Blbosti...

Jednodílovka pro @Silver_Insanity

-obrázek: Asgore ( ale to je snad jasný... :3)
-tákže, tohle je pro Silver_Insanity , která ode mě má slíbenou jednodílovku o Armenath ( já si to jmnéo snad nikdy nezapamatuju T-T)
-tohle je něco mezi Klasickou Genocidou a Bezduchým Pacifistou, takový konec neexistuje, asi XD
-Armenath si uvědomuje, že se nachází ve hře, jako Sans, ale nedokáže probořit čtvrtou stěnu ( snad nevadí...)

Věnováno: Silver_Insanity

--------------------------
Celou dobu jsem tě pozorovala, dítě. Možná jsi o tom nevěděla, ale já tě sledovala. První jsem si o tobě myslela, že snad nebude potřeba se ti ukazovat a obtěžovat se s tebou, když jsi se rozhodla zůstat s Toriel. Sledovala jsem tě tu noc, kdy ti přinesla koláč. Rozhodla jsme se odejít a nechat konečně být šťastnou Toriel. Teď už jsem se mohla vrátit do New home.
Pak se ale stalo to. Myslela jsem, že to skončilo. Že zemřela, rozplynula se, ztratila... ale ne, že zůstala. Chara se objevila v tvém pokoji, maličká. Došla k tvé spící postavě a já si přála něco udělat. Ale nemohla jsem. Zasahovat do děje by bylo nejhorší. Musela jsem nechal hru běžet dál. Teď zasáhnout by bylo šílenství. Ukázala ti tu fotku, maličká. Ty si na to nevzpomínáš, ale já ano. Minule, když jsi tu byla, jsi si všechny usmířila a já byla šťastná. Pak se to resetovalo a teď jsme tady. V téhle dost špatné situaci.
Probudila ses, maličká. Chara ti ukázala jí poupravenou fotku a na tváři se jí roztáhl šílený úšklebek. Tvé, jinak stále zavřené oči se otevřely a já spatřila tu hrůzu. Tvé otevřené oči znamenaly jediné. Jdeš vraždit. Chara tě ovládá, maličká.

Od té doby jsem z tebe prakticky nespustila oči. Sledovala jsem, jak vraždíš Toriel. Pak Papyruse. Pak Undyne. Pak Mettatona. Muffet. A došla mi hrozná věc. Že Chara ve tvém těle ZASE zabije Asgora. To... to nemůže! Už nesnesu se dívat na jeho mrtvolu, bez naděje, že se někdy pomstíme Auronusovi. Proto jsem i přes striktní pravidla narušila hru a objevila se.
Víš... byla jsem něco jako Gaster. Bez úpravy souborů jsi mě nemohla vidět. Ale já už jsem to nesnesla. Za tohle by mě Sans nepochválil. Ale on už to ví, sledoval tě taky, maličká. Hraješ Genocidu a já bráním zbytek toho, co mi zbylo z mého srdce. Asgore. Jestli mu ublížíš, zničím tě. Tentokrát tě nenechám resetovat hru a zkusit to znova. Tentokrát už ne.

,, Zase se setkáváme. " řeknu a vytáhnu dýku. Zatváříš se tak překvapeně. Hahaha, surprice, maličká. Ani Chara neví, kdo jsem, takže teď ti moc nepomůže. Roztáhnu křídla a kápi ze mě úplně spadne. Zaútočíš a sekneš mě do nohy. Okamžitě se to zhojí. Ty naivko, myslíš, že mi tímhle ublížíš? Hahaha... já jsem víla... ublíží mi jen jedna věc. Nepřijdeš na ni včas, maličká. Dřív tě zabiju. Nenechám tě zresetovat hru. Nenechám tě vyhrát, Charo! Seknu tě a uberu ti životy. Pokusíš se na mě promluvit. Ublížila jsi přátelům, maličká. Já tě nebudu poslouchat. Zaútočím a uberu ti život. Takhle to pokračuje dlouho. Máš spousty životů, ale já ještě víc. Náhle si něčeho všimneš, protože ztuhneš a zadíváš se na mě. Pak zaútočíš a nožem mi usekneš moji ofinu. Odhálíš tak mou jedinou slabinu. Tu zatracenou kytku místo oka! Jak jsi na to přišla?! Jak?! Nožem jsi mě sekla těsně nad obočí, takže na okvětní lístky steče pár kapek krve. Toho si ale nevšímáš a přišpendlíš mě pod sebou. Porušila jsi pravidla! Proč?! Utrhneš mi květinu z oka a já vykřiknu. Ne... jak...? Proč...? Vždyť já... nemůžu zemřít... ještě jsem se nepomstila... Auronusovi... ublížil Asgorovi... všem... proč? Proč?! Já jen... chci... vidět slunce... maličká...

- T-T proboha... já jsem nestvůra... co jsem to zas napsala! Candaro, šutr hrozí mě od Silver :D tohle je hrůza...

-názor? ( ještě horší než to pro Can, i know... )