I am back [YooMin]

Kapitola 1

,,Budete mi chybět zmrdi!!" Zakřičím naplno. Všichni se se mnou rozloučili a já byl nucen pokračovat v chůzi. Zastavil se u mě Jung. Můj kamarád. ,,Yoongi pojď sem." Chtěl jsem k němu vykročit, ale něčí ruka mě opět otočila do předešlého směru. ,,Hej!!Jen minutku!!" Dozorce protočil oči a čekal. Přešel jsem k Jungovi. ,,Až vylezu,což bude za dva dny, tak si dáme sraz ty víš kde." ,,Čas jako vždycky?" ,,Jasně. Nezapomeň ty víš co." ,,Okey...Zatím čau." Rozloučil jsem se s ním.

,,Mějte se pěkně i vy." Řekl jsem dozorčímu. ,,Hah...za chvíli budeš stejně zpátky." Zasmál se. Ignoroval jsem jeho debilní poznámku a vydal se domů. Všechny věci mi vrátili, takže jsem si mohl zapnout svůj telefon. Za tu doby jsem zapomněl své telefonní číslo. Aish! Rukou jsem si přejel přes obličej a naposled se otočil na věznici.

Bylo zataženo a foukal vítr. Zapnul jsem si bundu. Černé vlasy mi padaly do očí. Neměl jsem nervy si je upravit. ,,Měl bych jít do kadeřnictví si je přebarvit." řekl jsem si pro sebe.

<--------- TIME SKIP --------->

Odhodil jsem klíče na botník a postavil se před zrcadlo. Ty blond vlasy mi sluší. Prohrábl jsem si je a nad svým sexappealem jsem se usmál. Hah...neexistuje větší krasavec jako já. Možná jedna osoba. Aish!! ,,Nemysli na něj pořád!!" Okřikl jsem sám sebe a odebral se z předsíně. Porozhlédl jsem se po mém baráku. ,,Pořád stejné..." řekl jsem trochu smutně.

Věci z tašky jsem hodil do pračky a zapnul ji. Šel jsem si popovídat se sprchou a potom se přivítat s postelí. ,,Chyběla jsi mi zlato~!!!" Zamumlal jsem nahlas do polštáře, když jsem ležel ksichtem na něm.  Zavíral jsem oči a chtěl usnout, když jsem si vzpomněl na Junga a můj slib.

,,Bože já jsem idiot!!" S nechutí jsem vstal z postele. Mezi kontakty jsem hledal jedno číslo. Nebylo tam. Zmatkoval jsem a začal prohrabovat šuplíky. ,,Kam jsem tu poťapanou vizitku jebnul?? " Nikde nebyla.  Vypařila se. 

Sedl jsem si na židli vedle stolu a začal přemýšlet, kam jsem tu debilní vizitku strčil.  ,,Jsem sklerotik....... Ne... Jsem debil.  Jenom já si nemůžu pamatovat, kam jsem dal něco před 2 lety. " Chvíli jsem seděl a v duchu na sebe nadával. Říkáte si,  proč šílím kvůli takové blbosti,  jako je vizitka. Ta vizitka je pro mě kurevsky důležitá.

,,Seru na to!! " křikl jsem trochu naštvaně. Už přes hodinu jsem hledal tu vizitku,  ale došly mi nervy. Odebral jsem se do kuchyně. Do skleničky jsem si napustil čistou vodu a opřel se o linku. Když má bystré kukadla spatřila papírek na lince přede mnou,  rychle jsem položil sklenici s vodou a natáhl se pro něj.  ,,Konečně!!" řekl jsem šťastně, když jsem v ruce držel tu debilní vizitku.

S tím důležitým kouskem papírku jsem se vydal zpět do pokoje.  Do telefonu jsem začal vyťukávat číslo. Začal jsem čekat na odezvu. ,,Ano? Tady Nuo. " ,,Nazdar. Už mě pustili. Hele máš pro mě ty hlaďáky?" ,,Yoongi? Woah....Jasně mám. Přijeď si pro ně klidně už teď." ,,Okey díky. Za chvíli jsem tam." 


Oblékl jsem se. Za opasek  jsem si dal zbraň, vzal jsem tašku s penězi,telefon,klíče a vydal jsem se do garáže,kde na mě čekalo moje milované autíčko. Bentley...Ach,jak já tu značku aut miluju.
Nasedl jsem do svého černého vozu. Tašku s penězi jsem hodil na místo spolujezdce.

  <--------- TIME SKIP --------->

Už jsem půl hodiny doma. ,,Nudím se!!" Křikl jsem. Žádná odezva. Není se čemu divit, když je ten barák velký jak nevím co a já tu jsem sám. Vydal jsem se společně s lahví Whisky do obýváku. Akorát jsem si sedl na gauč, když někdo zazvonil. ,,Jaký inbecil mě teď bude vyrušovat!!" Byl jsem naštvaný. Koukl jsem se přes televizi, kdo tam stojí. Byl tam Jung. ,,Co tu chce?" Položil jsem si nahlas řečnickou otázku a on znovu zazvonil. Vstal jsem z gauče a vydal se mu otevřít se slovy: ,,No jo....Už jdu!!"


V pohodě si to nakráčel dovnitř se slovy: ,,Pustili mě o den dřív." ,,Tak to je fajn no. Hele mám to pro tebe, pojď se mnou." Rozešel jsem se ke sklepu s Jungem za zády. ,,Je to v těch chlaďácích." řekl jsem mu a on si to zkontroloval. ,,Tu máš peníze." Dal mi plnou tašku peněz. ,,Díky. Je tam 22 552 999 KRW (500 000,-)?" Přikývl.  To víte, musím vydělat. Jen Nuovi,který je patolog jsem zaplatil 6 765 899 KRW (150 00,-) . 

Jungse po chvíli rozhodl i s boxy odejít. ,,To je naposled, co jsem sháněl lidské orgány jasný?!! Já jsem jen vymahač a nájemný vrah, když je to za potřebí!! Rozumíme si??" ,,Jasně! Už nikdy. Tohle bylo poprvé a naposled, díky!" Odešel. 


Byl jsem už po večerní hygieně. Vážně nemám za potřebí shánět lidské orgány. Jak jsem řekl jsem vymahač. Pracuju pro mafii a vymáhám z lidí peníze. Když je to nutné, tak musím někoho dokonce i zabít, ale to se stává málokdy.  Svojí prdelkou jsem si sedl na gauč, zapnul jsem televizi a nahnul se nad stůl. Na papírek jsem si dával trávu. Krásně jsem jointa zabalil a zády se vrátil zpět na gauč. Z kapsy jsem vydoloval zapalovač a zapálil si jointa. 



Pořádně jsem vtahoval. Bylo to pro mě uvolnění. V televizi dávali nějaký film. Zprávy mě nezajímaly a ani zajímat nebudou. Vím sám moc dobře, co se venku děje. Čas ubíhal a s ním jsem si balil více a více jointů. Už ani nevím, kolik přesně jich bylo, ale byl jsem pořádně zhulený. Moje oči se pomalu začaly zavírat a já upadl do tmy.