Mým tělem projel strach...strach z lásky.
Koho vlastně miluji?
Netrpělivě jsem se otočila na bok. Teplou peřinu jsem si víc přitáhla ke krku. Dnes je to druhý den po večeři s Davidem. Davidovi ani Patrikovi jsem od té doby neozvala. I když mi zvonili celé dny.
„Co mám dělat?“ vzdychla jsem smutkem.
Přejel mi mráz po zádech, když jsem si vzpomněla na páteční večer s Davidem.
Určitě vás zajímá, co se stalo. Nic vážného, jen že jsem se probudila v Davidově posteli polonahá... polonahá by se tomu říct nedala, ale spíš oblečená ve spodním prádle a ve svém triku. Takže jsem sex spolu rozhodně neměli.
Za přemýšlela jsem. Podívala jsem do stropu mého pokoje. Oblízla jsem si svoje suché rty.
Zase jsem sebou trhla. Byl tu opět ten pocit, ten strach... strach z lásky.
Ani nevím koho miluji víc, jestli Davida nebo Patrika. Jednu dobu Davida a zas jindy Patrika. Ta láska je ale složitá.
Po dlouhé pomlce jsem zívla ospalostí. Snažila jsem spát a ztratit ve svých nekonečných snech. Ale nešlo to. Pořád jsem myslel na ně...na Davida a Patrika.
Zamyslela jsem se. Na sucho jsem polkla. Natáhla jsem se pro mobil a vytočila jsem číslo Davida.
Když jsem v mobile uslyšela tiché tůt tůt, zlostně jsem mrštila mobil na postel.
„On mě tipnul,“ zakřičela jsem potichu, „ ten debil.“
Dodala jsem a sedla jsem si na postel. V tom mobil zazvonil. Moje best píseň se rozléhala pokojem. Já jsem se ani nehla. Mobil mi stále vibroval a vydával melodickou písničku.
Opět ten pocit, strach...strach z lásky.
Vzala jsem mobil do rukou. Ruce se mi klepaly jako bych vykonávala nějaký hřích.
Hovor jsem přijala.
Z mobilu se ozvalo hlasité hálo. Slovo se dvakrát z opakovalo.
Teprve pak jsem pomalu mobil přiložila k uchu.
(•Já, √ David)
• ,,Hálo? Davide?“
√ ,,Lind! Konečně ses mi ozvala. Proč jsi mi neodpovidala?“
• ,,To teď neřeš, je to moc složitý. Potřebuji se s tebou zítra sejít... osamotě.“
√ ,, Chceš sexíček?, Když to v pátek nevyšlo, zadečku.“
• ,,Přestaň dělat píčoviny. Je to dost vážné. Můžeš třeba po škole?“
√ ,,Jak moc vážné? Jsi těhotná? Doufám, že nejsem otec...ne to byla prča, samozřejmě, že bych chtěl být otcem tvého dítěte. Jinak zítra můžu být s tebou osamotě.“
Ach, ten je milý. Otcem mého dítěte!
Rozplývala jsem se na jeho slovy.
Opět ten pocit, strach...strach z lásky.
Začala jsem se znovu klepat.
Kdy to konečně přejde?
√ ,,Lind? Jsi v pohodě? Celou dobu se tě ptám a ty nic.“
• ,,C-o? Jo-jo jsem v po-ho. Zit-ra po obě-dě. Tak za-tím pa-a.“
Vykoktala jsem ze sebe a rychle jsem tipla hovor než David stihl něco říct.
Klepala jsem se jako o závod.
Mobil jsem pořád držela v ruce. Dívala jsem se na to stejné místo a ani jsem se nehla.
Rychlé jsem mobil odhodila a schovala jsem se pod teplou peřinu jako nějaké malé dítě, které se bojí strašidla.
Už to nechci zažívat...ty dny strachu.
Opět ten pocit, strach...strach z lásky.
Pomalu jsem začala zavírat oči.
A po chvíli jsem dokonce i usnula.
Ale ten pocit strachu mě pořád trápil...ten strach z lásky...
YOU ARE READING
Opravdová láska
Romance,,Pletu nesmysly," zakroutil hlavou, ,,ale já tě mám moc rád a ještě ke všemu se dnes vypadáš tak šíleně sexy. Ani nevíš, co bych s tebou nejraději udělal." Při poslední větě jsem se letmo usmála. ,,Budeš se muset víc snažit," řekla jsem. ,,Zpravila...
