Heart ❤

III.

Seděl tam Harry, v mé staré provizorní posilovně, kterou jsme teď označovali dětským pokojem, a snažil se podle návodu složit dětskou postýlku. Zůstala jsem na něj beze slova zírat. Potom, co vyklidil všechny přebývající věci, včetně všech posilovacích strojů, a nechal předělat podlahu, začal sám od sebe nakupovat dětský nábytek. Nejdřív komoda, pak přebalovací pult a teď postýlka.
"Ty jsi dokonalej," usmála jsem se a Harry se otočil. "Co tomu říkáš? Viď, že jsem ji tam nemohl nechat?" Byl jako malý kluk. Zavrtěla jsem hlavou a sedla si mu na klín. "To mě ani pořádně nepřivítáš?" Zeptala jsem se potom, načež mi Harry místo odpovědi vlepil pusu. Polibek jsem mu oplatila. Chvíli jsme se pak koukali jeden na druhého, když Harryho pohled sklouzl k mému břichu. "Ahoj zlatíčko," řekl, a rozzářily se mu oči. Protočila jsem panenky. Tohle dělal v poslední době pořád. Mně sice neřekl skoro ani ahoj, ale na naše dítě to bylo pořád jen samé ťuťu, ňuňu. Dítě! Vždyť tomu se ještě ani dítě říkat nedá! Jakoby mě miminko slyšelo, uštědřilo mi pořádný kopanec. To nebylo nic výjimečného, občas jsem měla pocit, že čekám fotbalistu. "Páni, slyšela jsi to?" Harry doslova nadskočil nadšením. Z jednoho blbého kopance. "Jo," odsekla jsem a zvedla jsem se. Předtím skvělá nálada mi teď klesla na bod mrazu. Nechala jsem za sebou Harryho i s nesloženou postýlkou přičemž jsem litovala, že tam nemůžu nechat i to otravné břicho, a šla jsem se dolů koukat na televizi.

Když jsme spolu pak večer leželi v posteli, a Harry opět plný něhy hladil mé bříško, rozhodla jsem se mu položit otázku, která už mi dlouho vrtala hlavou.
"Harry?"
"Hm?" Odpověděl, aniž by se na mě podíval. "Chtěl bys radši holčičku nebo chlapečka?" Pohyby jeho ruky na mém břiše ustaly a naše pohledy se konečně střetly. "Já? No..." Zamyslel se a podrbal se ve vlasech. Nemohla jsem si pomoct, ale přišlo mi to neuvěřitelně sexy. Přestože jsem na něj byla stále ještě naštvaná, usmála jsem se a lehce se kousla do rtu. "Asi holčičku. Určitě. Malou princeznu. A aby ti byla podobná." Při těch slovech mě znovu pohladil, tentokrát však po rameni. "Vážně? Myslela jsem, že budeš chtít spíš kluka," pokračovala jsem. "Každopádně zítra se to nejspíš dozvíme." Harry se podíval nahoru, jakoby se usilovně snažil na něco si vzpomenout a pak se plácl do čela. "No jo, vlastně, ten ultrazvuk. A já si říkal, proč se mě tak najednou ptáš. Chtěl jsem jít s tebou, ale zítra to fakt nepůjde, promiň." Mávla jsem rukou. "Zvládnu to sama, neboj. Zavolám ti, jak to dopadlo, jo?" Slíbila jsem a zhasla lampičku na nočním stolku. Harry si mě přitáhl k sobě a políbil na tvář. "Dobrou, lásko. A dobrou, mrňousi," nezapomněl dodat.