► dreams came true ; EXO ◄

10.

První den s klukama uběhl až nadmíru rychle, když tu byla noc.

,,Už půjdu spát kluci," unaveně jsem zamrkala očima a zívla si. Kluci jen zakývali, a já se se svým potichým 'dobrou noc' vydala nahoru po schodech do mého pokoje.

Když už jsem šahala na kliku, uslyšela jsem jemnou hru na klavír a u toho zpěv.

Jasně, byl to určitě Baekhyun, kterého jsem neviděla od odpoledního rozhovoru.

Moc jsem to dělat nechtěla, ale přesto jsem se nakopla, a vyšla směrem k jeho dveřím.

Když jsem došla, ještě jsem chvíli poslouchala ten hlas, co mi rozplavoval celou mojí osobu, vážně, zpívá vážně nádherně.

Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodla, že zaklepu.

Chvíli se nic nedělo, ale za pár sekund jsem slyšela pauzu s hraním a zpíváním.

,,Potřebuješ něco?" otevřely se dveře.

,,Vlastně n-ne, jen jsem se chtěla ujistit že jsi v pořádku," podrbala jsem se na zátylku a malinko vyzdvihla koutky do stran.

,,Ah tak," usmál se a svými prsty škrábal rám dveří.

,,N-no tak já už jdu, dobrou noc," uklonila jsem se, a rozhodla se odejít.

Jenže mě v tom COSI zastavilo.

Baekhyun mě silně chytl za ruku a přitáhl si mě blíže.

,,V-vlastně bych potřeboval vědět tvůj názor na jednu skladbu," usmál se nevinně a já se vyjeveně usmála taky.

SAKRA TENHLE POCIT JSEM SI VŽDY PŘÁLA, ŽE SI MĚ NĚKDO PŘITÁHNE BLÍŽE K SOBĚ KDYŽ BUDU ODCHÁZET, KYAA~!

Vešla jsem do dveří, kde se mi naskytl pohled na velký pokoj, který byl sladěný do modro šedých odstínů.

,,Wow," vyšlo ze mě.

,,Sedni si tady," poplácal Baek na místo vedle něj, a já poslechla.

Sedla jsem si, a čekala co se stane.

Baekhyun začal zpívat a při tom hrát.

Bylo to tak..

Nepopsatelně úžasné, jako by se najednou zastavil čas, a já měla jedině možnost poslouchat tohle.

Málem jsem upustila tou krásou slzy, ale nenechala jsem se.

Když dozpíval a dohrál, začla jsem tleskat.

,,Páni, to bylo úplně nádherné," chytila jsem se za obličej a usmála se.

,,Děkuji," sklopil hlavu dolů a usmál se. Těšilo mě že se usmívá, vzhledem k tomu, co se děje s jeho tátou.

Což mi připomnělo, že jsem dnes ještě nevolala rodičům domů, aish~!

,,Hele, už jdu fakt spát, dobrou," vstala jsem z podlouhlé židle, a odešla ke dveřím.

,,Dobrou noc, Hyun Jae," zvedl svůj pohled ze země, a lehce se usmál.

Pomalu jsem otevřela dveře, a zavřela za sebou.

Ten poslední úsměv..

Popravdě mě málem složil, proboha.

Když jsem šla klidným krokem ke svému pokoji, u schodů jsem se nechtěně srazila se Sehunem.

,,Pozor," usmál se a urychleně šel ke dveřím svého pokoje, ,,dobrou, Hyun,"  mrkl na mě jeho čokoládovými očky a já se mohla rozplynout.

,,Dobrou Sehune," otevřela jsem dveře, a doslova do nich padla. Dnes toho bylo moc, naprosto.

Oblékla jsem se do svého pyžama, zhasla v pokoji a lehla si do postele.

Chvíli jsem přemýšlela nad tím, co vše mě čeká, co vše teď zažívám a budu zažívat, co vše se stalo dnes a jak zítra začnu pracovat na plno.

Z toho všeho přemýšlení jsem usnula do naprosto hlubokého spánku.

Ráno jsem od sebe odlepila oči, a zjistila, že u sebe nemám mobil, takže netuším kolik je hodin, výborně.

V pokoji ale ještě byla taková světlá tma, něco co bývá kolem šesté hodiny ráno.

Takže je nejspíše 6 hodin? Asi jo.

Vstala jsem z postele, a potichu si to zamířila dolů po schodech, abych si zašla pro svůj mobil, co ležel na kuchyňské lince.

Vzhledem k tomu ruchu, co tam byl včera, si nejsem moc jistá, jestli ten mobil budu moct ještě používat.

Dělily mě poslední kroky od kuchyně, když jsem slyšela šustění. Jelikož byla ta 'polotma', celkem jsem lekla a když jssm zjistila, že je v kuchyni úplná tma, lekla jsem se ještě více.

Pomalu jsem vstoupila dovnitř, abych nahmatala zapínač světla.

Jedna noha zabloudila dovnitř pokoje, a druhá následovala. Po malé chvilce jsem cítila nejen svoje nohy, ale i nějaké cizí. Když jsem se chtěla pohnout, něco mi v tom ale bránilo.

Po chvilce jsem jen slyšela výkřik a já sama jsem zakřičela.

Ležela jsem na zemi, ale ne na studené zemi, na něčem teplém a měkkčím.

,,Co to tady sakra-," rozsvítilo se světlo v kuchyni, a přede mnou stál rozespalý Yixing s - teď už - hodně překvapeným obličejem.

Otočila jsem se, za sebe, abych vlastně zjistila co je ta věc, na které ležím.

Na zemi ležel rozplácnutý Sehun, na kterém jsem obkrčmo ležela já.

JÁ JSEM VÁŽNĚ V TÉHLE POZICI SE SEHUNEM, CO MÁ NA SOBĚ JEN TEPLÁKY A NIC VÍC? DOPRDELE ZA TOHLE POTŘEBUJU NA SEBE TAK KÝBEL SVĚCENÉ VODY!

,,Ježiši marja, promiň, j-já nechtěla, chtěla jsem jen z-zapnout svě-," přerušil mi v mém kdákání.

,,To je v pohodě," olízl si ret, a koukl se na místo, kde jsme spolu spojení rozkroky.

,,Proboha, co to-," zpanikařila jsem, když jsem zjistila, že sedím na jeho.

Jak to říct..

Na Sehunovi Juniorovi. Tak.

Rychle jsem se zvedla, a zmizela od tama. Fajn, od tohohle momentu se už Sehunovi nikdy nekouknu do očí, jinak zčervenám jako paprika.

Chudák Lay. Bude mít zážitek na celý život.

Sakra, ale jak, vždyť to je blbost spadnout jen tak. Bože, už tolik trapasů jen za dva dny s nima, to snad ne.

Profackovala jsem sama sebe, a mířila si to k sobě do pokoje.

Počkat, nezapomněla jsem..

AISH, MOBIL!

Ne, já už se tam nevrátím, ikdyby mi za tu cestu tam dolů někdo sliboval hory doly, nejdu tam. Více se už ztrapnit nedokážu.

A proč nebyl Sehun vlastně stejně zmatený jako já? Proč si olízl ten ret?

PROČ VYPADAL, ŽE SI TO VLASTNĚ AŽ NADMÍRU UŽÍVAL?!

Ono to bylo vlastně i příjemné, ale..

Kdyby to neviděl Lay. Vše by bylo jinak v pohodě.

Možná..

Už jsem nad tím radši nepřemýšlela, a sedla si na svou postel. Myslím, že teď už asi neusnu - bohužel.

Proto jsem se oblékla do pohodlných černobíle pruhovaných legín, na vrch hodila černý velký svetr a vlasy si sčesala do drdolu.

Líčení jsem zvolila - jako vždy - jemné linky a gel na obočí.

Poslala jsem si svému odrazu vzdušnou pusu, a zasmála se - znovu jako vždy - sama sobě.

Ustlala jsem si postel, a rozhodla se pro osudný úkol.

Zamířit znovu dolů do kuchyně.