Opravdová láska

12. Báječné ráno

Promnula jsem si unavené a ospalé oči. Lenivě jsem se natáhla pro mobil, abych se podívala kolik je hodin.

Půl deváté!!!

Rychle jsem vyskočila z postele. Utíkala jsem ke skříni. Nahodilá jsem na sebe svoje nejlepší šaty:

Máme dnes focení, tak jsem chtěla vypadat skvěle.

Lehce jsem se nalíčila, abych nebyla zase až moc. Zrzavé vlasy jsem rychle natočila kůlnou. A postavila jsem se před zrcadlo.

,,Ještě by to něco chtělo,“ řekla jsem si pro sebe a začala jsem hledat nějaký šperk v mé šperkovnici.

Po chvíli na mě ruce se objevil malý náramek s drobnými kamínky meruňkové barvy. Ale přesto to pořád nebylo ono. Opět jsem začala něco hledat.

Po pár vteřinách jsem že šperkovnice vytáhla náhrdelník od Patrika: velké srdce meruňkové barvy a okolo drobné bílé kamínky.

Opatrně jsem si ho nasadila. Na krku se mi třpytil jako diamant. Úžasem jsem vydechla. Byl tak nádherný! Ještě ke všemu se mi hodil k mým best šatům.

Srdce na přívěsku jsem uchopila a uzavřela ve své dlani. Zavřela jsem oči a představovala jsem si poslední chvíli s Patrikem.

Znovu jsem se usmála, ale teď zářivěji. Rychle sedla jsem si obkročmo na jeho vypracované bříško, že to ani nestihl zareagovat a nakrátce jsem ho políbila na rty.

,,Miluji tě," řekla jsem a čekala jsem na jeho okamžitou odpověď:

,,Miluji tě."

Naklonila jsem se k němu a několikrát jsem ho políbila. Každý polibek jsem důkladně provedla až se nestačil divit.

Pokaždé, když jsem přilepila svoje rty na ty jeho, jsem spokojeně zavrněla jako kočka, která ráno vítá svého majitele. Polibky jsem několikrát opakovala.

S Davidem to nic nebylo...Nemiluji ho a když někoho nemiluju, nemůžu s ním být. Zato s Patrikem se cítím být šťastná, spokojená a zamilovaná. On je ten pravý...

A víc si už bohužel nepamatuji, protože jsem unaveně usnula.

Najednou mě někdo zezadu chytil kolem pasu. Přestala jsem snít a rychle jsem se vrátila zpět do reality.

,,Kam máš namířeno, kočko?“ zeptala se mě osoba stojící za mnou a já hned poznala, že to byl Patrik.

Usmála jsem se, ale nedala jsem znát na sobě nervozitu jako obvykle.

,,Říká ti něco škola?“ a otočila jsem se k němu.

,,Dneska nejdeš nikam. Řekl jsem tvému taťkovi, že jsi trochu nastydlá, a že by bylo lepší, kdybys zůstala doma. Samozřejmě že tu nechtěl nechat samou, tak jsem se nabídl, že tě budu hlídat a pečovat o tebe,“ s posledním slovem se zasmál a políbil mě.

Rychle jsem se odtáhla , abych taky mohla něco říct.

,,Tak to nesmím líbat svého kluka, abych ještě ke všemu nenakazila,“ zašklebila jsem se a zadržela v sobě příval smíchu.

S malým odfrknutím zavrtěl hlavou a políbil mě znovu. Tentokrát jsem se neodtáhla. Opatrně mě chytil do náruče a s hromadou polibku mě donesl do kuchyně, kde mě položil na židli u jídelního stolu.

Na stole ležela nádherné připravena snídaně. S úžasem jsem otevřela pusu. Můj kluk mi právě nachystal snídani!!!

Předem mnou ležel talíř a na něm 1 bulka s různými semínky.

Na mé levici se nacházela miska jogurtu s müsli a lahodnými  jahodami. Mlsně jsem se olízla.

Vedle misky se válela dvě červené jablka jako z té pohádky Sněhurka. Koutky úst mi zacukaly a poté přešly do úsměvu.

Po mé pravici leželo vajíčko, hrnek kávy a máslo. To samé bylo i na protější straně stolu.

Na klín jsem si položila ubrousek, abych si nezašpinila šaty. Patrik se usadil naproti mě a věnoval mi jeden ze svých nádherných úsměvů. Přikývla jsem. A oba jsem začali jíst.

Ještě než jsem se zakousla do bulky a jsem potichu zašeptala:

,, Děkuji.“ a spokojeně jsem se zakousla do výtečné bulky.

Patrik se zarazil a upřel na mě svoje šedé oči. V jeho očích jsem zahlédla špetku sklamání a strachu.

,,Něco je špatně?“ zeptal se a já zavrtěla hlavou a chystala jsem se mu vysvětlit proč.

,,Ne, proč si myslíš?“ svraštila jsem čelo a podívala jsem se na něho přes své husté řasy.

,,Znám tě, kdybys byla štěstím bez sebe. Ale teď...,“ podíval se na mě sklamaně až mi ho bylo líto.

Vstala jsem od stolu a uřela jsem si koutky svých rtů. Došla jsem až k Patrikovi a chytila ho za ruku a vedla do obývacího pokoje. Celou tu dobu na mě koukal jak na boží zjevení.

Posadila jsem se na gauč a ho jsem vybídla aby se posadil taky. Na nic nečekal a uvelebil se vedle mě. A já začala vysvětlovat:

,,Patriku, evidentně si myslíš, že nejsem pro tebe prává a že si zasloužím mnohem víc. S Davidem jako teď s tebou jsem nic podobného nezažila. Mám tě ráda a ani se nestydím říct, že tě bezmyšlenkovitě miluju a chci být jen s tebou, se svou láskou,“ pomalu jsem každé slovo řekla, jako by mě hladil večerní větrník, ,, miluji tě.“ Dokončila jsem své vyprávění a čekala jsem, že mi se samozřejmostí odpoví.

,,Ah...No...J-ja...T-takže...,“ koktal jakoby mu u krku držel smrtka kosu a nemohla najít to správné slovo.

,,Miluji tě,“ zopakovala jsem znovu a tím jsem mu pomohla.

,, Miluji tě,“ a konečně se usmál i s náznakem radosti.

Naklonila jsem se k němu a přilepili jsem rty na ty jeho. Tentokrát zavrněl on.

Po chvíli začal se rty pohybovat tak, že z malého polibku vznikla vášnivá líbačka.

Když přidal i jazyk, tak jsem se nakrátko odtáhla a dodala:

,,Dnešní ráno bylo...“ snažila jsem se najít to pravé slovo, abych ho potěšila, ,,...Báječné ráno.“ A opět jsem se usmála...