dala pod nohy a začala poslouchat písničky.

*** JIN'S POV***

"Proč Hoseok, Jin a Namjoon máte business třídu." Jimin si začal ztěžovat, že máme business třídu.

"Protože si je zakoupili. Přemýšlej Jimine." Yoongi poplácal Jiminovi hlavu. Já, Hoseok a Namjoon jsme šli nahoru si najít si svá sedadla. Hm, nejspíše tu mám souseda.

"Oh, Sohyun, annyeon." Pozdravil jsem ji, ale ona nereagovala. Jen tak tu seděla a koukala se z okýnka ven. Nejspíše se zlobí, jak jsem ji zastrašil. Odložil jsem si věci a sedl si vedle ní.

"Sohyun, miane." Snažil jsem se ji znova omluvit. Pořád mě ignorovala. Tak jsem do ni šťouchl. Ta se ke mne otočila a usmála se.

"Oh, ahoj Jine."

"Miane."

"Za co se omlouváš?"

"Vím, že mne nesnášíš, proto se ti chci znova omluvit za tu oslavu tvé matky."

"Ale Jine, už ses mi omluvil, tak proč podruhé? Jine nemáš důvod se mě omlouvat podruhé, když nevíš proč. Stejně jsem ti to už dávno odpustila."

"Ignorovala si mne." Ta se malinko zasmála.

"Jine, nevnímala jsem tě, protože jsem poslouchala písničky." Ukázala mi sluchátka, aby dokázala, že poslouchala písničky. I tak jsem se necítil dobře, že kvůli mně omdlela.

"Jine, víš kde ses narodil?" Dala mi otázku, a opřela se o opěrátko.

" V Gwacheon. Proč se ptáš?"

"Špatně." Nadzvedl jsem obočí. Nechápal jsem ji, přece jsem se tam narodil.

"V HandsomeIsland." Malinko se zasmála. Malinko jsem ji nechápal, ale pak mi došlo co tím chtěla říct.

"Yah, Sohyun, jsem si říkal, co to povídáš." Zasmál jsem se.

"Já to věděla, že se zasměješ. Teprve teď mě to napadlo."

*** SOHYUN'S POV ***

Konečně po dlouhé době jsme přistáli na místo, v Nizozemí. Pomalu jsem vstala ze sedadla a čapla jsem svoji tašku a zavazadlo. Když jsme vycházeli z letadla, tak jsme tu zase měli červený koberec, kde nás někam doprovázel. K kontrolnímu pasu přes nějaké bufety a ven z letiště, kde jsme museli nastoupit dovnitř autobusu. Někam jsem si sedla. Nikdy takhle jsem necestovala přes červený koberec.

"Jak vidím, zvládli jsme to. Teď pojedeme do hlavního města, kde se ubytujeme v hotelu. A jelikož je odpoledne a jste docela unavení, tak vám dám volno do konce dne, jasný?" Řekl učitel.

"Jasný!"

♥ Annyeon ^-^. Zase se vám omlouvám za pozdní vydání. Zase toho bylo na mne moc a ještě k tomu jsem nemocná. Nojo, živote jde dál. Jsem na výletě a při tom nemocná, nejlepší kombinace ever. Jinak jak se vám to líbí? A co prázdniny ^-^?♥