► dreams came true ; EXO ◄

7.

Ráno jsem měla budík na 8 hodin, abych se nemusela stresovat před odjezdem.

Vypla jsem přejetím prstu otravný zvuk a sedla si na postel. Dnes to vše začne.

Při představě, jak s nimi budu cestovat po celém světě, první prohozená slova, kyaa~.

Ze sedu jsem se svalila znovu na ležato a přitiskla k sobě polštář, tohle se mi snad jenom zdá. Po chvilce ležení s objímáním polštáře jsem se už definitivně rozhodla vstanout.

Zašla jsem do koupelny, kde jsem se osprchovala, umyla si vlasy, vyfénovala si je a tak podobně. Doplnila jsem to jen malým vyžehlením a šla do pokoje.

Na mé židli jsem už měla připravené oblečení, co si na sebe dnes vezmu. Pomalu jsem od postele odcupitala k židli, a převlékla jsem se.

Černé silonky doplnily šedé kraťasy, a na vrch jsem zvolila bílé volné triko, co jsem zastrčila do kraťas.

Z mého kufru jsem si vytáhla linky, a gel na obočí a aplikovala, nechci vypadat jako rohlík s paštikou.

Popravdě, zase jsem se svojim lookem byla nadmíru spokojená, můj cíl byl kluky něčím okouzlit.

Na krk jsem si ještě dala stříbrný řetízek, na hlavu sluneční brýle, ruku doplnila černým náramkem a bylo to naprosto hotové.

Z kufru jsem si vytáhla moji oblíbenou voňavku, a párkrát stříkla, kyaa~ ta vůně je dokonalá.

Vzhled byl hotový a já už jen očekávala, až bude 9:30 a já opustím barák.

Vzala jsem si ze svého pokoje kufr, a jela s ním dolů po schodech. Málem jsem se zabila, ale zvládla jsem to.

Kufr jsem dovezla až ke dveřím, protože hned před odjezdem ho tahat odněkud z prostředku domu fakt nebudu.

S mobilem v ruce jsem si sedla na gauč a nervózně ho vypínala a zapínala.

,,Hyun, ahoj!" uslyšela jsem otevření dveří ložnice, ze které vylezla mamka, a za ní táta.

,,Ahooj," otočila jsem se a usmála se.

,,Stíháš vše?" zívla si mamka a já zakývala hlavou. Bylo 9:06, takže bylo vše v pohodě.

,,To je fajn," zamumlal táta a odebral se zpět do ložnice. Popravdě mi ani nepřišel z toho, co budu dělat, šťastný. Snad se mi to jen zdá.

Minuty plynuly za minutou a bylo 9:29.

,,Už budu muset jít na zastávku a jet," řekla jsem nešťastně a čekala na reakci.

Popošla jsem ke vchodním dveřím, a hodila na sebe lehkou černou jarní bundu.

Po chvilce u mě stála mamka i s tátou.

První mě objala mamka, a já už slyšela její vzlykání a cítila její slzy.

,,Budeš mi chybět broučku, užij si to tam a hlavně se snaž, volej nám, piš nám a hlavně ať se ti tvůj nový život bude líbit," pohladila mě po tváři, a mně už se z očí dralo také pár neposedných kapek slz.

,,Opatruj se Hyun, budeme tu na tebe čekat, hlavně si už vydělej nějaké ty peníze abys mohla žít za sebe, a dávej pozor na všechny ty věci, co se motají kolem slavných lidí," objala jsem i tátu a spadlo dále pár horkých slz.

,,Mějte se tu pěkně, mám vás ráda, ahoj!" naposledy jsem se na ně koukla, a naposledy v tomhle roce se dotkla těhle dveří.

Cestou na zastávku jsem si utřela slzy, co se prostě neudržely a měla jsem hodně, sakra hodně dobrou náladu z toho, co mě čeká.