Čo keby Ladybug a Chat noir neboli superhrdinové, ale jazdci. Jazdili by na drakoch a ochraňovali nie Paríž, ale říšu drakov a pred kým? Pred ľudmi. Ľudia sa báli už od nepamäti drakov a zabíjali ich. Chceli ich vyzabíjať a mysleli si, že sa im to p...
Ráno mně zbudí budík. Pro někoho by to byl voprus, ale pro mně je to andělský zvuk. Pýtáte se proč? Na to vám hned odpovím. Dneska totiž jdu prvýkrát do školy. Jo já vím, mám už 16, ale můj otec, Gabriel Agreste světoznámí návrhář mně nechce pustit ven mezi lidmi. Prej je to "nebezpečné". A proto jsem zavření v dome a musím dělat vše, co řekne otec. Nebaví mě tenhle život, pořád dělám to, co chce otec, ale mě to nebaví. Proto jsem se rozhodl jít do školy bez souhlasu otce. Rychle vylezu z postele a jdu do koupelně. Dám si ranní sprchu, vyčistím si zuby a učešem se. Vylezu z koupelný a jdu se obléct. Vezmu si modré džíny, černé triko, na triko bílou košili a na nohy červené tenisky. Vezmu si tašku do školy a vydám se do školy. Pomalí otvírám dveře od mého pokoje, vystrčím hlavu a podivů se jestli je vzduch čistí. Vzduch čistí. Pomalí zavřu dveře a vydám se potichu po schodech, ku hlavním dveřím. Nenápadně se vykradu ven z domu. Vyjdu před bránu našeho domu a vydýchnu si, ale má jizva v podobě draka, která je za krkem mně značně pálit, ale len vteřinku a tak to nechám bít. Tu jizvu mám už od mala, ale nevím od čeho. Rozběhnu se ke škole dřív, než si všimne Nathalie, že nejsem v pokoji. Nathalie je otcova asistentka a moje "chůva".
Jsem skoro při škole, když si všimnu se něčeho mihnut v jednej temné uličce. Zastavím se a zadívám se do uličky. Vidím tam velké lesklé smaragdové oči. Má jizva v podobě draka, která je za krkem mně začne opět pálit, ale teraz pálí déle než před tím. Jdu do uličky zjistit koho jsou ty oči. Čím blíž jdu k očím, tím víc mně pálí jizva. Jsem asi 3 metre od očích a má jizva mně pálí více,až se to nedá vydržet a tak se ji chytnu. Chtěl jsem se na ní podívat, ale za krkem si nevidím. Porozhlédl jsem se okolo či tu náhodou není nějaké zrcadlo. A vida, jedno malé tu je a je hned vedle mě. Zohnu se po něm a zdvihnu ho. Namířím si ho tak, aby jsem viděl jizvu, podívám se na jizvu, ale ten moment když jsem uviděl tu jizvu jsem pustil leknutím kus zrcadla a začal rychle dýchat. Má jizva byla černá. Začal jsem se koukat po okolí a všiml si, že ty oči mně furt pozorují.
„Halo?" zpytal jsem se. Ty oči se začali přibližovat a já se začal trochu bát.
„Ahoj já jsem Plagg." řeklo mi to něco a to něco vyšlo ze stínu a když jsem to něco uviděl, skoro jsem dostal infarkt.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Pozn. od autora: To je Plagg, jak by měl zhruba vypadat. Jo já vím neumím vybarvovat, ale zkuste to nějak překousat. Ďekuji :)
„V-veď ty si d-drak." vykoktal jsem ze sebe strachy. ,,Ano to jsem. Máš s tým nějaký problém?" zpytal se mě ten Plogg, nebo Plagg, nebo jak se to volá.
„N-ne, ale... ale draci... Přece vyhynuli." řekl jsem trochu nechápavě a zároveň vyděšeně.
„kdyby vyhynuli nestal by jsem před tebou přece." řekl ten drak ironicky. Já se ušklebil a zeptal se ho už trochu klidněji.
