► dreams came true ; EXO ◄

9.

,,T-ty brečíš?" vyvalil na mě Jongin oči.

,,N-ne?" snažila jsem se to zakrýt úsměvem, ale neúspěšně.

Jsem tady jen jeden den, a už se chci vrátit domů, tohle jsem nečekala, ale je to moje práce, Baek má z části pravdu, ale i tak..

,,Nelži mi, vidím to na tobě, co se stalo?" vyzvídavě se na mě Kai koukal a já ze sebe upustila přetvářku.

,,Baekhyun, on-" povzdychla jsem a koukla se do stropu, jenže mě Kai přerušil.

,,Vše, co ti Baekhyun řekne neber nějak k srdci, on to má teď těžké, doma je jeho táta těžce nemocný, on si to ani neuvědomuje že na lidi takový je, ale jinak je nejmilejší člověk kterého bys mohla kdy poznat," usmál se na mě a odešel z obývacího pokoje.

Nemocný táta? Tak.. Proto..

Ani se mu nedivím. Ale stejně to nemusel říct tak hnusně.. Třeba si uvědomuje co říká, třeba zrovna jsem já ta, co mu přímo nepadla do oka.

,,Hyunjae?" moje hlava zamířila nahoru, kde byl zdroj hlasu.

Promluvil na mě Baekhyun. Chce mi zase říct něco pěkného?

Rychle sešel schody, šel ke mně, a s upřímným pohledem do mých očí začal.

,,Já se ti chci omluvit za tamto předtím, jsem jen vystresovaný, protože-"

,,Táta?" zastavila jsem ho v půlce věty a on se na mě koukl nechápavým výrazem.

,,Jak to víš?" zkousl si spodní ret a nadzvedl obočí, aish byl tak roztomilý.

,,Kai mi to řekl," poškrábala jsem se ve vlasech a čekala na jeho reakci.

,,A-aha, no takže už víš proč se takhle někdy chovám," pronesl a chvíli tam přede mnou stál jako hromádka štěstí.

,,Já se ti chci omluvit za to jestli jsem ti přišla nějak otravná n-nebo nezajímavá, chci ze sebe ve svojí lráci vydat to nejlepší a to že pracuju pro vás je jen bonus," koukla jsem se zamyšleně do podlahy a promnula si obě oči.

,,N-ne! Taková jsi mi ani nepřišla, to jen-" zastavil se sám v polovině věty, ,,prostě to nech být, jo? Jsi mi sympatická," usmál se na mě a jeho oči se koukly přes jeho ofinu do těch mých.

Najednou mi začlo bušit srdce. Ne, asi to tady se všema devíti fakt nedám.

,,Dobře, a d-doufám že na tom tvůj táta bude lépe," podpořivě jsem se na něj usmála a naznačila mu, ať se usměje a ať se nemračí.

,,Díky."

,,Měla bys jít za klukama," zamumlal na mě od schodů a já se udivila.

,,A co ty?" přešlápla jsem na druhou nohu a nadzvedla obě obočí.

,,Pracuju na něčem," mrkl na mě a odebral se nahoru do svého pokoje.

Na čem pracuje? Hlavou se mi zasypávaly otázky, na které jsem mohla najít odpověď jen u Baeka, ale nechtěla jsem ho otravovat, a stejně, je to pravda.

Jsem tady proto, abych začala žít nový život, potřebuju si vydělat peníze a momentálně budu dělat práci, co mě neskutečně baví, všichni kluci budou pro mě jako bratři, ikdybych chtěla něco víc, nemůže to tak být a musím se s tím smířit.

Po chvilkovém přemýšlení na jednom místě jsem se rozhodla jít do kuchyně, kde už byl celkem velký hluk.

,,Já to otevřu!" zase se všichni z nich dohadovali jako malé děti, tohle bude těžké.

,,Hyunjae? Umíš rychlé špunty?" zaculil se na mě Sehun, podal mi láhev s šampáňem, a postavil se dozadu.

To jako všichni na mě koukají s očekáváním, že to tu odpálím a něco rozbiju? Hm, vlastně to i beru..

Párkrát jsem zašroubovala.

,,3..2..1," řvali kluci přes celý barák, a já zavřela oči při posledním kroku rychlých špuntů.

,,Woohoow," začli řvát a já se usmála. Byli roztomilí.

Šampáňo mi ale začalo šumět v ruce a já byla celá ulepená, super.

,,To si umyješ, tady máš skleničku, naliješ nám jako nový člen do naší rodiny," dělali, jako bych byla nový zpěvák, tanečník nebo rapper, ale nestěžovala jsem si.

Pomalu jsem všem zaplňovala sklenice, a jako poslední sobě.

,,Na Song Hyun Jae!" zakřičelo všech 8 roztomiloušů a já se div nezabila jejich roztomilostí.

Cinkla jsem si se všema z nich, a napila se. Chutnalo to jako nějaké luxusní, co jen tak neseženete.

,,Tohle asi nebude jen tak obyčejné šampáňo z večerky co?" zasmála jsem se položila sklenici na stůl.

,,Pro speciálního člověka speciální věc," mrkl na mě Suho a já se lehce začervenala. On jediný se tady o mě nejlépe "stará".

Bylo sice teprve odpoledne, ale venku se počasí mísilo. Nakonec z toho vznikl déšť, úžasné.

Odešla jsem z kuchyně, a letěla do koupelny.

Vlastně, ježiši! Já ještě ani nevím kde mám pokoj a můj kufr je pořád v chodbě u dveří.

Letěla jsem rychlostí větru ke kuchyni, kde bylo zábavy až až.

,,Huh, kde mám vlastně pokoj?" oddechla jsem si a čekala na odpověď.

,,Ukážu ti ho," zajásal černovlasý, tedy Sehun. Propletl se mezi kluky, a přišel ke mně.

Při cestě ke chodbě jsem cítila celkem hodně napjatou atmosféru.

,,N-no, jak se ti tu líbí?" promluvil do ticha a otočil se na mě. Roztomile se začervenal.

P-počkat.. Začervenal? ON SE.. ZAČERVENAL? KYAA~.

Z mého zajásání v duchu jsem musela být už taky červená až na zadku.

,,Promiň, n-no, popravdě to tu miluju," plácla jsem a s úsměvem jsem si olízla dolní ret.

Sehun si mě prohlížel v obličeji, a chvíli měl otevřenou pusu, kdy zčervenal ještě více.

,,A-aha, to je d-dobře," v rychlosti se ode mě otočil a vzal můj kufr.

Od toho momentu se na mě ani nepodíval, dokuď mi neukázal můj pokoj.

Jeho chování mě udivovalo, ALE BYLA JSEM Z TOHO MIMO, VÁŽNĚ! Vypadal jako by se přede mnou styděl mluvit..

MŮJ BOŽE TO JE KYAA~, BYLI JSME NA TOM STEJNĚ, AWW!

,,Tady budeš spát, máš tam vlastní koupelnu i záchod," otevřel ony dveře a vrazil do něj můj kufr.

,,Děkuju," z udiveného obličeje jsem utvořila usměvavý a vešla dovnitř, se Sehunem za zády.

,,Nádhera!" vyjekla jsem a bříšky prstů projížděla po hebké sedačce, co byla naproti velké manželské postele.

,,Pro hosty tu máme vybavené 3 pokoje, pro tebe jsme zabrali jeden, a to byl ten nejluxusnější," když jsem se na něj podívala, svůj pohled zabořil někam jinam, a čekal na něco.

,,Klidně už m-můžeš jít za něma, zvládnu to tu, a děkuju," vysoukala jsem ze sebe nervózně.

,,J-jo promiň, k-kdyžtak hned dveře naproti tebe jsou mojeho pokoje," usmál se a zmateně se vydal ven ze dveří.

Já se jen rozvalila po posteli, která je teď už moje, a promnula si oči rukama.

Sny se staly pravdou, a já jsem z toho všeho zmatená, ale vím, že více šťastná bych už asi být nemohla.