Blbosti...

Jednodílovka pro @Awesstory

-hehehe :33
- jdeme na to
- pro Awesstory
- ne, Sansy Fresh to nebude ( tohle AU nemám ráda :P) XD
-btw. dívka se jmenuje Kyra ^^

Kyra byla už od malička talent. Vařit uměla snad dřív než mluvit a byla na všechny milá. Všechny si dokázala spřátelit, což byla její drahocenná schopnost a zároveň slabost, na kterou nakonec doplatila. Proto se říkalo, že je Kidness a zprávy o ní se již roznesly po celém Podzemí. Proto se o ní dozvěděla i hlava Královské Stráže- Undyne.

Kyra si klidně vykračovala po cestě z tmavého mechu, který byl nacucaný vodou a kolem ní svítily modré Echo-flowers. Pobrukovala si a bezstarostně si pohazovala pánvičkou. Uslyšela hučení vodopádu, který po chvíli i spatřila. Byl to malý vodopád, ve kterém tekla zářivě modrá voda a kolem rostla spousta Echo-flowers. Krása. Kyra se usmála a pánvičku si přitiskla na hruď. Nakonec se ale vydala dál, podle toho, co slyšela od Toriel, je to na povrch pěkně daleko... ale jak by se tam mohla dostat? To od Toriel nezjistila. No, bude to muset vymyslet po cestě. Svižně kráčela po fialovo-modré, udusané cestě, kde ale k jejímu překvapení nikdo nebyl. No, možná to bylo dobře, spousta příšer už po ní šla, ale ona se nikdy nenechala zabít a ani nikoho nezabila. Proto se jí říkalo Kidness. Dokázala si všechny spřátelit. A hodlala v tom pokračovat, dokud se nedostane domů.

,, Odpouštím ti. " řekla Kyra a pohladila po hlavě psa- Temmie a objala ho. Hlavu zabořila do jeho husté, bílé srsti a Temmie zavrtěl ocasem. Kyra se usmála a vstala. Naposledy ho pohladila. Byl další příšera, tentokrát pes, který se jí pokusil napadnout a zabít, ale ona si ho usmířila a teď věřila, že z nich jsou přátelé. Šla dál a do hlavy jí náhle vstoupila vzpomínka na modrý oštěp. Našla ho na "mostcích" u vodopádů, ale nechala ho tam, ikdyž si ho možná měla vzít. Někomu určitě patřil a ten někdo ho jistě hledá, takže ho tam nechala, aby nezpůsobila zmatek. Šla po lávce dál, až se dostala na širokou, fialovo-šedou cestu, která chvíli pokračovala k velkému, fialovému kopci-hoře. Co ale Kyru překvapilo byla osoba, stojící na vrcholku. Byla oblečená do stříbrného brnění, ale Kyra odhadla, že postava uvnitř brnění byla žena. O jejím odhadu ji ujistil i hlas, kterým žena promluvila. Áe to te nemohla řešit. Totiž... to co řekla, Kyru zamrazilo až do morku kostí.

,, Sedm duší. Tolik jich Asgore potřebuje, abychom se dostali na povrch a viděli slunce. Dvě. Tolik jich zatím máme. Ale dnes, dnes získám třetí!" Zařvala žena a skočila dolů. Kyra se otřásla a pevněji sevřela pánvičku v rukou. Cítila, že tohle nebude lehké, takhle žena působila více agresivně než kdokoli před ní. Ale Kyra pevně věřila, že se spřátelí. Žena si sundala brnění a Kyra se snažila odhadnout, co za zvíře to je. Typovala rybu, ale jistě to vědět nemohla. Mezitím, co se snažila určit taxonomické zařazení Undyne, ona na nic nečekala a vrhla po ní oštěp. Kyra tohle nečekala a na poslední chvíli ho odrazila s tlumeným výkřikem. To už proti ní ale letěl další šíp, tentokrát z jiné strany. Ten taky odrazila. Pokusila se na Undyne promluvit, ale ta ji neposlouchala a dál vrhala šípy.

,, Nezaútočíš?!" Zařvala podrážděně. Soupeř, který nechtěl útočit? Co to mělo znamenat?! Šípy házela stále rychleji, ze všech směrů. Kyra je ale odrážela a stále se snažila mluvit. Ale Undyne ve svém rozčilení a nadšení z boje neposlouchala a ani neslyšela. Když šípy házela už nějakou dobu a bez výsledku, něco jí napadlo. Hodila šíp, ale ne ostřím napřed. Kyra to nechápala a i tak se obrátila, aby šíp odrazila. To se ale nepovedlo, protože šíp ji obletěl a dřív, než stihla zareagovat, nebo si vůbec uvědomit, co se děje, šíp se jí zabodl do zad a probodl ji skrz naskrz. Kyra vykřikla, bolestí i překvapením a kolena se jí podlomila. Nemohla to pochopit.
Poprvé za život ji její laskavost nezachránila. Poprvé za život... poprvé... ona... ji nezáchranila. Její laskavost ji zabila. Její neschopnost zaútočit jí zničila. Tolikrát vyhrála... díky své laskavosti a teď... ne... proč? Proč ta ryba nemohla být jako ostatní? Chtěla se spřátelit... mít další přátele... ale... teď... byla... zabita...? Ne... to nemohla... její laskavost ji přece... měla zachránit...
Klečela tam, po tvářích jí tekly slzy smutku a bolesti. Rozkašlala se a trhavě nadechla. Nezbýval jí čas. Umírala. Pomalu, ale přece. Undyne k ní došla a chytla kopí. Jedním prudkým trhnutím ho vytáhla z břicha Kyry, které tím způsobila další nával bolesti. Kyra padla na zem, na obličej, ale pořád... neumírala. Undyne nad ní stála, na tváři stopy Kyřiny krve. Její oči začaly skelnatět, ztrácely barvu a život. Undyne nad jejím tělem stála, na tváři výraz postrádající jakékoli emoce. Pak to přišlo. Kyra ucítila chlad. Jen chlad. Žádná bolest. Jenom chlad. Nebyla jí zima, ale cítila se... prázdná.
Undyne nevěděla, co se děje v Kyře, jediné, čeho si všímala byla nazelenalá záře, vycházející z rány v břiše Kyry. Pak se objevilo to, co chtěla vidět a co potřebovala pro Asgora. Zelené srdce. Duše Kyry. Duše dalšího, třetího dítěte v Podzemí. Undyne ji vzala do rukou a tělo Kyry se přestalo hýbat. Byla mrtvá. A Undyne vyhrála. Zase. Mohl ji vůbec někdo porazit? Kyra si to nepřála. Ikdyž byla touhle rybou zabita. Nechtěla, nepřála si ničí smrt... což jí zabilo.

- sem se rozepsala ^^'
- názor?
-mně se to moc nelíbí...
- proč to vydávám tak pozdě?
-nebudu lhát. Nechtělo se mi :P