► dreams came true ; EXO ◄

1.

,,Hyunjae?" optá se mě s klidem v hlase táta a já zpozorním.

,,Hm?"

,,Přemýšlím, kdy si už konečně najdeš práci a nové bydlení, uběhly dva měsíce a ty sis i přes všechny ty nabídky nic nevybrala," upřel táta oči na stěnu vedle gauče a jeho obličej byl bez náznaku jakékoliv emoce.

,,Dávám tomu čas, čekám až přijde něco, co mě dostane na plné čáře," zasmála jsem se a táta mi úsměv oplatil.

,,Spíše by měli vynalézt něco, kde se budeš dívat na ty tvoje debílky, křičet u toho z neznámého důvodu a za to bys dostala zaplaceno," rýpl do mě táta a já zčervenala.

Na moje EXO si nikdo dovolovat nebude! Jen jsou prostě moc kyaa~.

,,No nemrač se tak Hyun, říkám pravdu," mrkl na mě táta a já ho jemně bouchla do ramena, ,,vážně, na tvůj věk se chováš jako dítě," rozcuchal mi táta vlasy a já protočila očima.

,,Já vím," zasmála jsem se a vstala z gauče.

,,Zachvilku přijde mamka, měla bys jí uvařit, je toho na ní hodně, potřebuje péči," mrkl na mě táta a já kývla. Vydala jsem se do kuchyně, a začla kuchtit něco, co by mamce mohlo chutnat, a co by jí zasytilo.

,,Jsem doma!" slyšela jsem zvuk otevření dveří a utahaný hlas mojí mamky. Jelikož pracuje jako doktorka, v práci je toho na ni vždy moc, s tátou se snažíme o to, aby si doma vážně odpočinula beze všeho toho stresu.

Odešla jsem z kuchyně, abych mamku objala.

,,Ahoj zlatí, něco nového o práci nebo bytu? Anebo ještě pořád nic?" odtáhla se mamka z objetí, aby mi viděla do očí.

,,Furt nic," pokrčila jsem rameny a zoufale se usmála. Mamka pohla hlavou na stranu a soucitně se na mě koukla.

,,Určitě si brzo něco najdeš, a konečně začneš žít nový život," pohladila mě mamka po tváři a já kývla. Je to můj poklad.

,,Jdu zkontrolovat to jídlo," řekla jsem si potichu sama pro sebe a mířila do kuchyně.

Míchala jsem nudle v hrnci, aby se spojily s kořením a masem a u toho si potichu broukala melodii 'Sing for you'.

,,Hyun!" zakřičel táta, ,,nejsou tihleti v televizi tamtii noo, ty víš kdo," hned jsem věděla kam tím táta mířil. Nechala jsem nudle být nudlema, a běžela jsem rychlostí, kterou by ani Usain Bolt nedokázal.

,,Annyeong!" začali všichni kluci, ,,hledáme spolupracovníka do našeho týmu! Člověka, kdo bude něco podobného, jako manažer, ale o mnoho lepší. Bude s námi bydlet, bude s námi jezdit na všechny připravené akce a bude se o nás starat v naší dormě, bližší informace na pohovoru, na kterém budeme vybírat podle toho, jak se nám představíte, přijďte zítra v 6 hodin večer na adresu (random adresa, kde by mohlo být S.M. entertainment budova :--3). Těšíme se! 3, 2, 1 we are one! We are EXO! Annyeonghaseyo!" zkameněla jsem a nemohla vydat ani hlásku. T-tohle je realita? C-co kdybych to prostě vyhrála? To je sice asi jedno procento z tisíců ale možné to je.

,,No to mi ani ze srandy neříkej, že to chceš vzít," zasmál se táta, provokatér jeden.

,,Beru to, j-jdu tam," řekla jsem, a opustila obývák.

,,Jo mami, v kuchyni máš nudle," zakřičela jsem a utíkala do svého pokoje, který jsem následně zabouchla a plácla jsem sebou na postel.

Dala jsem si ruce na obličej, začla dávat vzduchu nakládačku nohama, a křičela.

Jestli to vyhraju, budu bydlet s klukama, budu se o ně starat, budu s něma cestovat po celé Asii i dále.

Ta představa mě donutila se červenat jako nikdy.

,,A třeba se do mě někdo z nich zamiluje," usmála jsem se sama své myšlence a hladila se po tvářích.

Ale ne, to by se nestalo, sto procentně ne.

Trochu se bojím toho pohovoru, budu tam snad mluvit rovnou s něma? Snad ne. Ale co když?

Moje myšlenky obsahovaly tolik otázek, na které mi mohla odpovědět jen zmíněná návštěva budovy S.M.

Jen mě mrzí, že kdyby náhodou, nemohla bych poznat Luhana, Krise a Taa. Bolí mě pořád, že museli odejít, ale už každý z nich vede sólovou kariéru, která se jim úžasně daří.

Kdyby se nedařila, určitě nemám v mobilu všechny jejich písně.

,,Hyunjae? Jen jsem ti přišla říct, že doufám že ti to u těch kluků vyjde, je to sice malá šance ale nikdy nevíš," usmála se na mě mamka podpořivě a já za ní z postele přišla a objala ji.

Kdyby mi to ale vyšlo, konečně sice začnu nový život, ale bez rodičů, těch, kteří jsou moje vše. Kamarádku mám jen jednu, ale ta cestuje po celém světě, takže se s ní nemám jak podělit o svoje zážitky. Jsou tady pro mě jen rodiče.

,,Měla bys už jít spát, zítra tě čeká tvůj první vážný pohovor, mít na něj energii je hlavní," poslala mě mamka do postele, a já přikývla.

,,Dobrou," usmála se na mě mamka zpoza dveří a já jí 'dobrou' oplatila.

Oblékla jsem se do trika a šortek, ve kterých spím, zalehla do postele, zhasla lampičku, a ani jsem se nenadála a spala jsem.