my hope // hopemin

~Three~

Po tom, co jsem tě viděl s Taehyungem, cítil jsem se ukřivděně a frustrovaně, ikdyž jsem snad ani neměl důvod. Vždyť jsi mě nidkdy nemiloval.

"Haló, Jiminie! Vnímáš mě vůbec?" Hobi mi zběsile mával rukou před očima. Abych řekl pravdu...vnímal jsem ho, ale ne jeho slova. Nemohl jsem mu však říct něco ve smyslu 'promiň Seokie, nevnímám...soustředím se totiž na tvoji dokonalou tvář a její jemné rysy.' Třeba by mu díky tomu konečně došlo, že ho miluju, ale já dal radši přednost větě:
"Jo jasně, vnímám." Usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
"A co na to teda říkáš?" Optal se mě stále s rozzářenou tváří.
"A...na co jsi se to vlastně ptal?" Trochu jsem se zakoktal. Hobi se mi vážně podíval do tváře a hned na to vybuchl smíchy...a já také. Bylo opravdu vtipné vidět toto věčně vysmáté stvoření, snažící se o vážnou tvář.

"Říkal jsem, že na víkend nemám žádný plán, tak jestli bys u mě nechtěl náhodou přespat." Zopakoval mi svoji původní myšlenku Seok, když jsme se oba trochu uklidnili. Jeho otázka mě upřímně trochu (dost) zarazila. Choval se, jako by se před několika dny vůbec necucal se školním playboyem. Mozek mi radil vyplivnout na něj něco o Taehyungovi, ale srdce mi to nedovolilo a donutilo mě s jeho návrhem souhlasit.

Po několika hodinách mučení a opravdu nechutném obědě (dneska se vážně překonali) byl konečně konec školy a zároveň školního týdne. Byl totiž pátek a jelikož jsem Hobimu to přespání nakonec odsouhlasil, kolem páté večer jsem už stál před jeho domem s malým baťůžkem přehozeným přes rameno a prstem na zvonku.
Jen co jsem se zvonku dotknul, už se rozletělo okno v horním patře a z něj vykoukla Hoseokova rozcuchaná hlava. Hned jak mě spatřil, okno zase s třísknutím zavřel a pár vteřin na to se otevřely vchodové dveře.
"Ahoj Jiminie!" Rozběhl se ke mě a objal mě.
"Ahoj Hoppie." Usmál jsem se na něj, když se mě uráčil pustit a nechal se jím za ruku dotáhnout do jeho domu.

Dovlekl mě až do obývacího pokoje, kde jsme se rozvalili vedle sebe na pohodlnou bílou pohovku. Chvilku jsme si jen tak povídali a když nás to začalo nudit, Hoseok pustil v televizi nějaký film.
Bylo to celkem zajímavé a děj filmu mě celkem upoutal, což se u mě moc často nestává. Když jsme se ale dostali do části, kdy chtěl neznámý vrah hlavní hrdinku usmažit v nějaké místnosti, do které pomalu přidával teplo (p/a: ano, takový film opravdu existuje), se na mě začal Hobi lepit s tím, že se na to nemůže dívat a že z toho bude mít špatné sny. Jen jsem se nad tím ušklíbl. Bylo mu už osmnáct a stále se choval jako malé dítě. Ale jelikož jsem nechtěl být zlý a nechtěl jsem ho odpálkovt nějakou poznámkou o jeho dětinskosti, nechal jsem ho, aby si z mého klína udělal polštář a začal ho jemně vískat ve vlasech. A tak jsem nakonec zapříčinil, že mi Hoseok s hlavou na klíně usnul.
Jejda, jak on měl roztomilou a nevinnou tvářičku, když spal...měl jsem opět sto chutí ho políbit. Ale naštěstí jsem protentokrát uposlechl mozek a neudělal to, ikdyž po tom srdce opravdu moc toužilo.

Jelikož jsem svého milovaného hyunga nechtěl budit, opatrně jsem se od něj odsunul a můj klín nahradil nějakým polštářem, který se povaloval na sedačce kousek ode mě. Bohužel ale Hobi ještě nespal tak tvrdě a náhlý přesun jej probudil. Mírně pootevřel oči a pohlédl na mě.

"Jiminie?" Optal se, jako by to, že tu jsem, byla nějaká novinka.
Usmál jsem se na něj. Nevěděl jsem co na to mám říct.
Hoseok si mezitím začal pomalu sedat a natiskl se na mě celým svým tělem. Svoje krásné oči zabodl do těch mých a já ihned sklopil pohled. Hobimu se to ovšem nelíbilo. Rukou mi uchopil bradu a donutil mě se na něj znovu podívat. Opravdu jsem neměl ani ponětí o tom, co to do něj vjelo.

Najednou jsem ucítil Hoseokův teplý dech na svém krku. "Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal." Pošeptal mi do ouška a následně spojil naše rty v jedny. Rychle jsem ho od sebe odstrčil.
"Co děláš?" Vyjel jsem na něj. Ne že by se mi to nelíbilo, ale byl jsem z toho všeho úplně vykolejený.
"Jiminie....ve snech se smí úplně všechno, ne?" Sladce se usmál.

A tady jsi mne poprvé políbil...nebylo to sice ono, jelikož sis myslel, že jsi ve snu, ale přesto to byla nezapomenutelná chvíle. A já hlupák ji pokazil.
"Chceš si se mnou hrát?! Po tom, co jsi se líbal s Taehyungem!!" Zakřičel jsem na tebe tehdy a bez dalších slov opustil tvůj dům...

***

Čusky fusky, máte tady další kapitolku :D
Dneska jsem se vážně překonala...830 slov! Třikrát hurá pro mě!!

Tak co vy na to? Líbí se vám to zatím? V teto kapitole se udál takový velký zvrat... :D

Jinak všechny voty a komety mě moc potěší ;))

Vaše Kačii :**