Čo keby Ladybug a Chat noir neboli superhrdinové, ale jazdci. Jazdili by na drakoch a ochraňovali nie Paríž, ale říšu drakov a pred kým? Pred ľudmi. Ľudia sa báli už od nepamäti drakov a zabíjali ich. Chceli ich vyzabíjať a mysleli si, že sa im to p...
Ráno mně zbudí budík a já se pomalý budím. Protáhnu se a Pomalu otvírám oči a podivů se na hodiny je 7:00 a tak se pomalý postavím na nohy a jdu do koupelně a dám si ranní sprchu, pak si vyčistím zuby a učešem se. Vycházím z koupelně a jdu se obléct do mého pokoje. Obleču si růžové nohavice, bíle triko, na triko černé sako a k tomu černé baleríny. Když jsem se oblékla, tak jdu do kuchyně se nasnídat. Když jsem vycházela z pokoje má jizva na břiše v podobě draka má začala trochu pálit, ale len vteřinku. Tu jizvu mám od malička. Nechala jsem to být a šla do kuchyně.
„Ahoj mami." pozdravila jsem mamku s úsměvem, dám mamce pusu na líčko, sednu si za stůl a jdu se nasnídat. Na snídani jsem měla ovesné vločky s mlékem.
„Ahoj sluníčko. Těšíš se na nový školský rok?" řekla mi mamka s úsměvem.
„Pokud nebude se mnou ve třídě Chloe, tak ano těším se. Věřila by si, že už 4 let za sebou jsem s ní ve třídě." řekla jsem a snídala jsem dál. Mamka se len na mě usmála. Nasnídala jsem se a šla jsi po tašku do školy a vyrazila jsem do školy. Cestou jsem ještě pozdravila rodiče a vyrazila jsem. Školu jsem měla hned za rohem tak jsem nemusela spěchat.
Vešla jsem do třídy s úsměvem, když v tom zahlédnu Chloe. Hned mi zmizí úsměv z tváře. Jdu si sednou to druhé lavice, ale Chloe mě zastavila.
„Kam si myslíš že jdeš ty nicko!" řekla Chloe.
„No já jsi jdu sednout." řekla jsem zmateně.
„Tak na to zapomeň. Tu sedím já." řekla a sedla si do druhé lavice a vedle ní si sedla Sabrina.
„Ale tu sedím vždy já." řekla jsem.
„Nový rok, nové místa." řekla mi Sabrina.
„Jo a navíc dneska přídě Adrien a já mu tu držím místo." řekla Chloe a ukázala na lavici před sebou. Já se na ní nechápavě dívám a nechápavě řeknu.
„Kdo? "
„Sabrino slyšíš to co já? Ona neví kdo je Adrien Agreste." řekla Chloe a odfrkla si.
„Adrien Agrest je světoznámí model a ..." Sbarina nedořekla větu, protože ji do toho skočila Chloe.
„A já jsem jeho nejlepší kamarádka." řekla Chloe a já jsem to už nechala být a šla si sednout do prvéj lavici při okně k tej novéj holce. Vypadá být fajn. Sednu si k něj.
„Ahoj já jsem Marinette." řekla jsem jí s přátelským úsměvem a podala ji ruku.
„Alya."řekla mi a zvedla hlavu od knihy, kterou držela v rukách a četla jsi a ruku přijala na důkaz přátelství.
„Co to čteš?" zeptala jsem se Alyi. „Dračí pouto.(nic lepší mě nenapadlo :D) Je to o dívce, která má za svého nejlepšího kamaráda draka jménem Arkas. Miluji draky. Oni jsou tak zajímaví, fantastický a temní zároveň a tak krásní." Řekla mi Alya a já se usmála a řekla. „Vážně? I mě fascinují draci, len škoda že už nežijí."
„To je fakt, ale já věřím že někde jsou a já je najdu a jestli chceš můžeš mi pomoct." Řekla radostně Alya a při slově „jestli„ mě objala kolem ramena. Já jsem se na ní usmála a náš rozhovor přerušila učitelka, která vešla do třídy, aby nám řekla o školském pořádku, jaké hodiny máme tento rok a kdo nás je učí a podobně. Po škole jsem se rozloučila s Alyou a šla dom. Za školou jsem něco zahlédla, něco velkého. Bála jsem se a říkala jsi že je to pes, ale moje zvědavost mě přehovorila a šla jsem se kouknout co to bylo. Stála jsem tam kde jsem to vydělá, ale nikde nikoho, ještě jsem se pro jistu porozhlédla, ale nič jsem neviděla a tak jsem se rozhodla jít dom, ale jak jsem šla pryč, tak spadli krabice co byly za školou. Má jizva na břiše, která bola v podobě draka má začala pálit. Bála jsem se, ale zvědavost mi nedala a šla jsem ke krabicím. Pomalím krokem jsem se blížila ke krabicím a čím dál jsem šla ke krabicím má jizva má pálila, čím dál víc. Když jsem stála asi meter od krabic, tak jsem se zastavila a zeptala se.
„Je tu někdo." jo já vím, pýtáte se proč jsem se nezeptala dřív, ale mě to dřív nenapadlo. Zaposlouchala jsem se, ale nic jsem neslyšela a tak jsem se rozhodla jít dál. Urobila jsem krok a byla jsem vedle krabic. Má jizva pálila více než před tím a tak jsem se na ní podívala. Byla červená. Opatrně jsem vykukla zpoza krabic a to co jsem uviděla mi vyrazilo dech.
„D-D-Drak!" vykřikla jsem a začala panikařit.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Pozn. od autora: Ten drak na obrázku je Tikki. Jo já vím je to strašné. Je to můj první drak, kterého jsem v životě kreslila. Není vybarvení, protože nemůžu najít červenou pastelku. Prosím použítě trochu fantasie a představte si ho vyfarbeného. Děkuji :D
„Pšššt. Klid. Hlavně nekřič, vše ti vysvětlím, len nekřič." řekl mi drak a já jsem přestala trochu panikařit a jizva má přestala pálit.
„T-Ty mluvíš?" zeptala jsem se, jo já vím blbá otázka, ale v takoví situaci vás nenapadne nic jiné.
„Jo mluvím." Řekl mi drak, já se jen z hluboká nadechla a vzdechla.
„Začněme od začátku. Ahoj já jsem Tikki. Jsem jedna z hlavních draků, též pod jménem 7 Kwamiové (nwm jak se to skloňuje). Kwami je druh draka, který provází jezdcov už storočí, ale je nesmrtelní a já jsem jedna z nejstarších kwami. Kwami si vybírá svého jezdce a to tak, že zacítí jezdce a jezdec ho bude přitahovat k sobě a postupně si jezdec s kwamim budou vytvářet pouto mezi sebou. A ty Marinette přitahuješ mě, protože ty jsi můj jezdec."vysypala na mě Tikki, nebo jak se volá, ale poslední větu řekla klidně. „Já? Asi to bude omyl."řekla jsem Tikki. „Ano ty a není to omyl, protože ty máš kus mě v sebe. Víš proč máš tu jizvu v podobě draka? Protože si jezdec a hlavně si můj jezdec. Hledala jsem tě dlouho, ale našla jsem tě."řekla mi Tikki s úsměvem. Já jsem se na ní dívala nechápavým pohledem a pro srovnáni si to v hlavě jsem se zeptala.
„Ták že já jsem jezdec a ty jsi můj drak však. A ta jizva se mi udělala, když jsem byla malá proto, protože jsem jezdec?" Tikki len kývla
„A co mám dělat?" zeptala jsem se Tikki.
„Musíš smířit lidi s draky." Řekla už vážněji Tikki.
„A co když to nedokážu?" zeptala jsem se Tikki trochu vyděšeně.
„Pak lidé a draci budou žit dále v nepokoji."řekla smutně Tikki a zadívala se do země. Měla jsem strach, co když zklamu draky, lidi, rodinu, Tikki! Panikařila jsem a uvědomila si že jsem měla být už dávno doma.
„Tikki já už budu muset jít dom, vzala by jsem tě sebou, ale kdyby tě rodiče uviděli, tak by asi zkolabovali."řekla jsem Tikki.
„Neboj, kwami se můžou zmenšit a zas zvětšit."řekla Tikki přede mnou se objevilo červené světlo, které mě oslepilo. Světlo ustálo a já jsem mohla otevřít oči a přede mnou létala zhruba 15 centimetrová Tikki. Byla rozkošná. Sebrala jsem ji do růk a dala do kabelky a utíkala s ní dom.
2 část příběhu je na světe :D. Nevím kdy budou vycházet nové části, ale pokusím se každý týden aspoň jednu :D. Doufám že jste si tuto část užili. Jo já vím není nic moc, ale nějak se začít musí :D. Čawello u další části. Mějte se krásně :D.
