Shingeki no Kyojin - Školní výlet

Kapitola 5. : Noční šmírováníčko

Po večeři jsme šli s Conniem ven a plánovali jsme strategii týkající se operace Ereri. Jejich chatka byla naštěstí hned vedle té naší, takže jsme nemuseli chodit nikam daleko. Došli jsme do té naší pravěké chatrče, o jejíž dveřích se už pomalu ani nedalo říct, že drží v pantech a rozmlouvali jsme dál. ,,Všiml sis tamtoho stromu mezi naší a jejich chajdou?" zeptala jsem se Connieho a on přikývl. ,,Můžeme na něho vyšplhat. Vsadím se, že odtamtud bude úžasnej výhled," řekla jsem zlomyslně a Connie se stejně tak usmál. Bylo devět a my jsme stáli před tím stromem. Víte jak jsem říkala, že na něho budeme šplhat? Lhala jsem. Kdo by proboha šplhal, když s sebou má 3D manévrovací výstroj? Vystřelili jsme se na nejvyšší větev, která byla jenom v trochu vyšší úrovni než jejich okno, sedli jsme si vedle sebe a já jsem vytasila svůj dalekohled. Podívala jsem se přes něj přímo do jejich okna a okamžitě jsem zrudla. ,,Co se děje, Potato Girl?" zeptal se mě Connie a já jsem mu jenom ve zkratce odpověděla: ,,Víš, že tu přezdívku nesnáším! Na, koukni se sám," a podala jsem mu dalekohled. On si ho ode mě vzal a s úšklebkem dodal: ,,Promiň." pak se přes něj podíval a byl snad ještě brunátnější než já. ,,Ták? Co se tam děje?" zeptala jsem se jahodového Connieho, na což mi odpověděl: ,,Líbaj se... a hodně!" Na chvilku ztichl, dal mi zpátky dalekohled a potom zase spustil: ,,To mi připomíná, že jsem ti chtěl říct něco moc důležitýho."
,,Copak?" zeptala jsem se jak nejnevinněji to šlo, protože už delší dobu vím o tom, co ke mně Connie cítí. Myslím. ,,Sasho já.. já tě miluju!"
,,Věděla jsem to!" pomyslela jsem si a upřímně se usmála. ,,Já tebe taky, Connie," řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Jahoďák mi z toho skoro spadl na zem. Nakonec jsme nechali toho šmírování a vydali se k sobě do chajdy. Oba jsme si lehli do svých postelí, popřáli jsme si dobrou noc a usnuli jsme.