And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #33

  Thursday

       Hned jak jsem vstala, rychle jsem se oblékla a asistovala Em při ranní nevolnosti. Doporučila jsem jí zůstat raději dnes na pokoji a vyrazila do školy sama. Cítila jsem, že toho na mě bylo moc. Emma, škola, Harry, Edward, Vánoce... Nemám ani jeden dárek a za dva týdny už je štědrý den. Pro někoho fůra času, pro mě, která dárky kupuje dva měsíce předem, je to na poslední chvíli. 

Ještě k tomu všemu to lednové vystoupení se zpěvem a vsadím se, že dnes se budou rozdělovat role na Romea a Julii, což se každý rok hraje na Den sv. Valentýna. Miluji tuhle tragédii, ale nemyslím si, že by mě na roli Julie vybrali. Chce to někoho, kdo je na této škole už déle. Tipuji, že Romeo bude Ben a Julie nejspíš Carley, protože ty už na herectví chodí od prvního ročníku. Bude mě to mrzet, ale i když dostanu roli malou, pokusím se ji zahrát, co nejlépe.

,,Liv, co se děje? Poslední dobou mi přijde, že se mi vyhýbáš,'' zašeptal vedle mě Edward. Odprostila jsem se od svých myšlenek a párkrát zamrkala. 

,,Co si říkal?'' Edward si povzdechl.

,,Že mi přijde, že se mi vyhýbáš,'' zopakoval znovu a já zavrtěla hlavou na důkaz nesouhlasu.

,,Ne, já jen-'' odmlčela jsem se. Nemohla jsem mu říct o Emmě. Zatím. ,,Jen je toho teď moc.'' usmála jsem se, abych zakryla tu nejistotu, která z mých slov přímo čišela, a otočila se zpátky k tabuli. Právě jsme měli hodinu literatury a já ji skoro vůbec nevnímala.

,,Jak moc? Já ti pomůžu, jen mi řekni jak, protože potom, co jsem ti řekl, si-''

,,Edwarde, teď ne!'' přerušila jsem ho se zvýšeným hlasem a ihned si dala ruku před pusu, protože se většina třídy otočila.

,,Slečno Sparksová, mohla byste mi laskavě povědět, proč přerušujete můj výklad?'' zaburácela paní učitelka Bloodworthová mým směrem a já na sucho polkla. ,,Pojďte sem!'' přikázala mi a já pomalu vstala. Tohle je poprvé, co mě někdo okřikl v hodině.

,,Vážně děkuji!'' sykla jsem směrem k Edwardovi a on nevinně pokrčil rameny. Sešla jsem po schodech dolů a pokorně si stoupla vedle učitelky.

,,Rovnou si Vás vyzkouším!'' oznámila mi a já trochu zpanikařila. Vůbec jsem netušila, o čem to tu poslední půl hodinku mluvila, tak budu spoléhat na své vědomosti. ,,Jak se jmenovala žena, která je pokládána za nejznámější masovou vražedkyni ve slovenských a maďarských dějinách?'' oddechla jsem si a automaticky odpověděla, i když mi přišlo trochu divné, že se mě na to ptá na přednáškách literatury. Byla to přísná učitelka, takže mi došlo, že mě chce za mé vyrušování pořádně potrestat.

,,Kněžna Báthoryová,'' řekla jsem pohotově. ,,Její křestní jméno je Alžběta a byla přezdívaná jako Čachtická paní.'' dodala jsem.

,,Uhm, dobrá. Co dál mi o ní řeknete?'' pokračovala ve zkoušení a já si odkašlala, abych měla čistší hlas.

,,Připisuje se jí až 650 vražd. Podle pověsti se o ní říká, že se koupala v krvi mladých dívek, nejčastěji panen, aby omladila své tělo i duši a zůstala stále krásná. Pocházela z velmi významného uherského rodu a provdala se už ve svých patnácti letech. Podle mého názoru nebyla hloupá, naopak, byla velmi vzdělaná a uměla skvěle jazyky. Ve sklepení Čachtického hradu však zabíjela a mučila své oběti, jejichž osud byl hrozivý. Pod nehty jim píchala jehlice, otevírala jim čelist tak usilovně, dokud nepraskla, rozžhaveným železem jim na kůži zanechávala značky jako dobytkům a kleštěmi uštipovala kusy masa,'' vyprávěla jsem bez sebemenšího ostychu. Všichni mi viseli na rtech a tvářili se překvapeně. ,,Postupně se její metody mučení zhoršovaly. Alžběta Báthoryová byla impulzivní sadistkou s lesbickými sklony, tedy duševně chorou osobností, jak tvrdí dějiny, ale několik pověr o ní jsou jen nepodložené mýty,'' pokračovala jsem a paní učitelka vedle mě se nepříjemně ošila. Užívala jsem si tu pozornost a mluvila jsem naschvál tišeji. ,,Nikdo však nechtěl v té době uvěřit, že by něčeho takového byla schopna, takže to považovali za fámy a nechali klidně umírat další a další dívky,'' zavadila jsem pohledem o Harryho, který to celé sledoval s pootevřenými ústy a s vráskou na čele. ,,Dokonce ji při těchto hrozivých praktikách pomáhali její sluhové. Jan Ujáry, tělesně postižený a navíc slaboduchý, jinak zvaný jako Ficzko, a další tři ženy, z níž jedna jí dokonce poradila nové způsoby mučení. Později byli všichni čtyři potrestáni. Dvě ženy byly upáleny a těsně předtím než je vzali na hranici, jim kleštěmi vytrhali prsty. Jan Ujáry byl popraven a později upálen s nimi. O čtvrté ženě vím, že kvůli nedostatečným důkazům byla propuštěna.'' Paní učitelka mě stále nepřerušovala, a tak jsem mluvila dál. ,,Říká se, že Alžběta byla nechtěným dítětem a vzešla z incestního vztahu. Její smrt se datuje na rok 1614. Jistý Juraj Thurzo ji přistihl při činu a na místě ji odsoudil k doživotnímu vězení na Čachtickém hradě, kde také pak zemřela.'' dokončila jsem své vyprávění a nakonec se nevinně usmála. Paní učitelka vedle mě si odkašlala a trochu nervózně si prohrábla své blonďaté vlasy.