Opravdová láska

13. Nikdy tě nemiloval

Tato kapitola je věnována moji čtenářce Brig Starwood. Děkuji ti😍

,,Závorka tři čtvrtiny minus dvě stě dvacet padesátiosmim krát dvě stě dvacet dva třináctin konec závorky krát sto třicet dva...," diktoval nám příklad učitel matematiky a zároveň ho psal na tabuli

Po dopsání se otočil na mou třídu.

,,Kdo nám to půjde spočítat?" zeptal se a přeložil očima celou třídu.

Pohledem zastavil u mě a upřel na mě svoje černé oči. Odkašlal si.

,,Slečna Malierová?" usmál se a pokynul hlavou ať vztanu.

To jsem samozřejmě udělala a rázným krokem jsem vykročila k tabuli.

Polkla jsem a podívala jsem se na celou třídu, poté i na pana učitele, který se stále tak pitomě usmíval. Rychle jsem si olízla suché rty nervozitou.

,,Můžete začít, Lindo," kývl hlavou učitel a zakroutil rameny únavou.

Přikývla jsem a otočila jsem se k černé tabuli. Vůbec jsem nevěděla, jak se tento příklad počítá. Pomalu jsem vzala bílou křídu do ruky a nejistě jsem napsala první číslo.

,,Lindo, mluvte u toho," okřikl mě učitel až se všichni lekli. Dokonce i já!

Urychleně jsem začala přikyvovat hlavou. Hlasité jsem si odkašlala. Za sebou jsem uslyšela cvaknutí propiska, když někdo dopíše.

,,Takže...Závorka tři čtvrtiny minus dvě stě dvacet...," přerušil mě opět učitel svých rázným hlasem.

,,Lindo! Máte počítat a ne po mě opakovat! Rozumíte?" zakřičel, ale ne tak hlasitě jako předtím.

,,Dobře," řekla jsem a začala jsem na novo, ,, takže...To se rovná...," trhla jsem sebou, když mě někdo zase přerušil. Tentokrát to nebyl učitel ale zvonek, který ohlásil konec výuky.

,,Tento příklad si vypočítáme zítra," ohlásil nám učitel, sbalil si věci jako všichni žáci a odešel pryč ze třídy.

,,Ještě poslední hodina," zakňourala jsem a unaveně jsem si sedla do lavice. Sbalila jsem si všechny věci a zamířila jsem do učebny číslo 36, kde máme obvykle biologii.

Po úmorném chození po škole jsem se konečně posadila do lavice.

,,Lindo! Nechceš jít do sklepa? Snad víš co se tam dělá holčičkám," začali na mě pokřikovat kluci a hrozně se tomu smáli.

Zakoulela jsem jen očima. Vedle mě se posadil David a jeho parta.

,,Čau krásko," usmál se a pramen mých vlasů mi zatrčil za ucho.

,,Nech mě bejt," odbyla jsem ho a otočila jsem se od něho pryč.

,,Jak myslíš," mykl rameny a poslední slova mi pošeptal, ,,později si to s tebou vyřídím."

Polkla jsem a když už odcházel dívala jsem na něho jako na boha.

Co si jako myslí? A co si chce zase se mnou vyřídit?! Minulé to skončilo libačkou, doufám že teď ne.

***

Nahodilá jsem si batoh na záda a vypravila jsem se v východu jídelny. Dnešní oběd byl nic moc, ale tento den si nijak nenechám pokazit, protože jedeme s Patrikem zase k tomu romantickému jezeřu, kde jsme byli minule. Jak já se už těším.

Stála jsem před jídelnou a Patrik nikde. Tak jsem se opřela o stěnu budovy a vytáhla jsem mobil. Začala jsem volat Kamile (•Já,♠Kamila, +Tomáš):

•,,Ahoj Kami! Tak co ty a Tom. Dnes jsi zase nebyla ve škole. Co si dnes zase vymyslíš. Počkej vzpomínám si, že minule to bylo přepadení a předminule zase..."

Zarazila jsem se když jsem uslyšela v telefonu dívčí smích.

♠ ,,Počkej Tome, Linda mi volá..."

Zase se zasmála a mobil upustila. Alespoň si myslím, že ho upustila, protože jsem uslyšela silný dopad na zem.

+,,Počká ne? Furt tě jen otravuje, ať tě nechá. Chci být chvíli s tebou než mi zase odejdeš..."

Když jsem toto uslyšela , ihned jsem hovor vypnula. Nechtěj t vědět co bych slyšela, kdybych hovor nevyplnila. Přejel mi mráz po zádech. Zavřela jsem oči a začala myslet jen na Patrika.

Někdo mě chytil za boky a pevné přitiskl ke svému přirození.

,,Ahoj oříšku, takže jsi počkala," pošeptal mi do uchu a jemně skousl​ můj ušní lalůček.

Vzdychla jsem, když to zopakoval znovu. Ale poté co jsem si uvědomila, že je to David rychle jsem se odháhla a odstrčila jsem ho.

,,C-co tu děláš?" vykoktala jsem ze sebe.

Nic neodpověděl. Jen mě začal hladit po zádech. Pomalu se blížil k mým rtům. Pak se naráz odtáhl a otočil se ke mě zády.

,,Za to co ti teď řeknu mě budeš nenávidět, ale nemůžu ho nechat aby ti nějak ublížil...," otočil se zpět ke mě a díval se mi do očí,
,,víš, Patrik...No jak to říct. Začnu takhle. Není takový jako si myslíš..."

Do očí se mi nahrnuly slzy.
Jak to všechno ví?
Dívala jsem se na něho zatímco on mi výpravě celou pravdu o Patrikovi. Nevím, jestli mám tomu věřit, ale něco mi napovídá, že ano.

Po tvářích se mi neustále kutálely velké slzy. Zatímco David povídal, já ho bedlivě poslouchala a a ani jednou jsem ho nepřerušila.

Když po dlouhém povídání skončil, utřel mi pár slzy svým rukávem.

,,...A ještě něco abys věděla. Řekl mi to sám Patrik, ale nezlob se na mě. Chci tě chránit, protože tě...," zlomil se mu hlas a odvrátil od mých hnědých očí zrak.

Polkl a pokračoval:
,,...víš, jak to říct. Patrik tě nikdy...Ehm no, nikdy tě nemiloval...