Lilith: The truth is elsewhere (CZ)

2. kapitola - Vábení

   Lili byla plně ponořena do výzkumu. Čím více textu rozluštila, tím více ji samotná kniha zajímala, i přestože z vědeckého pohledu byly některé části textu nemožné, nepodložené nebo dokonce bizarní. Navíc se texty především neustále dokola oháněly dokonalostí Boha, vznikem Ráje a ... A dál se Lili nedostala. Byla z nepřetržité práce unavená.

   Odložila tužku a opřela se o židli. Pohlédla na hodiny, které byly umístěné nad vchodem do knihovny. ,,Cože? Půl dvanácté?'' podivila se Lili a ještě se koukla na hodinky na ruce. ,,Asi bych se už měla sebrat a zmizet,'' přesvědčovala se a začala jednotlivé knihy zavírat.

   Mezitím se rozhlížela kolem, měla pocit jako kdyby ji někdo sledoval a to i přes to, že kromě ní a Ester zde nikdo jiný nebyl. Všichni studenti se odebraly určitě na svoje koleje, nebo šli na tu fádní večírek, co skoro obden probíhal v domě roztleskávaček.

   Pobrala všechny latinské knihy a vydala se je vrátit. Na stole zbyly pouze Liliiny poznámky a záhadná kniha. Lili si mohla dovolit, nechat ji zde. Přeci jen tu zbyla ona a Ester, která se do těchto vědeckých žvástů nerada pouštěla.

   S radostí se Lili vracela zpět ke stolu. Nemohla se dočkat, až zaleze do své postele. Pokývala na Ester, aby ji dala vědět, že odchází. Pohledem sklouzla k velkému vitrážovému oknu.

   Vyobrazovalo samotného Ďábla, což bylo samo o sobě zajímavé. Na většině se zjevoval Bůh a další náboženské zjevy těch dobrých. Neznala jich moc, kde by seděl Ďábel na svém trůnu, který je poskládaný z lidských těl, a jeden z jeho přisluhovačů mu vděčně líbá klouby pravé ruky. Asi proto Lili vždy něčím toto okno zaujalo. Někdy to byly detaily, jako duše, které se úctyhodně klaněli svému vládci, jindy celý výjev, jako teď, kdy skoro dorostlý měsíc a noční obloha působili jako pracná ozdoba klenby Pekla. Docela ironické, když se vezme v potaz, že Nebe - domov dobra - slouží jako monumentální ozdoba Pekla.

   Pohledem se opět vrátila ke stolu, kde ležela její taška, poznámky a ... kniha?! Lili se zděšením zastavila uprostřed pohybu. ,,Sakra," zaklela a překonala vzdálenost mezi sebou a stolem. Rychle prohledala poznámky, jestli ji nenechala pod nimi. Dokonce se sehnula, aby se ujistila, že kniha není nikde na zemi.

   ,,Ester!" zařvala zděšeně Lili ke knihovnici. V hlase se jí zračila panika, kterou se ani nesnažila skrýt. Pohledem přeskakoval ze stolu, k podlaze a zpět na tašku. ,,Ester!" zařvala hlasitěji, když se nikdo neozýval. Odlepila pohled od dubového stolu a zadívala se do míst, kde vídá Esteřinu vrásčitou tvář, která dumá nad sudoku nebo křížovkou. Nikdo tam ale nebyl.

   Lili sjela pohledem k přepážce, aby viděla na podlahu. Četla mnoho detektivek, aby tušila, že tam může ležet Ester, které se třeba jen udělalo nevolno a omdlela. Její předtuchy se vyplnili. Tedy skoro. Ester ležela na zemi s vyvrácenou hlavou. Pohledem upřeným do prázdna. ,,Bože Ester!" vykřikla zděšeně Lili a rozeběhla se ke stařence.

   Čím víc se přibližovala, zjišťovala Lili, čeho je svědkem. Stařence se po šíři krku objevila dlouhá sečná rána. Kůže byla potrhaná, jako kdyby ji sekla harpie, či cokoli jiného s pařáty. Z rány vyvěrala tmavá krev do rytmu slábnoucího tepu srdce. Ester slabě hýbala rty. Lili si k ní rychle klekla a sehnula se blíže k jejím ústům. Moc dobře jí nebylo rozumět. Přeci jen pár slov rozeznala. ,,Lili... musíš..."

   ,,Nerozumím," zavrtěla zoufale hlavou a odhrnula si vlasy na stranu, aby se jí nepletly ve výhledu. Chtěl stsřence pomoct, ale měla strach, že jakákoliv její pomoc by mohla více uškodit.

   ,,Najdi Strážce!" S vypětím všech sil jí Ester podala jakýsi papírek. Lili si ho chvíli nechápavě prohlížela. Poté jej rozevřela. Byla na ní adresa. Adresa odkudsi z Evropy. Chtěla se ještě zeptat Ester na tolik věcí, když se k ní opět obrátila spatřila jen prázdný pohled, bez života. Do očí se jí hrnuly slzy. Popotáhla několikrát, aby nabrala do plic vzduch, protože rty k sobě nekontrolovatelně tiskla, aby nevydala žádný zvuk.