Homecoming

5.kapitola

Celá ta šaškárna měla začít ve tři odpoledne. Měla jsem do oběda dost času, takže jsem se ho rozhodla strávit nad studováním nových léčebných postupů. Doufala jsem, že se do toho ponořím tak jako vždycky, jenže to se nestalo. Neustále jsem měla před očima Liama a nedokázala jsem se ho zbavit. Oběd probíhal v podobném duchu jako snídaně. Sebastián si všiml, že mám na talíři mnohem méně jídla než obvykle, ale nijak to naštěstí nekomentoval. Otec na rozdíl ode mne sršel energií a snad i štěstím. Neustále opakoval, komu mě představí a koho musím poznat. Bylo to děsivé.

Můj problém „co si vzít na sebe" opět vyřešil Sebastián. Donesl mi do pokoje černé šaty a já byla ráda, že nezvolil jedny z těch upnutých. Měly tříčtvrteční rukávy, které ale začínaly až pod rameny a navazovaly na hluboký kulatý výstřih. Áčková sukně, která končila těsně nad koleny, byla nadýchaná a hezky zvýrazňovala boky. Byly jednoduché a to se mi na nich líbilo. Alespoň něco v mém životě. Zvolila jsem opět decentní líčení až na sytě rudou rtěnku, kterou jsem si nemohla odpustit. Vše jsem zakončila lodičkama černé barvy a vlasy jsem si lehce navlnila a nechala rozpuštěné.

Před třetí hodinou jsme byli všichni připraveni vyrazit a Sebastián pochvalně hvízdnul. Bouchla jsem ho do ramene, což ho rozesmálo.

„Dneska tě budu muset před těma staroušema hodně dobře hlídat." Zašeptal těsně u mého ucha.

„V to taky doufám." Odsekla jsem mu se smíchem a nastoupila do auta. Byla jsem strašně vděčná, že neřídil on, ale otec. Tentokrát by to totiž můj žaludek nemusel přežít.

Dům Whiteových už byl plný lidí. Ačkoliv tentokrát žádné škrabošky neměli, opět jsem nikoho neznala. Všimla jsem si akorát Maxe, který něco šeptal do ucha mladinké slečně a ta se u toho červenala jako právě uvařený humr. Hodila jsem po něm otrávený pohled, a on se zasmál.

„Maddison, moc ti to sluší." Přitočila se ke mně Erin. Měla na sobě bílé pouzdrové šaty a vypadala nádherně.

„Tobě taky. Ty šaty jsou dokonalé." Nelhala jsem. Vypadala v nich skvěle.

„Doufám, že jsem ti vybrala dobře. Pasovaly mi k tobě." Mrkla na mě a já jsem nechápala, o čem mluví.

„Snad sis nemyslela, že bych to nechala na chlapech. Bůh ví, do čeho by tě Bastien nacpal. Občas má dost podivný vkus. Vybrala jsem ti je." Kývla směrem k mým šatům. Takže tentokrát žádná sekretářka.

„Jsou přesně můj styl. Jednoduché a elegantní. Erin jsi poklad." Ona se pyšně usmála a s omluvou, že musí pozdravit nové hosty, mě opustila.

Po úvodní řeči Marka se rozproudila zábava a otec mě za sebou tahal jako hadr na holi, jen aby mě stihl představit všem, komu chtěl. Do tváří jsem z toho nekonečného úsměvu dostávala křeč a po prvních pěti jménech jsem se totálně ztratila v tom, s kým to vlastně mluvím a jakou roli v komunitě hrají. Po hodině jsem toho měla vážně dost.

„Michaeli?" Oslovil mého otce někdo přesně ve chvíli, kdy mě chtěl představit někomu dalšímu. Ten hlas mi byl až moc povědomý.

„Liame. Netušil jsem, že se tady ukážeš, myslel jsem, že máš práci." Řekl přátelsky otec a Liama objal.

„Na téhle sešlosti jsem nesměl chybět, takže jsem práci na chvíli odložil."

„To je dobře, vztahy se musí utužovat." Poplácal ho otec po rameni.

„Půjčil bys mi dceru na jeden tanec? Dlouho jsme se neviděli, a když mám utužovat ty vztahy." Mrknul na něj a můj otec mě nadšeně tomu chlapovi předal.