Heart ❤

IV.

Moje matka se stále netvářila moc nadšeně. Když jsem před ní postavila talíř s těstovinovým salátem, ze slušnosti se malinko pousmála, po chvíli jí však koutky opět uvadly.
"No tak, mami! Copak nechápeš, že my to zvládneme? Jsme dospělí." Vařila se ve mně krev. Kde je ten mámin optimismus, její podpora?  Naivně jsem ji pozvala na oběd, ale od chvíle, kdy se objevila přede dveřmi mi neustále dávala najevo, že jsme se rozhodli špatně.
"Bello, já nepochybuju o tom, že to zvládnete. Já jsem si jenom naprosto jistá, že ty se budeš chtít co nejdřív vrátit k herectví a modelingu, a Harry taky nevymění kariéru za mateřskou dovolenou." Vrhla jsem po ní další ze série naštvaných pohledů. "Existujou chůvy, mami." Máma však nevypadala, že by jo to přesvědčilo. "Jak chcete. Teď už s ním stejně nic neuděláte," pokrčila rameny a pustila se do jídla. Sedla jsem si před svůj talíř naproti ní. "S ní, mami. Čekáme holčičku, vzpomínáš?" Jak jsem to řekla, matce zasvítily oči. "Jak bych mohla zapomenout, zlato. Něco jsem vám přinesla." Začala se přehrávat v kabelce, ze které nakonec vytáhla světle růžové dupačky. Usmála jsem se, a poděkovala. "Přidám je k ostatním. Harry jich nakoupil snad tunu," dodala jsem. "To se ti neztratí. A kde vůbec je?" Máma se začala rozhlížet po bytě, jako by čekala, že někde spatří Harryho, schovávajícího se za rohem. "Má koncert, vrátí se až v noci," odpověděla jsem nezaujatě a napíchla na vidličku další těstovinu. "Vidíš? Na koncertě. A takhle to teď bude pořád," rýpla si znovu matka. Zvedla jsem oči od talíře. "Mami." Máma se konečně pořádně usmála. "Ale, no jo. Vždyť já už mlčím."

"Můj Bože, vypadám jak velryba!" Vztekle jsem si prohlížela svůj odraz v zrcadle. Byla jsem sice v sedmém měsíci, ale vypadala jsem tak na čtrnáctý. Minimálně. Harry mě zezadu objal a položil mi hlavu na rameno. "Co to povídáš, miláčku? Jsi krásná." Odfrkla jsem si. "To na té velrybě nic nemění. Vždyť mám snad sto kilo." Když Harry viděl, že jeho snaha mi zvednout náladu nikam nevede, raději změnil téma. "Zítra přijde malíř, aby vymaloval pokojíček," nadhodil. "Jsem si jistý, že se to bude Darcy líbit." V mžiku jsem se otočila a zkřížila ruce na hrudi. "Proč jí zase říkáš tím příšerným jménem? Tak naposledy, takhle se naše dcera jmenovat nebude." Harry mě chytil kolem boků.
"Nechápu, co se ti na tom nezdá."
"Zní to jak jméno nějaký tlustoprdky." Ucedila jsem a vymanila se z jeho objetí. "Fajn. Máš lepší nápad?" Pokrčila jsem rameny. "Všechno je lepší než Darcy. Ale když se tak ptáš..."