Prolog

182 15 0
                                    

„Pro koho sis přišla teď? Už jsi mi vzala všechny."

„Samozřejmě že pro tebe."

•••

Sundala si z obličeje masku. Dívala jsem se do temných očí. Neměly v sobě žádné světlo života, byly vyhaslé jako dvě tůně.

Nechápu, že jsem ji nepoznala. Bylo to tak jasné. Ona se nechovala jako člověk. Ostatní lidé v maskách si nás nevšímali a tančili stále v divokém tanci.

„Ráda tě zase vidím, zlatíčko," vycenila ostré zuby v odporném šklebu. „Myslela sis, že mi unikneš?"

•••

Doufala jsem, že je konec. Vytoužený a sladký konec. Snad mě nechá žít. Sice zlomenou, utrápenou, opuštěnou a vyčerpanou, ale přesto živou.

Sklonila se nade mne, až jsem cítila hnilobný pach z jejích úst. Okolo mě ležely mrtvoly, mí nejbližší. Rodina a přátelé.

„Teď zůstaneš naživu, ale já si tě najdu. Neunikneš mi, nemáš se kam schovat."

OPRAVENO: 14.04. 2019

Konec všehoTempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang