Blbosti...

Jednodílovka pro @CanTheDeadGirl

Obrázek zase nesouvisí, but I must :>
Okay, většina z vás už o FMA určitě slyšela
Ve zkratce; dva bratři se snaží najít kámen mudrců
Hodně krátká zkratka...
Nom nom nom...
Věnováno; CanTheDeadGirl
Snad se bude líbit!

Stála na menší skalce a sledovala dění pod sebou. Ve své vlčí podobě měla zrak ostřejší, proto si ji taky zvolila.
Problém byl, že měla zlou předtuchu- a její předtuchy se nepletou. Měla pocit, že dneska se něco stane. Neměla tušení co, ale něco ano. Tiše zvedla hlavu a začichala do čerstvého větru.
Vůně dřeva...
Jehličí...
Mírný zápach člověka...
Zvěřina...
POČKAT. ČLOVĚKA?! Sklonila hlavu a naježila se. Rychle vyběhla pryč a její automail nahrazující nohu zaškrábal o kamení. Nereagovala na ten nepéíjemný zvuk a utíkala rychle dál. Utíkala za pachem, který každým metrem sílil, až pach ucítila dost jasně. Lehce cukla pravým uchem a ještě se přiblížila ke zdroji pachu. Byl to vážně člověk- kluk, blonďatý a místo jedné ruky měl automail, což ji překvapilo. Přikrčila se a ještě se přiblížila. Seděl na kousku kmene spadlého stromu, který tu ležel, co si pamatovala. S nezájmem a bez jediné emoce ve tváři sledoval plápolající oheň před sebou.

,,Oh, onii-san! Je tady pes!" Uslyšela Elis jiný hlas a uskočila- bphúzel to moc neodhadla a vrazila bokem do stromu. Kníkla bolestí a pak se naježila při pohledu na možného útočníka. Bylo to brnění, ale co bylo překvapivé, necítila zádný lidský pach, který by z něj vycházel. To ji hodně mátlo, ale zároveň to vysvêtlovalo, proč ho hned nevycítila.

,,Co to meleš Ale? To není pes!" Ozval se za ní hlas asi toho od ohně. Co dneska všichni měli s tím ji lekat?! Zase uskočila a zavrčela, aby je zahnala a na navození strachu odhalila dlouhé, bílé tesáky.

,,Onii-san, má automail!" Řekl po chvíli ticha Al s pohledem na Elis. Ta automaticky pokrčila přední tlapu a stáhla se ještě víc dozadu.

,,Možná někomu patřila. " usoudil ten od ohniště a přistoupil k ní. ,,Maličká..." začal až nehezky vysokým hlasem, což se Elis nelíbilo. Kousla ho do ruky.
,,AUUUU! TA POTVORA MĚ POKOUSALA!" Zařval a Elis si odfrkla.

,,Onii-san, uklidni se." Začal nejistě Al pak se znova podíval na Elis, která zavrčela.
,,Chtěla bys něco k jídlu?" Zvedl nad hlavu dva metvé zajíce a Elis se zvedla. Pravdou bylo, že nejedla už docela dlouho a měla hlad. Opatrně, pomaličku k Alovi přistoupila a on ze sebe vydal něco jako smích. Odešel k ohništi a Elis poslušně klusala za ním. Kluk od ohniště se držel za zraněnou ruku a nevěřícně na svého bratra a vlka, vlčici, koukal.
Za chvíli už Al podával Elis mrtvého zajíce staženého z kůže. Ta se znechuceně odtáhla- měla přece dost lidskosti na to, aby nežrala syrového mrtvého zajíce. Al nechápavě naklonil hlavu na stranu, ale zajíce nakonec dal za jeho mrtvým deuhem nad oheň.

,,Haf!" Štěkla děkovně Elis, když už jí Al podával opečeného zajíce. Zabloudila pohledem k druhému klukovi, který na ni koukal nasupeně a uvědomila si, že už hodnou chvíli nic neřekl. To ji ale nezajímalo, protože- jídlo. Rychle zajíce chytla do zubů a odklusala o kousek dál. Vrhla se na néj, ale zvyk je zvyk, takže se přitom prostě proměnila na člověka. Než si to uvědomila, už slyšela dvojité;

,,EHHHHHH?!" Otočila se a naklonila hlavu na stranu. Dvojice na ni koukala a vsadila by se, že kluk od ohniště mél rudé tváře. Ne, nebyla nahá, jestli vás to zajímá.

,,No co?" Zeptala se s ústy plnými masa. ,,Mysleli jste si, že jsem vážně zvíře?" Dodala a polkla, pak se vesele usmála a řekla.
,,Jmenuju se Elis a děkuju za jídlo. " s těmi slovy se znova proměnila a rozeběhla se k dvojici. Alovi lehce olízla tvář- seděl, takže si pouze povyskočila, a Edovi udělala totéž, jenom lehce hruběji. On se odtáhl.

,,Fuuuj... jmenuju se Ed..." představil se a Elis bez reakce odskákala do lesa, kde se málem zhroutila, když jí došlo, co udělala.
Boha, ona je vážně olízla?!

-Shiiiit
-je to shiiiit
- DX