Neighbor

94.

"Co se stalo?" slyšela jsem pípání různých přístrojů. Pomalinku jsem otevřela jedno oko, ale přesto jsem viděla málo.

"Držete jí při vědomí." prohlásil muž, který běžel a na něčem mě vezl.

"Darcy, buď vzhůru." uplakaná Brit, která se míjela mým pohledem. Furt něco říkala, ale já jí nerozuměla, jelikož jsem zase propadala do temného spánku.

**
Opět to nepříjemné pípání těch přístrojů, nemocniční smrad, a všude bílo. To jsem viděla, jakmile jsem otevřela oči. Pomalu jsem otočila hlavu, abych zahlédla dotyčného, který leží hlavou na mé posteli a spokojeně oddychuje.
Při otočení hlavy do leva mi, ale škublo v krku a začala šílená bolest hlavy.

"Au. Kurva." zanadávala jsem při velkém škubnutí.

"Darcy? Jsi vzhůru?" ano. Je to Britney. Celá oteklá, velké kruhy pod očima. Vypadala opravdu zle.

"Ano, jsem." pokusila jsem se o úsměv, ačkoli to bylo těžké při vší té bolesti, co projížděla mým celým tělem.

"Bolí tě něco? Dojdu pro doktora!" okamžitě vystřelila ze židle.

"Ne!" křikla jsem na ní.

"Jsem v pořádku." znovu jsem naladila můj alá falešný úsměv.

"Dobře. Víš co se stalo?" opatrně se zeptala, jakmile dosedla na židli vedle mé postele.

"Jo, vybavuji si to moc dobře." můj výraz byl momentálně velice nasraný, jakmile se mi zjevil její obličej před očima. Zlost proudila mým tělem a já jí neovládala.

"Zabiju jí!" procedila jsem mezi zuby. Až tu holku potkám nepřežije. To jí garantuji. Ať si veme i ty gorily sebou, moje zlost je všechny sesune na kolena.

"Věděla jsem to." pohled sklopila na své ruce.

"Co jsi věděla?" chytla jsem jí za ruku a donutila jí tak pohled přemístit na mě.

"Že to byla Caroolina. Když jsem tě hledala narazila jsem na ní. Řekla, že trpíš, tak ať tě nechám ještě chvíli. A v tu chvíli mi došlo, že neni něco v pořádku. Doběhla jsem na záchod a válela si se tam na zemi a celá od krve, hned jsem volala záchranku, byla si bez vědomí. Jakmile jsme jely v záchrance volal mi Harry a já mu to zvedla, vše jsem mu řekla. Omlouvám se. Jediný co zachraptěl nasraným hlasem bylo, že si něco vyřídí a je tady. Byl tu celou noc. Já byla doma, ale i tak jsem nespala, přišla jsem tak před hodinou." mluvila a já se vše snažila narvat do své bolavé palice.

"Neměla jsi mu to říkat." sklopila jsem pohled a propletla si prsty.

"Takhle starostlivého a vystrašeného jsem ho nikdy neviděla. Byl tu s ním i Zayn." pohladila mě po vlasech a usmála se.

"Támhle ti přnesl i Monu." ukázala na mého nejoblíbenějšího plyšáka. Byl to zajíček, kterého jsem u sebe měla pokaždé, když Lukasovi mému bratříčkovi bylo nejhůř a byl v nemocnici. Vlastně je to takový můj talisman.

*Harry*

Poté co mi típla hovor jsem se jí snažil dovolat asi tak 20x. Byl jsem zrovna se Zaynem a tak jsem mu řekl ať zavolá Brit a dá mi jí k uchu.

"Brit, to jsem já Harry. Kde jste?" zeptal jsem se, když telefon zvedla.

Brečela. Kurva co se děje?

"Jsme na cestě do nemocnice. Caroolina a její kamarádky jí zmlátily. Je bezvědomí." chrlila ze sebe a ve mně se šířil vztek. Neumim popsat, jak moc jsem byl nasranej. Kurva, já jí urvu hlavu.

"Jen si něco vyřídím a jsem tam." típl jsem hovor a telefon strčil do kapsy.

"Doprdele!" křikl jsem a vrazil pěstí do zdi, která byla nejblíž. Zabiju tě Caroolino! Opakovalo se mi v hlavě.