► dreams came true ; EXO ◄

8.

,,Ahoj Song Hyun Jae," začali na mě všichni kluci, a já poskočila leknutím.

Jejich hlasy..

Byla to slast pro uši, přísahám že byla.

,,A-ahoj," projela jsem pohledem všech 9 roztomilých tvářiček a čekala co se bude dít dál.

Musela jsem vypadat jako nepovedené rajče, vážně, hořely mi tváře a klepala jsem se nervozitou, že něco řeknu zle, či udělám.

Tenhle rok bude ještě zajímavý.

,,Zkus nám o sobě něco říct než přijedem k nám," usmál se na mě Kyungsoo a já mohla roztát.

,,Vždyť na tom papíru bylo napsaný několik věcí o ní ne? Nepotřebuje to opakovat," vydechl otráveně Baek a začal něco ťukat do svého mobilu.

P-proč teď zněl tak nepříjemně? Snad mě tu nechce?

Teď jsem se chtěla propadnout do země.

,,Myslím aby řekla něco více, nebuď hned tak otrávený," zamračil se D.O a hned při pohledu na mě se jeho koutky začly zvedat.

,,Jaké jsi měla dětství?" spojil Suho své rty k sobě a čekal na odpověď.

Věřte mi nebo ne, ale moje pocity se míchaly. Jednou jsem byla smutná z Baeka, teď mě dostal úsměv Kyungsoo-a, pak výraz Suha, já nevím.

,,Dětství?" polkla jsem nervózně, ,,skoro jsem ani nebyla doma, pořád jsem někam jezdila se školou, h-hudební školou," když jsem se malinko rozmluvila, bylo mi lépe.

,,Zazpíváš nám něco?" vyjekl mi Jongin do ucha a já vykulila oči.

,,N-no, j-já asi-," přerušil mě Kai.

,,Zazpíváš nám, určitě," otočil se na kluky, všichni kývli.

Až na Baeka..

Vždyť jsem se na něj tak těšila, už jen kvůli toho, že budu moct vidět ChanBaek momenty v realitě, jenže asi nic no.

Strašně mě to žere, chce se mi z toho až brečet ale musím to udržet.

Od posledního slova se v dodávce linul jen zvuk rádia řidiče.

Já očima sledovala ubíhající krajinu za okny, a přemýšlela. Moje nervozita už ze mě skoro spadla, spíše mě pořád a pořád žral Baekhyun.

Když jsem se od okýnka koukla na kluky, moje oči se střetly s těmi Baekhyunovými ale on uhl.

Koukal se na mě, zatím co jsem o tom nevěděla?

Otřepala jsem se a znovu pohlédla do okýnka. Vážně jsou úplně jiní, než na videích.

To je ale celkem logické Hyunjae, lidé se běžně přetvařují pro publikum..

,,Jsme tady," klepnul mi Jongin na rameno.

OD TEĎ SE NIKDY NEUMYJU.

Já jen zpozornila. Z okýnka dodávky jsem uviděla vcelku veliký luxusní barák.

,,T-tady?" ukázala jsem z okýnka, a Jongin mi přikývl.

Do takového luxusu se mi ani nechtělo vkročit. A nemají tam třeba nějaké podmínky?

Že si musím pravidelně umývat boty, než vstoupím dovnitř?

Ne, to je blbost.

,,Vystupujeme!" zahlásil Suho a vylezl jako první.

,,Dámu pusťme jako druhou, pomůžu ti," usmál se na mě Junmyeon a já se málem roztekla.

Šla jsem blíže k východu z auta, a viděla Suhovu nastavenou ruku.

Počkat, počkat, počkat.. To ho teď mám jako chytit za ruku? FAJN, DALŠÍ DŮVOD PROTO, ABYCH SE UŽ NIKDY NEUMYLA!

Nejistě jsem zvedla svoji ruku, a dala ji do té Suhovy. Vyskočila jsem z dodávky, a čekala na dalších 8 osob.

,,Trvá vám to," zadupal Suho nohou na chodník, a já ho pozorovala. Nemusel se ani snažit, a vypadal jako model. Ten vítr, který mu dělal roztomilý rozcuch, tomu více než pomáhal.

,,Pojď," otočil se na mě Suho a já následovala jeho kroky.

Jediní, se kterýma jsem si dnes padla, byli Kyungsoo, Suho a Jongin, s ostatními jsem se buď skoro vůbec nebavila, nebo Baekhyun.

Junmyeon si vytáhl z kapsy od mikiny klíče a odemkl dveře.

,,Dámy mají přednost," mrkl na mě a já se zase málem roztopila. Nervózně jsem se na něj usmála zpět, a vešla dovnitř.

Za mnou se hned seřadilo osm káčátek.

,,Kdo z vás to tady Hyun ukáže? Já musím vyřídit zatím jeden telefonát," zvedl Joonmyun svůj pohled od mobilu a já zaťala pěsti.

,,Já!" dohadovali se tam jak malé děti. Baek ale pořád byl na tom svém mobilu, a čekal, až už se o mně nebude mluvit nebo tak něco.

Pak mě ale něco neskutečně zaskočilo..

,,Ježiši, jste jak malý děcka," odepřel Baekhyun svůj pohled pryč od svítící obrazovky a šel mým směrem.

Strašně jsem se lekla, jakože cože?

Chytl mě za loket a odtáhl mě do dveří, ve kterých začínal vnitřek jejich domu.

,,Tady je obývací pokoj, kde trávíme většinu našeho času, a kde i ty budeš asi nejvíce uklízet," řekl s neutrálním výrazem, a šel dál.

Já jeho kroky následovala jako tichá myška, a srdce jsem měla až v krku.

Proč je takový?

Postupně mi ukázal celý dům, pořád se stejným chováním. Všechny pokoje jsem si tak nějak matně pamatovala a neměla s tím žádný problém.

,,To je vše," řekl a odešel ode mě.

,,Počkej," vyšlo ze mě, ani jsem nic říct nechtěla, ale moje trpělivost už přetekla.

Baek se zastavil a nezaujatě otočil hlavu.

,,P-proč se mi zdá, že ti vadím?" kousla jsem se do rtu a koukla se střídavě do podlahy, a na něj.

,,Jsi někdo, kdo pro nás pracuje, není důvod proč se k tobě chovat jako ke kamarádce, můžeme tě taky kdykoliv vyhodit," usmál se na mě ironicky a odešel z místa.

Tohle mě vážně ranilo. Jakoby se moje srdce roztříštilo na milión kusů. Měla jsem vzato, že zrovna Baekhyun bude to zlato, co se mnou bude pořád mluvit, ale šeredně jsem se mýlila.

Se skleněnýma očima a výrazem, ve kterém šel poznat smutek, jsem se vydala za klukama. Vadím snad i více z nich? Kdybych chtěla, už bych seděla na křesle a brečela, jenže jsem nehtěla udělat dojem alá pitomá citlivá kačena.

,,Tady jsi, tak co, už si tak nějak pamatuješ co kde je?" první slza se mi prodrala na povrch, a já si jí rychlostí blesku setřela, než by si toho někdo z nich všiml.

,,Ano," zakývala jsem s falešným úsměvem a prohlédla si je.

Chyběl mezi nimi jen jeden člověk.. Ten, jehož jméno se mi teď i hnusí vybavit v hlavě.