Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

6. kapitola - Mimo dění

   Lili se chtělo křičet vzteky i brečet ze zoufalosti. Ten moment, kdy jí Samael zakroutil krkem, jako kdyby byla nějaká laciná drůbež, to mu nikdy neodpustí. Otázkou ale bylo, kde se nacházela. Je tohle ta cesta k pověstnému světlu na konci tunelu? Nebo je to nicota, kterou bude bloudit na věčnost? Měla by mít strach, ale cítila, že není čeho se bát. Tělem jí protékal jeden proud energie za druhým. Cítila se jako v rauši.

   ,,No jo, ale co tu budu dělat?" povzdechla si zklamaně. Rozhlédla se kolem sebe. ,,Asi se tu unudím k... K smrti asi těžko," uchechtla se a dala si ruce za hlavu, aby si udělala pohodlí.

***

   ,,Už se tu vznáším pár hodin,'' zařvala Lili do prostoru a poslouchala svojí ozvěnu. ,,Teda alespoň myslím, že je to pár hodin,'' zamyslela se Lili nad tím, jak v tomhle vzduchoprázdnu asi plyne čas.

   Po několikáté se rozhlédla kolem sebe. Náhle se kolem ní mihl závoj světla, jenž se samovolně stáčel ve velkém kruhu kolem jejího těla. Lili ze strachu, ale i se zájmem sledovala závoj, který byl jediným zdrojem světla v této nekončící a neznámé temné pustině.

   Když se zaměřila na závoj, jenž začal zpomalovat a získávat jakýsi tvar, zjistila že se před ní v nekonečném zástupu míhají obrázky, spíše útržky, které byla zasazeny do filmového pásma. Objevovala se na ní dívka, která měla stejnou postavu, jako Lili. Měla dokonce stejný účes a dokonce i odstín vlasů byl totožný.

   Lili si musela zajet dlaní do vlasů a stáhnout si několik pramínků blíž k očím, aby je mohla porovnat s těmi před sebou. Byly totožné. Vše bylo totožné. Sytě zelené oči. Ostré rysy obličeje. Vystupující lícní kosti. Plná ústa.

   ,,Ale to jsem já,'' Lili ani neskrývala své vyděšení. Proč taky, když je tady sama. Navíc, kdo by nebyl vylekaný, když před sebou vidí sama sebe, ale ani na jednotlivou scénku si nepamatuje? ,,Co to, do háje dubového, ksakru je?''

   Liliinu pozornost upoutal jeden ze snímků, kde stála s dvěma muži. Oba na sobě měli brnění jak z nějakého středověku. Jako kdyby byly připraveni jít do boje. Na bocích měli připevněny pochvy s meči a shlíželi pod sebe. Jeden jí byl zcela cizí. Měl krátké, kaštanové vlasy, v kterých se navíc sem tam objevil malý plamínek, který vyšlehl vzhůru k nebi a opět zmizel. Vypadalo to, jako kdyby předtím prošel terapeutickou kůrou s elektrickými dávkami. Za to ten druhý obličej byl Lili až moc dobře známý.

   ,,Samael,'' zavrčela, když poznala v muži, který stál po jejím pravém boku, toho kdo jí zakroutil krkem. Fascinovaně ji pozoroval a vypadal snad, jako kdyby měl v plánu položit za ní život. Což Lili překvapilo. Samael, kterého zná, i tak krátce, jí tenhle obdivný pohled nevěnoval ani jednou.

   Pak se Lili zaměřila na sebe. Stála v popředí. Na kraji jakýchsi schodů a dívala se kamsi do dálky. V pravé ruce držela knihu s černou koženou vazbou. Kozlí znak byl jasně čitelný a vypadal, jako kdyby se rozbíhal proti neviditelné překážce.

   ,,Ta kniha," vypadala víc zachovale, ale Lili mohla s jistotou říct, že je to stejná telecí kůže, kterou ještě minulou noc studovala. Dívka si ani nemohla pomoct a lehce se dotkla knihy, kterou její až moc sebevědomé, hrůzu pouštějící já, drželo v ruce. Obraz se v místě dotyku rozplynul do mlhy, která začala Lili vtahovat dovnitř. Lili ani neměla chuť se bránit, po hodinách, co tu strávila s dlaněmi za hlavou, to bylo příjemné zpestření.

***

   Lili se ocitla v místnosti, kterou viděla v obraze. Všude kolem ní se hodovalo a bytosti kolem ní se vzrušeně bavili mezi sebou. Dívka dění se zájmem pozorovala. Místnost, ve které se toto odehrávalo byla postavená z velkých kusů, hrubě opracovaných kamenů. Velké a špatně opracované dřevěné stoly se prohýbaly pod tíhou pokrmů a plných džbánů. Lavice vrzaly pod vahou stvoření, která byla v plné zbroji.