Homecoming

1. kapitola

Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout a pak zase vydechnout než jsem se společně s mým křiklavě zeleným kufrem vydala směrem k hale, kde mě měl Sebastian čekat. Až ve chvíli kdy jsem uviděla snad stovky lidí, kteří se mačkali jeden na druhého, mi došlo, že vůbec nevím, jak vypadá. Samozřejmě, pamatovala jsem si ho jako toho sedmnáctiletého puberťáka, který si myslel, že před ním padne svět, ale tím už dneska nebyl.

Neviděla jsem ho třináct let. Třináct dlouhých let. Volávali jsme si posledních asi osm, jenže slyšet jeho hlas a skutečně s ním být byly dvě diametrálně odlišné věci. Předtím, než jsem odešla, jsme měli úžasný vztah. Byla jsem vždycky jeho malá sestřička, kterou měl potřebu chránit. Když se dozvěděl, že odjedu, odmítl se semnou i rozloučit. Nechtěl připustit, že už mě nikdy neuvidí a ačkoliv to lámalo srdce i mně, rozhodla jsem se udělat krok do neznáma. A když jsem po těch pěti letech zvedla neznámé číslo a z telefonu se ozval jeho hlas? Byla jsem štěstím bez sebe. Měla jsem svého bratra alespoň částečně zpátky. Volal vždycky z neznámého čísla, aby nikdo nepřišel na to, že jsme v kontaktu. Nikdo o našich rozhovorech neměl tušení a tak mi to vyhovovalo. 

Stála jsem na jednom místě už asi pět minut a rozhlížela jsem se kolem sebe. Dav se ani náhodou nemenšil, ale moje oči mě zavedly za skupinku nadšených puberťaček, které nejspíš přiletěly na výlet. Směrem ke mě se blížil vysoký, tmavovlasý chlap s hladce oholenou tváří na které pohrával úsměv. Pod koženou bundou měl schovanou horu svalů, které zvýrazňovalo těsné černé tričko. Stejně jako já před chvíli projížděl obličeje lidí očima a když narazil na ten můj, pokračoval dál. Trvalo mu pár vteřin, než se vrátil zpět ke mně a jen zíral. Rychle se ale vzpamatoval a jeho úsměv se rozrostl. A pak mi to došlo. Tenhle sexy chlap byl můj starší bratříček, ze kterého jsem si dělala srandu, že bude celý život na ocet, protože takového strašáka nikdo chtít nebude. Musela jsem svůj názor okamžitě přehodnotit. Poznala jsem ho vlastně jen podle temných očí, které jsme měli v rodině.

Nechala jsem kufr kufrem a rozběhla se k němu. Rozpřáhnul náruč a já mu do ní skočila jako dítě, které právě poprvé v životě dostalo štěně a bylo z toho naměkko.

„Maddie!" vykřikl mi do vlasů a tisknul mě k sobě tak těsně jak jen to šlo, „páni, ty si..." lehce mě od sebe odtáhnul, ale pořád mě držel za ramena a prohlížel si mě. Musela jsem se začít smát.

„Vyrostla? Ano, trochu jsem od našeho posledního setkání vyrostla."

„A narostly ti i prsa! Ukaž?" otočil mě lehce do strany a obdivně hvízdnul, „dokonce i zadek. No já zírám," smál se na celé kolo, a jestli jsem si doteď nebyla jistá, jestli je tenhle chlap můj bratr, tohle mi to potvrdilo. Jeho smysl pro humor a záliba v dobírání si mě mu zůstala i po tak dlouhé době.

„Taky si vyrostl," řekla jsem dojatě a znova jsem se k němu přitiskla.

„Hlavně do krásy co?" zasmál se mi do vlasů a já musela protočit oči. Tak moc mi chyběl.

„Tak pojď, musíme si toho dost povědět," vzal mě za ruku a společně s kufrem mě táhl ven k autu.

Kartou mi otevřel apartmá v nejvyšším patře hotelu Lotos, který nebyl zrovna z těch levnějších ve Philadephii. Všechno vevnitř bylo laděno do krémova a bíla. Už jsem zapomněla na to, jaké to je, žít v tomhle luxusu. Plácla jsem sebou na obří postel a na chvíli zavřela oči. Opravdu jsem byla tady.

„Dáš si něco k pití?" vyrušil mě Sebastian, který už si stihl sundat bundu a prozkoumat minibar.

„Moc ráda," posadila jsem se a pozorovala, jak se znova ponořil do minibaru, aby se hned na to zase vynořil.