Vběhla jsem na zahradu. Měsíc měl být v úplňku, ale nevyšel. Pochopila jsem to. Dnes se má naplnit proroctví. Polkla jsem a připravila se na nejhorší. „Persephono, neschovávej se! Kdepak jsi?" Slyšela jsem její nasládlý hlas všude. Pronikal mi až do morku kostí.
Napřímila jsem se do své plné výšky. Oči se mi blýskaly vztekem. Přišel čas srovnat účty. „Tady jsem," zavolala jsem na Smrt. S děsivým úsměvem přišla až ke mně. Z rukou mi vyšlehly plameny. Zamířila jsem na ni. S chechotem se vyhnula.
„Jak to tak vypadá, jsi tu sama. Nikdo tě nezachrání," pronesla lítostivě. „Musím uznat, že vypadáš jako pravá bohyně."
„Ne, není sama a nikdy nebude," proťal její mluvení šíp. Z vedlejšího stromu plavně seskočila postava s lukem namířeným na Smrt.
OPRAVENO: 16.04. 2019
YOU ARE READING
Konec všeho
Short StorySmrt. Jednou si přijde pro každého z nás. Ale jsou tací, kteří jí můžou stále unikat díky jejich nesmrtelnosti. Někteří díky podpoře a lásce svých milovaných dokázali nemožné, porazili její překážky. Alexis žije v obklopení své rodiny. Netuší, co j...
