91.

5.4K 338 6
                                    

Kráčela jsem ke svému domu. Slzy mi stékaly po líci a já jim nechala volný průchod.
Tolik bolesti, co člověk zažije za tak krátkou dobu. Tolik špatných, ale zároveň tak krásných chvil v jednom okamžiku, nechápu to. Nechápu.
Já jsem se nikdy nebála lásky. Nikdy pro mě nebyla plná strachu a bolesti. Moje představa o lásce byla krásná. Byla plná šťastných chvil na které člověk nikdy nezapomene, ale jak se zdá, láska je opak mé představy. Přišel on a ukázal mi, co znamená jí cítit.
Ukázal mi, co je to strach, přijít o osobu, která vás drží pohromadě. Ukázal mi, co je to rozdělit se o vše, tajemství, přání a srdce.
Ukázal mi, jak moc je člověk schopen milovat. Za tak krátkou dobu vám přiroste k srdci.
Nejdříve ho nechcete pustit do té malé skulinky v srdci, ale když to uděláte, už nechcete nic jiného, než aby v ní zůstal.

Každá slza má svůj příběh. V každé mé slze je, ale a pouze on. Většinou vám pomůže jen ten, kdo slzy zavinil. Ten, kdo zavinil vaší bolest. Je to hloupé, ale také pravdivé. To je realita, tahle hloupá a plná bolesti realita. Nenávidím jí. Chci, aby to bylo jako v pohádce, ale to nikdy nebude. Máš sny, které ukazují tu krásnou představu, kterou chceš. Můžeš snít, můžeš si představovat a můžeš to uskutečnit. Sny jsou silné, tak jako bolest v srdci, co teď mám. A mně nezbývá nic jiného, než snít.

Sedím v koupelně, v rohu namáčklá na vaně a opřená o skříňku. Je to místo, kde se cítím bezpečně. Jako malá jsem se v koupelně schovávala před bubáky a mámou, když byla rozčílená.

"Zlato?" otevřely se dveře a v nich byla Brit. Okamžitě jí zmizel úsměv z tváře, který nahradil ustaranný pohled.

"Pojď ke mně." přisedla si vedle mě a vtáhla mě do objetí.

"Bolí to hodně?" zeptala se a rukou mě hladila ve vlasech. Moje slané slzy dopadaly na její krásné šaty.

Zakývala jsem hlavou na souhlas.

"Miluješ ho hodně viď?" povídala dál.

"Ano." zašeptala jsem.

NeighborKde žijí příběhy. Začni objevovat