Blbosti...

Lucky

Tákže, ne, nedám s Lucky pokoj a vydám s ní kapitolu :D ale to je jedno :3
Věnuju Nicol_2004 názor pište do komentářů :3

V temné místnosti bez oken se ozval tichý pláč, patřící dívce. Její kůže byla fialová, téměř pohřbená pod vrstvou šedého prachu. Tápala ve tmě. Bylo to jako za světla, neviděla nic. Nebyla slepá, to ne, jenom krátkozraká, jakoby v tom byl rozdíl. Třásla se zimou, byla skoro nahá a v místnosti se nevytápělo. Byla jí zima, její tělo se chtělo zahřát, ale nemělo jak. Tak dívka pouze plakala.

,, Ale, příšerka pláče. " ozval se slizký hlas z druhého konce místnosti a dívka se roztřásla. Proboha. Je zpátky. Byla by křičela, tak hlasitě, jak by to šlo, ale nemohla. Měla poškozené hlasivky z předchozího křiku. Muž v černém se blížil, kápě halila jeho obličej, všechno, co bylo vidět, byly krvavě rudé duhovky.

,, N-Ne. " zašeptala dívka z posledních sil a plazila se do kouta místnosti. Nebo alespoň doufala, že je to kout, snažila se dostat co nejdál od červených skvrnek, nedokázala zaostřit. Bezbranně se třásla na místě, už neměla sílu. Osoba se k ní blížila po zemi se za ní táhl dlouhý, temně modrý ocas, šustil o zem a nechával za sebou celkem čistou cestu na jinak špinavé zemi. Nezajímalo ho, že bude špinavý, chtěl jen zkusit novou látku na tuhle fialovou dívku. Přiblížil se k ní a z kapsy vytáhl velkou injekci. Dívka pod ním, ačkoli nemohla zaostřit, poznala dobře známý tvar a přelívající se kapalinu v ní a prudce s sebou trhla.

,, P-Prosím... n-ne. " zašeptala vystrašeně a z téměř nevidomých očí se jí spustily průzračné slzy. Dělaly si cestu skrz špínu na obličeji dívky a nechávala za sebou vlhkou stopu. Než se dostala ke kraji tváře, místo průzračné byla její barva šedá, až černá.

,, Buď zticha, chci ti pomoct. " štěkla osoba a popadla plačící dívku surově za bradu. Druhou rukou jí přiblížil jehlu k oku. Dívka zaostřila na dlouhou, železnoou jehlu u jejího oka a její zorničky se vyděšeně stáhly.

,, Jestli ti ty oči nespraví tohle, tak už nic. " oznámila dívce osoba a bodla jehlu do sítnice. Dívka vykřikla, když ucítila šílenou bolest v oku. Ochrnula, nemohla se hýbat. Jenom slabě trhala hlavou. To samé se stalo u druhého oka. Dívce se zamlžilo před očima a všechno se začalo točit ve víru černé a červené.

------------------------------------------

Probudila se v teple. Bylo jí špatně, bolely jí oči a celé tělo. Přesto se ale cítila jinak. Když konečně otevřela oči, zjistila, že nevidí ani na metr. Bylo to horší než před tím. Mnohem horší. Kde to ale byla...? Všude bylo světlo, matně rozeznávala lampu nad ní a vědomovala si, že leží v přikrývkách. V měkké posteli. Tak dlouho už nebyla v měkké posteli... co se stalo...?

,, Podle všech testů je krátkozraká, bude potřebovat brýle." Ozval se hlas a do místnosti vstoupila černá šmouha.

,, Ach, už jsi vzhůru. " řekla osoba, podle hlasu mužská osoba.

,, Ne..." zamumlala dívka slabě a odtáhla se na druhý konec postele. Nedošlo jí, že tam není zeď a ztratila měkkost pod tělem. Čekala náraz a pevně semkla víčka.

,, Opatrně, můžeš si ublížit. " řekl muž a dívka ke svému překvapení přistála v posteli.

,, Neboj se, neublížím ti. " řekl muž. Pak dívka ucítila ve vlasech prsty.  Kupodivu pod jeho dotykem neztuhla, naopak se uvolnila a uklidnila. Nechtěně zavrněla. Muž se rozesmál.

,, Jak se jmenuješ?" Zeptal se a dívka se zamyslela. Jméno...? Nad tím nikdy nepřemýšlela. Moc se bála o svůj život.

,, Já... nevím." Řekla tiše, ale překvapilo ji, jak snadno mohla mluvit. Měla snad poškozené hlasivky, ne?