Opravdová láska

4. Hříšný polibek

„Co myslíš...je pěkný?“ zeptala jsem se Kamily, která seděla vedle mě a prohlížela si nějaký časopis. Já jsem si lakovala nehty.

„Nádherně svůdný,“ kývla s úsměvem.

„Opravdu?“ cítila jsem se úžasně, když jsem vybrala tak nádherně svůdnou kombinaci. V tom jsem uslyšela uchechtnutí. Otočila jsem se k ní.

„Ty lumpe,“ vykřikla jsem se smíchem, „ ale teď řekni pravdu.“
Kamča se ještě chvíli smála a pak odpověděla:

„No...jen bych příště tam nedala tolik laku a změnila bych barvu. Je na tobě dost nepěkný.“

Neodpovídala jsem. Kamila po chvíli zase vzala časopis. Avšak já jsem na mi mrštila polštář. Usmála se od ucha k uchu a mrštění mi oplatila. Za chvíli se z obýváku ozýval dívčí smích a padání polštářů na zem.

Najednou po celém pokoji se rozezněl zvonek. Dívky zmlkly na podívaly se na sebe.

Zazvonil znovu a hlasitěji. Zvedla jsem se a upravila. Během jsem se vypravila ke dveřím. A otevřela jsem. Ve dveří stál... PATRIK?!

Zděšeně jsem ustoupila o krok zpátky a schovala jsem se za dveře, protože jsem měla na sobě jen župan, nic víc než župan.

„Co tu chceš?“ zeptala jsem se.

„Tě navštívit, baby. Vím, že už s Davidem nejsi. Tak mě napadlo jestli nechceš společnost.“

„Kdo je to, Lindo?“ uslyšela jsem otázku od Kamči.

„Ale nikdo, jen starej známej. Musím si s ním něco vyřídit, tak se nějak zabav,“ zakřičela co nejvíc, protože obývák a dveře jsou od sebe dost daleko.

Po odpovědi jsem chytila Patrika za rukáv a táhla jsem ho do místnosti pro košťata, protože to byla nejbližší místnost, ale zato nejmenší.

„Tak hele, já žádnou společnost nepotřebuji. A co je ti do toho s kým jsem se rozešla?! Je to můj život a ty mi ho svou přítomností nijak neovlivníš. Myslíš, že se do tebe hned zamiluju, protože jsi mě jakoby přišel utěšit. Ne! Na to zapomeň! Vždyť jsi úplně cizí!“ skoro jsem po něm řvala. Snažila jsem být o něho co nejdál, ale moc to nešlo, protože místnost byla velmi malá. Cítila jsem i jeho teplý dech.

Usmál se. Přiblížil se k mým rtům. Stále se mi díval do očí. A pak se to stalo...políbil mě. Bylo to tak krásné! Lehce mě kousl do rtu a já jsem vzdychla leknutím. Využil této chvíle a jazykem mi vjel do mých úst. Když se naše jazyky setkaly, jemně se o sebe otřely. Jeho jazyk byl příjemně teplý a měl příchuť máty či nějaké výrazné byliny. Úžasně líbal...bylo to jako sen. Rukou mi zajel do vlasů a začal mi je opatrně masírovat. Druhou rukou mi vjel pod župan k zádům a hladil mi je malými krouživými pohyby. Přitiskl jsi mě k tělu.

Omotala jsem jednu nohu kolem jeho pasu. Trochu se pousmál, ale líbal mě dál. Za chvíli bysme už leželi na zemi nazí, kdybych jsem se neodtáhla.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

„Nemůžu,“ odpověděla jsem na jeho překvapivý výraz, „prosím odejdi.“ Zakryla jsem si tvář a opřela jsem se o zeď.

Nic neodpovídal, jen přikývl. Při odchodu mě pohladit po vlasech a políbil mě na čelo. Do ruky mi vložil papírek. Nevěděla jsem, co v něm je, ani jsem se něho neptala. Pak odešel.

Bože, co mě to napadlo, pomylela jsem si. Líbat Patrika, taková blbost. Nadechla jsem se. Už to nikdy neudělám. Pořád něco cítím k Davidovi. Polibek s Patrikem byl úžasný, ale byl to taky hříšný polibek, protože stále mám ráda Davida...