Miraculous - Dragons story

5. kapitola

5.Kapitola

*Super škola teprve začala a já už mám průser. Super Mari. Jen tak dále.* tleskám si v duchu.

Právě jsme vyšli z ředitelny a mířím s Adrienem spět do třídy. Vysvětlili jsme mu co se stalo, ale on to nepochopil a dal nám trest. Za trest jsme dva týdny poškole a budeme se muset učít

děják. Brrrr. Spomínka len na to mne děsí.

„Děje se něco?" zeptá se mne Adrien.

„Co?" pískal jsem. „Co by mělo být?" nechápala jsem.

„No právě si se z ničeho nic zatřásla a já se ptám DĚJE SE NĚCO?" *probůh já jsem se fakt zatřásla? No co mu mám asi říct? Hmm. Asi pravdu.*

„Nic, jen..." nadechla jsem se a s výdechcem spustila. „...Jen nesnáším dějak. Nechápu proč se to učíme. Co bylo, bylo a my to už nezměníme. Prostě musíme jet dál a né se učit

ještě o minulosti jak keby nestačili naše na hovno spomínky, rozhodnutí a udalosti." vyvalila

jsem na něho.

„Mne děják baví. Je to zábava."

„Sorka modelko, ale v tomto se neshodneme."

„My jsme se na něčem shodli?" povzdechla jsem si.

„Proč mě každý setře?" ptám se sama sebe. Adrien vypadal jak keby chtěl něco řict, ale už jsme byli před třídou tak nic neříkal. Vešli jsme do třídy a celá třída se na nás dva koukli tým

zvýdavím pohledem jen Alya a Nino se dívali lítostím pohledem. Zakoulela jsem očami.

Učiteľka nám oběma pokynula si sednou a tak jsem i učinili. Učiteľka pokračovala v učivu, no ale ja jsem už přestala vnímat.*Super Mari. Jak tohle vysvětlíš doma. Oni jsou fajn. Měli by to pochopit. Ale co když to nepochopí? Ne měli by.* mé myšlenky přerušilo zvonění.

„Tak co kočko?" zeptala se mě lítostním tónem Alya.

„Nic. Jen jsme 2 týdny poškole a ještě k tomu se budem muset učiť děják." Povzdechla jsem si. Alya jen kývla.

***

Po škole jsem šla do třídy. Ve třídě nikdo nebyl tak jsem si sedla na své místo a čekala na

učiteľku. Dala jsem si ruku podel lavice a lpoložila si na ní hlavu. Hlavu jsem měla otočenou k oknu a

dívala jsem se z okna. Ležela jsem tak nějakou dobu. Otevřeli se dveře. *Asi už přisla učitelka* zdvihla jsem hlavu a koukla jsem se ke dveřím. Nebyla to učitelka, ale Adrien. Vyzeral zamyšlene. Beze slova si sedl na místo, ani si nevšiml, že jsem tu.*Pff. Určite vymýšli další fór, s kterým mě napáli. Ale co když ho překvapím tým, že ho předběhnu? Hmmm. To by nebylo až tak zlé.* musela jsem se ušklíbnout. Učitelka vešla do třídy a dala nám úlohu, kterou musíme udělat do půl pátej, a potom ještě dodala, že má moc práce tak nás tu nechá samých a odešla. *Jak to mám sakra udělat?*. Přemýšlela jsem chvílku a pak mě zaujalo pero, které jsme měla po ruce a začala jsem se s ním hrát. Chtěla jsem se vždy naučiť otáčet pero v ruke. Vždy mě to fascinovalo. Tak proč se to nenaučiť teraz? Chytla jsem pero normálně jak keby jsem šla psát, ale místo toho jsem se ho snažila otáčet. Vůbec mi to nešlo. Furt mi to pero spadlo. Skoušela jsem to spomaleně a to mi šlo, ale jak jsem zrychlila